Obsah

Volby... a jak to bude dál?

Mnozí rozumní lidé před přímou volbou varovali – a právem. Když se zamyslíme nad neúspěšnými kandidáty v bývalých (nepřímých) prezidentských volbách, je dle mého soudu možno právem konstatovat, že tři nejzajímavější – Jan Sokol, Petr Pithart a dnes již zesnulá senátorka Moserová – by v přímé volbě neměli šanci. Netvrdím, že přímá volba vylučuje všechny případné zajímavé kandidáty; znamená ovšem značnou selekci ne na základě politických názorů nebo charakteru, ale na základě určitého temperamentu a schopnosti reagovat spíše rychle než moudře a pravdivě.

Odpusťte mi slabůstku – nedokážu nezmínit, že jsem vítězství Miloše Zemana předpověděl v článku „Češi rádi narcisy“ již 5. srpna loňského roku, tedy v době, kdy se největší šance dávaly Janu Fischerovi. Miloš Zeman je totiž z hlediska popularity dokonalým kandidátem. Je pohotový, lidový, trochu přisprostlý, sarkastický a ironický, dokáže zesměšnit své odpůrce – to vše jsou vlastnosti, které jsou našemu lidu sympatické. Ne snad u vlastního sourozence či kolegyně v práci, ale u nejvyššího představitele státu. Z tohoto hlediska je spíše s podivem, že aristokratický, huhlající a neútočný Karel Schwarzenberg získal 45 procent hlasů. Dle mého názoru je to dobrá zpráva o našem národě. Zejména vezmeme-li v úvahu, že značné části levicových voličů různé podpásovky nevadí. To, co by leckterý pravicový volič (a mám na mysli autentickou pravici, nikoli ODS nebo prezidenta Václava Klause) svému kandidátovi neodpustil, mnohý levicový volič svému kandidátovi odpustí se značnou lehkostí. Samozřejmě ne všichni levicoví voliči jsou morálně okoralí. Jsou mezi nimi i lidé šlechetní. Pokud mohu soudit, mnozí z nich se již druhého kola nezúčastnili.

Leč nemá cenu hořekovat. Nyní by nás mělo zajímat, co se bude dít. Zejména co se bude dít po příštích parlamentních volbách. Lze předpokládat, že zvítězí „levice“. Dávám tento výraz do uvozovek, protože Miloše Zemana mohu za levicového politika chápat jen s výhradami. A nevylučuji, že za určitých okolností se možná naši levicoví spoluobčané budou za několik let ještě hodně divit.

Kdo ze současné situace profituje nejvíc, jsou – trochu paradoxně – lidovci. Existuje nemálo lidí – sám mezi ně také patřím – kteří by dali svůj hlas Zuzaně Roithové, kdyby neusoudili, že jen Karel Schwarzenberg nás může uchránit před tristní volbou mezi Milošem Zemanem a Janem Fischerem. Přes velmi úspornou kampaň získala Zuzana Roithová 5 procent hlasů, což není málo. Uvidíme, zda ODS v následujících volbách do Poslanecké sněmovny uhraje dvojciferný výsledek. Vystupování jejích představitelů tomu dle mého názoru příliš nenasvědčuje. Vůbec si tedy netroufnu předpovídat, zda se lídrem tzv. pravice stane ODS či TOP 09. V každém případě půjde pravice dolů. Není to dáno jen jejími chybami. V jiném článku se pokusím prokázat, že tato vláda není ani zdaleka tak špatná, jak se obecně soudí. Nepopularita vlády je dána skutečností, že ekonomika už řadu let po sobě neroste. Sama tato skutečnost by při současném fungování demokracie v západním světě zlomila vaz jakékoli vládě – podobně jako např. ve Španělsku zlomila vaz právě socialistům, tedy v opačném gardu než u nás.

Je tedy navýsost pravděpodobné, že moci se ujme nějaká koalice ČSSD – KSČM – Zemanovci, přičemž si vůbec netroufám odhadnout, zda se na ní budou podílet všechny tři tyto strany; kterákoli z nich může za určitých okolností vypadnout, přičemž nejméně to dle mého názoru hrozí právě komunistům.

Jak v ODS, tak v ČSSD je evidentní silné vnitřní pnutí a není vyloučené, že obě tyto strany jaksi „implodují“. Co se bude dít dál, si nedovedu představit. Tak či onak, vše hraje do karet lidovcům. Po pokusu s Věcmi veřejnými asi lidé neskočí na špek nějaké nové „protikorupční“ straně, ale bude dost těch, kteří nebudou chtít dát hlas ani „pravici“, ani levici. I lidovci mají svá vnitřní pnutí; pod šikovným vedením by se ale mohli stát jak hrází (nebo alespoň brzdou) proti levicové rozhazovačnosti, tak sice ne zcela plnohodnotnou, ale přece jen určitou alternativou pro leckterého středového nebo i pravicového voliče.

Jistě si ale dobře rozmyslí, zda by měli vstupovat do nějaké levicové koalice, pokud by jim to bylo nabídnuto. Téměř jistě by nešli do vlády spolu s komunisty. Otázka je, jak bude budoucí levicová vláda řešit hospodářskou krizi – či spíše dlouhodobou stagnaci. Moc možností dle mého názoru nemá. Buď se naše ekonomika zmátoří, protože se bude lépe dařit Německu a celému světu, nebo se levice pokusí ekonomiku zachránit „prorůstovými“ opatřeními. Ta mohou dva – tři roky zdánlivě fungovat; obávám se ale, že z dlouhodobého hlediska zemi těžce uškodí. Třetí alternativa by byla skvělá, leč není na obzoru ani na levici, ani na pravici. Tou by byl objev nějakého nového (nejen) ekonomického paradigmatu, který by v lidech probudil naději, jež by ovšem nesměla být založena na falešných předpokladech.

Přesto by měli lidovci do koalice jít – tedy pokud se skutečně dostanou do Poslanecké sněmovny, pokud v budoucí vládě nebudou komunisté a pokud by lidovci byli pozváni, což není vůbec jisté. Mohli by bránit některým levicovým excesům, a to nejen ekonomickým, ale i (nebo možná především) kulturním. Mám na mysli takové nápady, jako jsou kvóty pro ženy, adopce dětí homosexuálními páry apod. A kdyby se hodně zadařilo a uspěli, mohli by nastartovat něco, co se v poslední době v Evropě moc nevyskytuje, totiž úspěšnou politiku středu.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.