K čemu máme vládu aneb Jak na břidlicový plyn?

Podrobnosti

Zveřejněno 23. 11. 2012 21:57

Napsal František Kalenda

V KL 6/2012 byl uveřejněn text Jana Kubalčíka “K čemu máme vládu”, který diskutuje otázku případného průzkumu ložisek, popř. těžby břidlicového plynu na našem území. Autor v něm předkládá jednak argument pro průzkum: je pro nás jen dobře vědět, jaké množství jak kvalitních surovin a kde přesně na svém území máme.

Hlavní osu článku ale tvoří dvě velmi důležité okolnosti, z nichž jedna hovoří “pro” břidlicový plyn a druhá “proti” němu. Tou první je maximální snaha o diversifikaci našich energetických zdrojů jako součást širšího pojetí bezpečnostní politiky státu – tou druhou pak případné ohrožení zdrojů pitné vody. Autorův závěr se nekloní na žádnou ze stran, pouze konstatuje, že právě zde je nezastupitelná role vlády, která musí být schopna zajistit opravdu nezávislou expertízu a to jak na těžařských lobby, tak na kruzích, které mají naopak zájem na naší co největší východní energetické závislosti – a následně učinit podložené rozhodnutí a srozumitelně a transparentně jej obhájit před veřejností. Polemiku s článkem Jana Kubalčíka zaslal redakci Jiří Malík, representant “Koalice STOP HF”, na oba texty souhrnně pak reaguje František Kalenda. Oba polemické články přinášíme.

Redakce

Co je břidlicový plyn? Jedná se o metan, který je v několikakilometrové hloubce rozptýlený v břidlicích. Samotný průzkumný vrt pro přírodu a krajinu žádné ohrožení znamenat nemusí. Při těžbě se však využívají i chemikálie, které by mohly znečistit zásoby podzemní vody. Metoda tzv. hydraulického štěpení spočívá v tom, že se vyvrtá až 4 kilometry svislý vrt, a vrt vodorovný. V hloubce okolo vrtu se speciální trhavinou iniciuje rozpraskání horniny a do vrtu se pod vysokým tlakem vhání velké množství vody s příměsí písku a chemických látek.

Největší zásoby břidlicového plynu má Čína, USA a Argentina. V Evropě pak Polsko, kde se plyn již těží. V dalších zemích se zatím zkoumají jeho zásoby, Francie a Bulharsko průzkum zastavily. V České republice byl průzkum potenciálních ložisek břidlicového plynu zatím zastaven. Vedou se pouze (víceméně politické) diskuse, zda těžit nebo netěžit, ale žádný průzkum v terénu ani zpracování odborných studií neprobíhá. Jinými slovy: podle odpůrců by se vůbec nemělo zkoumat, zda je možné v budoucnu těžit. Odpůrci argumentují katastrofálním ohrožením přírody, hlavně zásob podzemní vody. Zastánci považují za hlavní přínos snížení ceny energie a uvolnění energetické závislosti na dovozu z Ruska.

Jiří Malík: Zákaz průzkumu ložisek je otázka národní bezpečnosti

Pane Kubalčík. Jste opravdu skoro ve všem vedle a jste hodně naivní, spoléhat na vládu, že se bude orientovat v tak složitém problému? Průzkum a ještě navíc HF metodou nepotřebujeme. ČR je prozkoumána dost, jen data nebyla (s vyjímkou naší vědecké rady Koalice STOP HF) hodnocena a pokud, tak nedostatečně a zneužita k prosazení HF lidmi ve státní správě, které řídí HF lobby. Plynu z břidlic je kolem procenta spotřeby.

O Rusku a závislosti mluvit? Proč? Proč nemluvíte o Norsku - na něm závisíme ze 14%? Proč máte občanské iniciativy v uvozovkách - netuším. A Hašek, Pakosta - předáním zákona (jehož předlohu jsem psal) prostě poslechli hlas lidu. Je nás dnes 200 tis, na peticích je podepsáno přes 71 tis. lidí. HF za sebou nechává spálenou zemi, otrávenou a vybuchující vodu. Stačí studovat, pane a ne si cucat moudra z prstu, která nemáte ověřena. Problém plynu z břidlic je apolitická věc, pane. Zákon je jedinou rozumnou možností, jak to nyní s děravou legislativou z ještě z dob komunismu vyřešit. Dělám 20 let vodaře a snažím se chránit vody. Za celou dobu jsem nenarazil na větší riziko pro ně, než toto. Politicky to někam strkat, zda tvrdí Moskava, jestli je metoda špatná, nebo jestli je pravda, že je opravdu špatná? vy nemáte internet? přečtě si zprávy Tyndall Insitute, Duke Univeristy, Studie o BP pro EP. Potvrzeno opakovaně: kontaminace vod, havárie, nelze čistit zpětnou vodu, onemocnění lidí v zónách s HF atd atd. Schválení zákona je otázka národní bezpečnosti. Pokud to povolíme, budou náš příští generace, sanující havárie, které bychom způsobili, proklínat. A pokud by to záleželo na takových hlavách, jako Vy, tak to musíme vzít do rukou my, občani. Kdybychom to nechali na vládě, budeme tu mít těžební pole co 400 m vrt. Ono totiž ministerstvo už dvě průzkumná území povolilo. A jen díky tlaku lidí a starostů i místních stání správy přinutilo ministra zrušit průzkumná území, leč pan ministr vrátil vše zpět do první instance, takže začínáme znovu. Takže promiňte, měl byste se probudit.

Za Koalici STOP HF, vedoucí národní kampaně, Jiří Malík

František Kalenda: Průkazně ověřené zásoby plynu jsou samy velkou devízou

Moje specializace v geologickém průzkumu byla vyhledávání rud zlata a barevných kovů, po roce 1990 jsem se rekvalifikoval na vyhledávání a těžební průzkumy nerudních a stavebních surovin. Ropou, zemním plynem a břidlicovým plynem jsem se profesně nikdy nezabýval, proto je můj komentář koncipován spíše v obecnější rovině s vazbou na současně platný horní zákon.

Především je nutno odlišně posuzovat geologický průzkum břidlicového plynu a vlastní těžbu břidlicového plynu. Obě činnosti a řízení o jejich povolení probíhají podle jiných platných zákonů a jiné legislativy. Dále je třeba zopakovat základní ustanovení horního zákona, že nerostné bohatství na území ČR patří státu. Nerostné bohatství tvoří vyhrazené nerosty, mezi které patří i zemní břidlicový plyn, a výhradní ložiska nevyhrazených nerostů. Stát jako hospodář s nerostným bohatstvím je tedy plně zodpovědný za surovinovou politiku (na rozdíl od pana Haška a pana Malíka) a má-li dělat zodpovědnou surovinovou politiku pro budoucí generace, musí znát dobře svoji surovinovou základnu.

Pokud se týká břidlicového plynu v ČR jsou známy pouze určité indicie, o objemech a podmínkách využitelnosti této suroviny nejsou známy žádné relevantní informace. Proto si myslím, že stát by měl tyto informace získat. Jak je získá, jakou metodikou, pokud možno nejšetrnější k životnímu prostředí, k tomu má svoji odbornou instituci, Českou geologickou službu (ČGS). ČGS by měla být garantem, že případný projekt geologického průzkumu bude po metodické stránce zajišťovat potřebné výsledky a technickým provedením bude nejšetrnější k životnímu prostředí. ČGS pak může i přes supervizi dozorovat realizaci takového projektu a v případě nedodržení stanovených podmínek projekt i zastavit.

Pokud jde o vlastní těžbu břidlicového plynu, s tou bych nespěchal. Dle mého soudu by bylo vhodné vyčkat, až bude technologie těžby natolik propracovaná, aby byla ekonomicky přijatelná (zatím je hodně nákladná) a zaručeně neohrožovala životní prostředí, zejména zásoby pitné vody. Navíc dle platné legislativy s jakoukoli těžbou nerostu musí souhlasit obec, na jejímž katastru má být stanoven dobývací prostor. Obec je ze zákona účastníkem řízení, takže případné povolení těžby může zásadně ovlivnit.

Pokud by k těžbě břidlicového plynu v ČR vůbec nedošlo, tak již pouhé ověřené zásoby břidlicového plynu na území republiky jsou velmi významnou devizou pro strategii surovinové politiky státu a pro výchozí pozici při obchodních jednáních o dodávkách zemního plynu.

Závěrem musím konstatovat, že zákonem řešit zákaz těžby jedné suroviny považuji za velmi nešťastné a rozhodně se s takovým návrhem zákona neztotožňuji.

Reakce pana Malíka je vysloveně emotivní a argumentačně velmi slabá. Zejména chybí citace publikovaných odborných článků a studií, které podporují jeho argumentaci. Na druhou stranu chápu obavy obcí o znehodnocení zásob kvalitní pitné vody. Zatím jsem ale nečetl odbornou publikaci, která by vysvětlovala, jak by při geologickém průzkumu při standardní technologické kázni při vrtání přes vodonosné horizonty (tj. zapažení a utěsnění provrtaných vodonosných horizontů), mělo dojít k jejich znehodnocení. Pokud pan Malík takové publikace zná, ať je ocituje do použité literatury, abychom se z nich mohli poučit případně je i zoponovat.

Ing. František Kalenda má 37 let praxe v ložiskové geologii.