Obsah

O čísla nejde

Rád bych využil příležitosti a dal jednou za pravdu politikovi ČSSD. Před pár dny komentoval Michal Hašek vypovězení dosavadní koaliční smlouvy s tím, že je jedno, zda má vláda podporu 101 nebo 103 hlasů, důležité je to, co dělá pro lidi. Možná bych se s panem Haškem zcela neshodl, co že je to, co má vláda dělat ve prospěch lidí, tedy ve prospěch obecného dobra. Ale to, co řekl, je pravda a já s tím zkrátka takto souhlasím.

Je to oblíbená a všeobecně přijímaná teze: do vrcholové politiky by měl jít ten, kdo má komunální a následně krajskou zkušenost. Odvrácenou stranou takové praxe však jsou zvyky, kterým se takový politik již na komunální úrovni často naučí. V patnáctičlenném zastupitelstvu získá jedna místní parta 8 křesel, druhá 7 a ejhle, těch osm se s těmi sedmi už dál o ničem nebaví. Že to u vás tak nechodí? Tak to jste štastná obec! Nebo tak malá a/nebo dobře fungující, že si to nikdo netroufne, neb by dostal v hospodě přes hubu. Jenže čím větší obec či dokonce město, tím spíš je to tak zavedené – a když příště převáží ta druhá parta, tak to té první hezky vrátí, i s úroky. A je-li ta možnost, vymění „jejich“ úředníky za „své“, a tak to jde dál, jedno volební období za druhým. S takovou průpravou pak přijdou do parlamentu právě ti politici, kteří by měli být dle shora uvedené oblíbené teze zárukou... čeho vlastně? No, řekněme zkušenosti...

Co je důsledkem těchto neblahých návyků? Strach z toho, že se ocitnu v situaci, kdy bude transparentní diskuse nezbytná, kdy nebudu moci použít osvědčený válcovací mechanismus „prohlasování“ a budu muset argumentovat, možná nejen před oposicí, ale – ó hrůzo – i před širší veřejností či médii na veřejném zasedání. Když to pak občas příjde a vidíte některé zastupitele, starosty, primátory, poslance, senátory, ministry v takové situaci, jeden by zaplakal.

Z tohoto všeobecného zděšení potom plyne křečovitá touha po „bezpečné většině“. Nechci tvrdit, že pohodlná většina, pokud tak volby skončí, je snad nějak z principu špatná... Avšak chci zdůraznit, že křehká většina není žádnou katastrofou. Naše representace ji však coby katastrofu vnímá, neboť se v takové situaci vůbec neumí chovat. Přitom právě to je jednou ze zkoušek demokracie. Nemyslím, že je to předmět některého z vyšších ročníků – přesto jsme ji, obávám se, za těch víc jak 22 let ještě nezvládli složit! Neleží i tady jeden z důvodů, proč vláda působí většinou tak bezradně tváří v tvář potřebě jednání v rámci Evropské unie, kdy není nikdy ve své oblíbené posici toho, kdo něco prostě „nechá prohlasovat“? Reakcí na vlastní neschopnost pak bývá více či méně explicitní verbální agrese, přičemž z druhé strany stolu přichází logicky odpověď plná údivu a nepochopení.

V případě křehké většiny je opravdu nezbytné vyjednávat, argumentovat, dokazovat, že ten který navrhovaný krok poslouží obecnému dobru... A to má být špatně? Kromě toho, u takto poctivě vyjednaných řešení je podstatně nižší pravděpodobnost, že až se „karta obrátí“, přijdou tato opatření vniveč a směr bude otočen o 180 stupňů.

Z podobného (tedy zvráceného) důvodu téměř všichni považují případný konec této vlády premiéra Nečase za synonymum předčasných parlamentních voleb. Ale to přece vůbec není pravda! Proč by neměla být dána šance předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi? A kdyby neuspěl, tak třeba znovu Petru Nečasovi, nebo Karlu Schwarzenbergovi? Volič má právo vidět, jak se v takových situacích politici chovají, zda hledají cestu nejmenšího odporu, nebo zda jsou ochotní a schopní vynaložit pro dobrou věc i nějaké to úsilí, zda chtějí laťku podlézt či jinak ošidit, nebo jestli zkusí férově přeskočit a když to neklapne, tak se pustí do tréningu, aby měli přístě na víc... Správná věc je málokdy zároveň snadná.

Nevím, jak to dopadne, ale vím, že takovou situaci nezažíváme naposledy. Premiér Nečas by se v těchto dnech neměl starat primárně o to, zda jeho kabinet má podporu 101 či 103 poslanců – měl by konat tak, aby přispíval k obecnému dobru a měl by být schopen prokázat a obhájit, že tomu skutečně tak je.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.