Obsah

Není rodina jako rodina

Když lépe propojíme profesní a soukromý život, bude to krok ke zpružnění, vysvětluje ministr práce a sociálních věcí Drábek (TOP09) svůj nejnovější sociální experiment. Ministr chce rodičům umožnit odpis z daní za to, že pošlou malé dítě do školky a vrátí se do práce. Stát prý na tom vydělá, protože na výběru daní a ušetřených dávkách získá více, než do věci vloží...

Není rodina jako rodina, tak asi uvažoval pan ministr Drábek při vymýšlení návrhu, podle kterého se rodiče, které svěří své dítko školce a nastoupí zpět do práce, dočkají sladké odměny v podobě daňové úlevy.

Jde o další z absurdních návrhů z dílny ministrů prý konzervativní TOP 09. Prvním takovým případem byl záměr ministra Hegera rozšířit potratovou praxi – tehdy zasáhl poslanecký klub. Zasáhne i tentokrát? Kdyby něco takového navrhoval socialistický či zelený ministr, byl bych sice také ostře proti, ale měl bych alespoň dojem, že se svět točí správným směrem. Ale takto?

Návrh pana ministra Drábka je velmi podivný. Odevšad slýcháme, že školek je nedostatek, místa v nich nejsou a zástupy rodičů se neúspěšně dožadují umístění svých ratolestí. A v takové situaci má být rodič finančně motivován, aby tento krok přesto učinil?

Kdyby zde bylo obrovské množství jednoúčelových a prázdnotou zejících školek, a rodiče si tvrdohlavě ponechávali děti doma přesto, že učitelky v mateřinkách by každodenně před jejich vchody rozpřahovaly své láskyplné náruče – nu, v takové situaci by se asi dal nalézt jakýsi argument, aby stát rodiče finančně motivoval. Nebo snad školek není nedostatek, ale naopak nadbytek a je opravdu potřeba je stůj co stůj zaplnit? Ne, to není ten hlavní důvod, který ministerstvo deklaruje – nejde o zaplnění prázdných školek, zde se jedná o makroekonomické cíle. Zjednodušeně řečeno: rodiče, kteří takto odloží své děti a vrátí se do práce, obohatí státní kasu!

Mnohokrát jsme na stránkách Konzervativních listů psali o nezbytnosti vyrovnat rozpočet a zbavit se dluhů. Nezapomínejme ale, že vyrovnané hospodaření není samoúčelné – jde o prostředek, nikoli o cíl. Jde o prostředek (mimo jiné) k tomu, aby se budoucí generace pod tíhou našich chyb nezhroutily... Pak ovšem nedává smysl jim na jedné straně odnímat břemeno a na straně druhé jim na bedra snad ještě těžší náklad přihodit. Jinými slovy, je nepřípustné manipulovat rodinami, které by si možná jinak vybraly pro své děti jiný (lepší) úděl, pouze proto, že stát hodlá vyrovnávat rozpočty.

Navržený krok přináší i cosi pozitivního. Tím je princip, že náklady na výchovu dítěte by měly být pro rodinu plně daňově uznatelné – jako jsou daňově uznatelné náklady, které podnikatel investuje zpět do svého businessu. Jde o jednu z potřebných podmínek pro demografickou udržitelnost i sociální soudržnost naší společnosti. (Daňový odpočet na řádně vychovávané děti by ovšem v takovém případě měl dosahovat násobně vyšší částky, než na zaopatřenou osobu. Tak daleko však současné ministerstvo ani náznakem nepohlíží.)

Nicméně, i tento nesmělý náznak alespoň částečné aplikace správného principu je zcela znehodnocen, neboť daňová úleva má být směrována zcela selektivně – má se týkat pouze rodin, kdy rodiče svěří dítě k výchově mimo rodinu. To je zároveň nejpalčivější otázkou v celé věci. V čem je rodina, která se rozhodne o své dítě pečovat doma, horší, než ta, která se rozhodne k umístění dítěte ve školce? Čím si taková rodina zasloužila, že nemá být daňově uznán zrovna její náklad na výchovu dětí?Proč chce pan ministr právě tyto rodiny diskriminovat? Vždyť rodiny, kde se s plnou péčí výchově dětí věnují sami rodiče, zaslouží minimálně stejný, ba spíše ještě vstřícnější postoj!

V materiálu MPSV Národní koncepce podpory rodin s dětmi můžeme mimo jiné číst (celý kontext viz rámeček): Vláda nebude preferovat státní institucionální podporu pečovatelských služeb, neboť by to znamenalo provádět namísto rodin rozhodnutí o tom, na jakou formu péče budou finanční prostředky z peněz daňových poplatníků věnovány. Stát toto rozhodnutí nemůže suplovat. Přesto právě takové rozhodnutí rodinám pan ministr svým návrhem vnucuje.

Nezbývá než na stránkách KONZERVATIVNÍCH LISTŮ opakovaně volat: Pane premiére, jaká je vlastně rodinná politika vaší (prý konzervativní) vlády?

Jednotlivé sociální dávky a nástroje daňové podpory by neměly sledovat různé cíle a řídit se odlišnými nebo dokonce protichůdnými hledisky a principy podpory tak, aby to způsobovalo diskriminaci v podpoře některého z existujících typů rodin. (…) Je nutné vytvořit takové podmínky, aby rodiče mohli svobodně realizovat svá přání týkající se založení nebo rozšíření rodiny a výchovy dětí bez toho, aniž by je museli významně revidovat z hlediska nároků na výkon svého povolání. (…) Zároveň však rodiče nezaopatřených dětí nesmí být nuceni slevovat z výkonu svého rodičovství za účelem podání maximálního možného výkonu v zaměstnání. (…) Rozhodnutí setrvat s malým dítětem doma a rezignovat po tuto dobu na výdělečnou činnost by se nemělo stát důvodem k sociálnímu vyloučení, ani výraznému znevýhodnění vůči rodinám s oběma ekonomicky aktivními rodiči. (…) Výchozím principem vládní aktivity bude respekt vůči svobodě rodiny rozhodnout se o způsobu zajištění péče o děti. Vláda proto nebude preferovat státní institucionální podporu pečovatelských služeb, neboť tato by znamenala provádět namísto rodin rozhodnutí o tom, na jakou formu péče budou finanční prostředky z peněz daňových poplatníků věnovány. Stát toto rozhodnutí nemůže suplovat.

Je nepřípustné manipulovat rodinami, které by si jinak vybraly pro své děti jiný úděl, pouze proto, že stát hodlá vyrovnávat rozpočty.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.