Rodinné a školní paradoxy

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 8. 2014 19:17

Napsal Redakce

Je „hezkým“ cvičením zamýšlet se, komu dá nakonec současný sekulárně-humanistický establishment přednost: zda muslimům či homosexuálním aktivistům, resp. genderovým aktivistkám. A podobná situace se rýsuje i ve školství. Na jedné straně si stát hodlá dávat dobrý pozor, aby náhodou děti nenechal ve spárech jejich rodičů i co se vzdělávání týká, ale na straně druhé, zdá se, směřuje k tomu, že děti v klidu vydá do péče homosexuálních párů. Co by se asi dělo, kdyby pak právě tyto páry začaly podporovat domácí vzdělávání? No, možná je to absurdní představa a každopádně tak daleko zatím nejsme...

...ale k naplnění té první, méně veselé části úvahy směřujeme mílovými kroky. Nelze v tomto kontextu jen tak přejít rozhovor „Benda se omlouvá. Řekl, že v dětských domovech nejsou použitelné děti“, který s Markem Bendou vedl Josef Kopecký (iDnes.cz, 1.8.2014). Výrok zazněl v pořadu České televize Události komentáře o nějaký ten den dříve.

Pokud nejste vyloženě zlomyslný, tak je celkem zřejmé, v jakém smyslu Marek Benda o „(ne)použitelnosti“ dětí z dětských domovu mluvil... Je to ukázka, jakým způsobem se bude debata na dané téma vést: každý stín náznaku ne úplně precizně přesné formulace bude zneužit k ostrému napadení oponenta. Místo věcné diskuse na téma adopcí budeme svědky podobných mediálních útoku. Máme se na co tešit...

Není však nezbytné omezovat se na komentář k trapně křečovitému rozhovoru – lze se též věnovat věcné stránce, která je celkem prostá a pro navrhovatele adopcí homosexuálními páry krajně nepříjemná. Jistě nezazní nic nového, ale jak je vidět, je vyvíjena dost značná snaha, aby tento argument zněl co nejméně – nuže postarejme se dle svých možností, aby naopak zněl co nejsilněji. Jedním z hlavních argumentů navrhovatelů adopcí homosexuálními páry je, že je přece lépe, aby dítě bylo adoptováno homosexuálním párem, než aby trávilo své dětství v dětském domově. Jenže přes tu báječnou emotivnost je tento argument zcela lichý. V dětských domovech skutečně je řada dětí, ale ony nejsou k adopci volné (řeceno neobratně s Markem Bendou – nejsou „použitelné“...). Ještě jednou: tyto děti nejsou v dětském domově proto, že neexistuje žádná rodina, která by si je chtěla adoptovat, ale proto, že nejsou volné k adopci. Tento fakt se navrhovatelé snaží zastřít seč jim síly stačí a při každé příležitosti, kdy se má tato prostá pravda ukázat, dělají vše pro to, aby se svedla řeč jinam.

Správným postupem – pokud nám tedy jde primárne o zájem dětí – je poněkud uvolnit příliš přísná pravidla pro adopce. Myslíme, že i tak nehrozí, že by nebylo dost manželských párů se zájmem děti adoptovat – stále bude „poptávka“ prevyšovat „nabídku“... takže se dá s velmi vysokou pravděpodobností říct, že umožnění adopcí dětí homosexuálními páry nepomůže byť jen jedinému dítěti, které by jinak zůstalo v dětském domově. Celkem jasné, ne?

Jenže pro pana Kopeckého je snažší, pohodlnější a asi i z nějakého důvodu důležitější ptát se Marka Bendy stále dokola, jakže myslel adjektivum „použitelný“. Máme vážné podezření na zaujatou zaslepenost. Co nás mrzí na reakci Marka Bendy, byť chápeme, že tohle prostě není jednoduché, je to opakované sypání si popela, pokud možno ještě žhavého, na hlavu, čímž jen povzbuzoval redaktora Kopeckého a utvrzoval jej v tom, že rozhovor vede tím nejsprávnejším směrem – přitom on sám ví, že nic zlého neřekl ani neudělal (formulační neobratost není smrtelným hříchem...), ví to samozřejmě pan redaktor Kopecký a ví to premýšlející veřejnost (a ta nepřemýšlející, předpojatá, Markovi Bendovi neodpustí ne onu formulační neobratnost, ale tu drzost, se kterou si troufá nesouhlasit s adopcemi homosexuálními páry...). Měl se s panem redaktorem odmítnout takto vůbec bavit, měl jednou říct, že „použitelnost“ myslel ve smyslu „volnost k adopci“ a dále už jen trvat na tom, aby se vedla řeč o podstatě věci. Nicméně, jak jsme již uvedli, uvědomujeme si, že se nám to snadno radí...

Závěrem využijme příležitost k souhlasu se záměrem Ministerstva školství – i proto, že v poslední době nám moc takových šancí nedává. Jde o plán jednotných příjmacích zkoušek (z českého jazyka a matematiky) na střední školy. Nerozumíme argumentům, které předkládají oponenti (zejména ODS) a vidíme v tomto kroku naplňování legtimní role státu: určovat nediskriminační pravidla a standardy kvality a být garantem jejich dodržování. To např. znamená, že by stát nemělo zajímat, zda dítě, které u takových jednotných (náročných) přijmacích zkoušek uspěje, získalo své znalosti a vědomosti doma, nebo ve škole, která mohla být státní, soukromá nebo církevní, a tak by mohl takového potenciálního studenta podporovat z daní nás všech při každé z těchto cest za poznáním identicky...