Obsah

Nebojme se

Z perspektivy České republiky bylo nepochybně nejzásadnější událostí uplynulých týdnů zvolení Miloše Zemana presidentem. Pro naši dechristianizovanou společnost nemohlo být zastíněno ani resignací Benedikta XVI. Inaugurace nového presidenta proběhne za pád dnů, 8. března. Přípravy jsou v plném proudu – už dokonce víme, jak bude vypadat příslušná poštovní známka (no vážně, nepřipomíná na ní Gustáva Husáka?). Nástup volebního vítěze je přirozeně provázen odchodem dosavadního presidenta. To vše, tedy okolnosti nedávné volby, očekávání spojená s Milošem Zemanem, stejně jako související konec úřadování Václava Klause, naleznete v paletě textů, které v tomto Tématu měsíce KONZERVATIVNÍ LISTY přinášejí.

Jako konzervativci z nového hradního pána radost nemáme. Jinou otázkou je, z koho bychom skutečnou radost mohli mít. Z těch, kteří se zúčastnili prvního kola, by snad mohla být řeč o Zuzaně Roithové. A mězi těmi, kdo nakonec k ostré části volby nedospěli, stojí za zmínku Jiří Karas. To vše je však minulost. Nyní je čas sledovat, jak skutečně bude Miloš Zeman coby president působit. Vždy je zde naděje, byť mizivá, že člověk roste s úkoly a můžeme být i příjemně překvapeni – a to tím spíš, když nic moc dobrého nečekáme, jako v tomto případě. Aspekt, který v tomto kontextu hraje prim, je nepochybně ten ústavní. Tuto nejpodstatnější optiku akcentuje text Karla Ledvinky. Nevyřčenou otázkou je, nakolik budeme mít možnost pozorovat presidentovy tendence napínat své pravomoci dané Ústavou. To je totiž to nejvážnější riziko, které se pochopitelně úzce váže k tomu, při jakých příležitostech by tak president činil – čili co by mu stálo za to se do potenciálně závažných střetů – s vládou, Parlamentem, Ústavním soudem – pouštět. Bude to zahraniční politika? Nebo nějaká hospodářská témata?

Možná nás ale čeká to nejhorší: totiž že se Miloš Zeman bude pohybovat na hraně Ústavy nebo i za ní a k žádnému střetu přitom nedojde, neboť ostatní centra moci nebudou sto nezbytný účinný odpor klást. Tím by de facto došlo k suspendování ústavní dělby moci, k monopolisaci moci. O možnost uskutečnění této nevábné eventuality se bude hrát v příštích volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu. Máme přibližně rok na to, abychom z chování a jednání Miloše Zemana odhadli, zda v případě, že popsané nastane, bude připraven pokušení odolat, nebo po naservírované porci moci lačně sáhne.

Nicméně, nepochybujeme, že předchůdce odstupujícího papeže adresoval i nám svá slova: „Nebojte se!“. Je to naše povinnost i co se budoucnosti s Milošem Zemanem týká.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.