Zpupný Švejk

Podrobnosti

Zveřejněno 12. 2. 2013 3:03

Napsal Jan Kubalčík

Pokud milí čtenáři čtete tyto řádky, znamená to, že Konzervativní listy pokračují. Možná také, že už známe nového hradního pána – nebo celá věc čeká na rozhodnutí Ústavního soudu.

Vrátím se nyní o pár týdnů zpět – k činnosti příslušného odboru Ministerstva vnitra, který tak neotřele zpracoval podpisové archy, že na základě tohoto originálního přístupu vzniklo nemálo docela milých vtipů. Uvedu jen jeden: Že prý mají na vnitru všichni IQ 160 – půlka jich má IQ 70 a druhá půlka IQ 90. A v čele této party (tedy odboru správních činností) stojí jistý Václav Henych.

Ten právem vysmívaný vzorec dodala Ministerstvu vnitra najatá firma Hewlett-Packard (prý ale není autorem, držela se disposic samotného ministerstva – inu, je to horký brambor…). Takže ostuda se šíří a lze jen doufat, že se firma nenechá inspirovat podobnou logikou při výrobě např. kalkulaček – co kdyby to dostal do ruky někdo, kdo zrovna staví most či dům? Pan Henych se ohání názory znalců, kteří potvrdili správnost použitého vzorce. Takže ostuda se šíří dál. Kolik ti znalci berou a čeho jsou znalí? Vasil Bil’ak měl na zadní straně svého krejčovského výučního listu napsáno „Nepúšťať k sakám!“. Co mají na zadní straně diplomů napsáno tihle lidé?

Vůbec ale nejde o první případ. Tito lidé na vnitru motající se kolem voleb tam hnijí už nějakou dobu a mají co do činění s takovými perlami, jako je povinnost každé obce informovat písemně každého zmocněnce kandidující strany jak o počtu a místě volebních místností, tak o výsledcích voleb. Jako by obě informace nešly shromáždit, vypálit na CD a poslat jednou zásilkou (nemyslete, že by to nějak nutně narušilo kontrolu nad řádným sčítáním hlasů...). Při současné praxi má v jisté době každý nešťastný zmocněnec zahlcenou e-mailovou i poštovní schránku, resp. si může uběhat nohy pro doporučené zásilky a prostojí hodiny u poštovní přepážky (ty úplně nejpečlivější obecní úřady posílají obě sdělení e-mailem i doporučeným dopisem, nejlépe do vlastních rukou...). Jistě, „velké“ strany na to mají sekretariáty a roli zmocněnce asi plní jejich zaměstnanci ve své pracovní době – tak to bude možná další z řady zlomyslností, které mají „zpříjemnit“ život těm, kteří se odhodlají současným mocným volebně konkurovat. No a v neposlední řadě, jistě by nebylo obtížné spočítat, kolik peněz při tom vyletí komínem.

Ale zpět k Václavu Henychovi. On ten zmíněný vzorec je nejpochopitelnější a nejviditelnější, ale zdaleka ne jediný problém celého postupu. Jak upozornil velmi detailně a fundovaně Tomáš Pecina na svém blogu o právu Paragraphos a jak bylo též zmíněno v disentu tří (ze sedmi) soudců NSS, kteří o odvolání tria Bobošíková-Dlouhý-Okamura rozhodovali, (v čele s předsedou NSS Josefem Baxou) celá úprava přímé presidentské volby je zmatená, byla šitá horkou jehlou, není v souladu s Ústavou... příkladně otázka výběru podpisových archů, které jsou následně vstupními daty toho diskutovaného vzorce. A někdo to celé Parlamentu předložil. Kdo asi?

Pokud tedy, jak jsem si připustil na začátku, leží touto dobou celá věc na stole Ústavního soudu, srkáme právě ten hořký kalich a dno je ještě daleko. V nejlepším případě bude další díl seriálu „důstojná volba“ následovat přibližně za pět let. Nicméně, je to něco jako Concorde – a mělo by to tak i skončit. Slovy sira Humphreyho: „...it was a worthwhile experiment, now abandoned, but not before it provided much valuable data and considerable employment.“. Václav Henych, který se nestydí bez náznaku vzdělání a noblesy sira Huphreyho Applebyho, nabubřele hájit zjevné nesmysly, si zjevně nepřipouští, že na vlivném postu nemá dávno co pohledávat. O tom, co by jej mělo po zásluze potkat, však není nejmenších pochyb. V jednom slavném románu je to popsáno pregnantně: superarbitrován pro blbost.