Obsah

Prožíváme poslední chvíle české demokracie?

Česká media se za více než dvacet let demokratického vývoje nestala skutečně nezávislým a kritickým zrcadlem reality, ale zůstala přikrčená, úplatná a stranící moci před rozumem a spravedlností. Kulty Klause, Havla, veřejnoprávní servilita a komerční povrchnost přispěly společně k tomu, že nemáme kvalitní nezávislé analytické mediální zdroje, jen ohlupovače a roztleskávače.

Stát a státní struktury nebyly budovány podle pevného plánu a v úctě k demokratickému systému hodnot. Policie je fatálně zkorumpovaná, justiční systém je dysfunkční, zemi ovládají mafie exekutorů, lichvářů a podvodníků, proti nimž slušný člověk nenajde zastání a nemá proto důvod se státem se identifikovat a hájit jej, je-li sám denně konfrontován s tím, jak je státu lhostejný on.

Politika pozvolna přerostla do stavu vynucené nepoctivosti: strana, která si nezajistí korupční zdroje financování, nezvládne účinnou předvolební kampaň a končí v propadlišti nezájmu. Media, vedena veřejnoprávními, si zvykla mimoparlamentním stranám se vysmívat a využívat jejich představitele jen jako bezplatný šaškovský kompars pro své diskusní pořady. Výsledkem je, že tyto strany jsou nyní bezmocné, nemají tradici ani věrohodné osobnosti a do politiky tak místo nich pronikají bizarní spolky typu Věci veřejné.

Na polistopadovém vývoji se velmi neblaze podepsala i hodnotová vyprázdněnost komunistického období. Nový režim nebyl chápán jako příležitost ke změně paradigmat politického chování, ale spíše jako pokračování toho, co zde bylo předtím: nové poměry byly milovány stejně neupřímně, jako byl předtím milován Hitler, po něm Stalin a pak Brežněv. Brusel a Washington, to byla naše nová, dvojjediná Moskva.

Za celých dvacet let nedošlo k reflexi toho, že komunismus nebyl špatný proto, že nebyly k dostání banány, ale kvůli tomu, že národu vzal jeho elity a z ostatních učinil morální trosky, otroky, již, jak kdysi rozpoznal básník, bezmezně milují svého pána za misku rýže: lidé dnes většinově souhlasí vyhnáním Němců, se znárodněním průmyslu, s odnětím majetku šlechtě a církvi, a na komunismu jim vposledku přijde špatný právě jen nedostatek banánů, resp. spotřebního zboží. Uberme něco na tvrdosti politické represe (stíháni by měli být jen ti, kteří jsou opravdu hodně jiní než my všichni), přidejme trochu na svobodě, a máme tu nový Čechů ráj.

Ze všech těchto důvodů se obávám, že demokratický režim v této zemi efektivně skončil. Kontury toho, čím bude nahrazen, se rýsují v podobě Holešovské výzvy a akcí na podporu tykadlového vandala Smetany, a rychlost změny závisí už jen na tom, kdy se objeví dostatečně schopný a charismatický politik, který se jí postaví do čela.

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.