Za humny je drak

Podrobnosti

Zveřejněno 2. 7. 2014 6:10

Napsal Redakce

Při komunikaci s některými z vás, našich čtenářů, čas od času (pro jistotu) zmiňujeme, že KONZERVATIVNÍ LISTY nejsou „stranickým plátkem“ Konzervativní strany. Plně platí: nejsou. To by nás ale na druhé straně nemělo zavazovat k tomu, abychom se křečovitě zmínkám o Konzervativní straně vyhýbali. Nyní je příležitost. Roman Joch a Jan Kubalčík ve svých dvou článcích zmiňují znovuzavedení plošných odvodů do armády. Tento krok je, byť v jiné formě než jej známe z minulosti, i v jiné formě, než zmiňují oba autoři, reálně připravován. Právě ve spolupráci s Romanem Jochem Konzervativní strana připravila v roce 2004, tedy před deseti lety, svůj programový text „Zahraničně-politická orientace, bezpečnostní priority“, ve kterém se mmj. praví: „Podporujeme zavedení profesionální armády, avšak při zachování krátkého, leč efektivního výcviku mužů k obraně. Situace, kdy prakticky všichni občané vně armády armádě nerozumí neboť s ní neměli nikdy nic společného a naopak všichni vojáci nerozumí civilnímu životu, neboť jsou vojáky profesionálními, dlouhodobě armádu společnosti odcizuje. Takové případné vzájemné nepochopení je pak do budoucna rizikem samo o sobě. Přitom armáda je přirozenou součástí společnosti, ze společnosti vyrůstá je zde pro společnost, jak nakonec ukázalo jak její nasazení při živelných katastrofách minulých let, tak její podíl na získání mezinárodního uznání naší země díky našemu podílu na operacích NATO ve světě.“.

Krize na Ukrajině a postup ISIL v Iráku mohou být nahlédnuty jinak než izolovaně. Alexander Litviněnko, v roce 2001 zběhlý agent FSB a v Londýně v roce 2006 zavražděný plutoniem (vražda nesla jasný rukopis kremelských zpravodajských služeb...), poskytl v roce 2005 relativně krátký rozhovor polskému periodiku FAKT, který na své webové stránky převzal J. R. Nyquist. Text nese název „Is Al Qaeda a Kremlin Proxy?“ a rozhodně stojí za (znovu)přečtení. Ve stručnosti: jako jeden z mála poukazuje Litviněnko, se zjevnou znalostí věci, na čilou kooperaci mezi Moskvou a islámskými teroristickými skupinami, resp. na to, že tyto skupiny jsou Moskvou podporovány a do jisté míry i úkolovány. V této souvislosti stojí za pozornost text „Proč Illarionov opakuje protiklausovské lži?“ (Echo24.cz, 5.6.2014), v němž se Ladislav Jakl a Jiří Weigl mmj. takto pokusili zpochybnit slova Andreje Illarionova: „Illarionov okamžitě zjistil, jaké postoje mu zajistí popularitu, které výroky ho v nové vlasti nejlépe uživí. A tak se příliš nenamáhá analýzou souvislostí momentálních dějů například na Ukrajině. Jeho noví donátoři by těžko chápali, kdyby se jim snažil vysvětlit, že věc není tak jednoduchá. Daleko raději uslyší potvrzení svých předsudků a zjednodušujících názorů. A Illarionov jim přesně tohle poskytuje. Dobře pochopil, že vykreslení Putina jako nového uchvatitele Evropy od Finska po Balkán je přesně to, co od něj chtějí slyšet. On, který léta bral peníze za loajalitu k Putinovi, dnes neváhá sáhnout k jeho srovnání s Castrem či severokorejským režimem.“ No není to krása? Takovouto směsí psychologisace a podsouvání eknomických motivů (nechal se prostě koupit – zaprodanec!) lze jistě snadno zpochybnit jakoukoli výpověď jakéhokoli přeběhlíka... Illarionova, Litviněnka, Pacepy, Golicyna... no a nebyl on te Bukovskij vlastně taky hlavně zhrzený?
Konečně, pan Putin pokynul Dumě, aby mu „odňala“ možnost nasadit na Ukrajině ruskou armádu. Nic si nezastírejme: je to pohyb tím lepším ze dvou možných směrů. Reflektujme však význam takového kroku. Je to velmi podobné, jako když president Clinton „dosáhl“ toho, že u ruských jaderných raket bylo zrušeno konkrétní zaměření na cíle v USA (viz Jan Kubalčík: Tak trochu jiný pentagon, KONZERVATIVNÍ LISTY 07-08/2011 – recenze knihy B. Gertze Zrada). Toto zaměření však mohlo být kdykoli obnoveno během několika okamžiků. Je zcela zjevné, že tak jako pan Putin Dumě pokynul jedním směrem, bez problémů jí pokyne také směrem druhým – a Duma mu během několika málo dnů, nebo bude-li třeba ještě rychleji, opět ráda vyhoví. Takové gesto má tedy cenu opravdu jen toho gesta... a také je třeba vidět, co by Duma učinila, kdyby přes formální platnost dnešního rozhodnutí (rozhodnutí pana Putina, to se rozumí...) pan Putin zítra na Ukrajinu armádu vyslal: NIC. Takže mějme stále na paměti variantu, ve které každý takový krok může být pouhou zástěrkou pro jednání právě opačné...