Obsah

Jak Putina zastavit

Několik významných osobností českého a slovenského veřejného života sepsalo 4.9.2014 výzvu „Zastavme Putina!“. Pod výzvu se během relativně krátké doby podepsaly tisíce signatářů, my ji v tomto čísle rádi přinášíme i čtenářům KONZERVATIVNÍCH LISTŮ a jako redakce se k ní připojujeme.

Je však zřejmé, že sebevýstižněji napsaná výzva kremelského vůdce nezastaví. Závěrečný apel na naše západní spojence i na vlády SR a ČR a politické representace je samozřejmě více než na místě, nicméně zůstává stále otázkou, jak mají ti všichni „rozhodněji než dosud hájit politickou stabilitu, svobodu a demokracii ve střední a středovýchodní Evropě“. Jsme si dále vědomi toho, že jsou to právě zvolení politici, kteří na sebe dobrovolně vzali příslušnou odpovědnost, takže nalézat vhodné způsoby pro naplňování správných cílů je v první řadě jejich práce. A byli bychom nespravedliví, kdybychom chtěli tvrdit, že žádné náležité kroky nejsou podnikány – hospodářský tlak, ať už formou sankcí či usilovné snahy o větší energetickou nezávislost na Moskvě, je určitě takovým příkaldem.

Přesto si však troufáme přijít s dalším námětem, jak prakticky přispět k zastavení plukovníka Putina: je třeba obnovit projekt Strategické obranné iniciativy (SDI), tedy – jak s oblibou zdůrazňovali soudruzi, aby podtrhli válečné štvaní imperialistů – tzv. Hvězdné války.

Kontext a řadu argumentů lze najít např. v textu Romana Jocha „Hvězdné války“: pořád stejně nezbytné jako před 30 lety. Co je ale ještě podstatnější je uvedeno v závěru jiného textu stejného autora, „Anabáze protiraketové obrany“ (KONZERVATIVNÍ LISTY, 7-8/2011): „Můj známý Brian Kennedy, šéf kalifornského Claremont Institute, který je expertem na protiraketovou obranu, mi vyprávěl o konverzaci, již měl s jedním úředníkem bývalé (Bushovy) americké vlády. Ptal se ho, za jak dlouho by Amerika byla schopna rozmístit skutečnou, všezahrnující protiraketovou obranu v kosmu, účinnou i proti Rusku (proti které byla Bushova vláda, stejně jako ty dvě vlády předchozí, i ta po něm). Dostal odpověď: za 18 měsíců. Kennedy však pokračoval – 18 měsíců, tím myslíte normální pracovní dobu, osm hodin denně? Úředník mu přisvědčil. ‘Takže, kdyby se pracovalo na tři směny, 24 hodin denně, byli bychom toho schopni za 6 měsíců, za půl roku?’ – tázal se dál Kennedy. Úředník, teď už velice nervosní a nesvůj, mu přisvědčil: ‘Ano’.“

Tohle je samozřejmě na (patrně nejdříve té příští...) vládě USA. Co můžeme udělat my sami, tady a teď? (1) Všemožně podporovat tuto myšlenku, poukazovat na ni a argumentovat v její prospěch. (2) Dávat jasně a nahlas najevo, že takové rozhodnutí by bylo podstatnou částí veřejnosti vnímáno jako vynikající – tedy že ta část veřejnosti, která se v takovém případě okamžitě pustí do pacifistického křiku (ať už z jakéhokoli důvodu), bude mít účinnou protiváhu. (3) Našim vlastním politikům, kteří se odhodlají povzbuzovat a podporovat naše spojence na takové cestě, jakož i vyjádřit vážný trvalý zájem být součástí takového projektu (tedy podílet se na něm vědeckými, vojenskými i finančními kapacitami a následně se ocitnout pod „deštníkem“),... tedy takovým politikům srozumitelně vzkázat, že se nemusejí obávat nezvolení v následujících volbách, ale že si takto mohou naopak zajistit početnou a loyální voličskou skupinu.

Když bývají odpůrci současných sankcí vůči Moskvě tázáni, jakou alternativu nabízejí, odpovídají: jednat, jednat, jednat... Jeden vynikající učitel svého času prohlašoval: „Lenin řekl: učit se, učit se, učit se. A já dodávám: učit se.“. Podobně my dodáváme: jednat. Nicméně, nejen jednat. Pokud jednání není doprovázeno vojenskou kapacitou a věrohodným odhodláním ji adekvátně použít, vyjednávací posice se rychle hroutí jako domeček z karet. Na druhé straně je samozřejmě nesmyslný i druhý extrém, tedy okamžitě „tasit a střílet“. Obnovení programu SDI vidíme jako realistickou, mírovou a potenciálně účinnou střední cestu, jak Putina zastavit.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.