Obsah

Tisíce okradených vlastníků

Jak je možné, že v ČR existuje početná skupina vlastníků, jimž je upíráno právo (v mezích zákona) předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s nimi? Jak je možné, že stát v této věci nic nečiní? Jak je možné, že tyto poškozené osoby se nejsou schopny domoci spravedlnosti ani u soudu? Jedná se o tzv. „oprávněné osoby“ podle § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb. (transformační zákon). Tyto osoby získaly vlastnická práva k majetkovým podílům v transformovaných zemědělských družstvech v roce 1992 dle transformačního zákona a transformačního projektu.

Číst dál...

Teologický rozměr amnestie

Po nedávné prezidentské amnestii se objevila celá řada komentářů. Je to pochopitelné, protože se jedná o významný prezidentský akt s dalekosáhlými společenskými důsledky. Velmi často se v diskusích a komentářích objevoval jeden argument, který vypadá pochopitelně a moderně, ale může být i velmi nebezpečný. Lze ho parafrázovat například takto: Institut amnestie nemá v současné moderní demokratické společnosti co dělat.

Číst dál...

Amnestie

Tak nám na Nový rok vyhlásili amnestii. Prezident Václav Klaus k výročí vzniku republiky propustil z vězení lidi, kteří se provinili menšími přečiny či už byli značně pokročilého věku, a zároveň zastavil trestní stíhání u lidí, jejichž soud se táhne více než 8 let.

Obvykle se k „právě aktuálním“ událostem příliš nevyjadřuji (i když si na ně samozřejmě také „dělám názor“). Ale jednak se mi upřímně hnusí naprostá většina toho, co se kolem celého rozhodnutí v různých článcích rozpoutalo, a pak se část oné kritiky týká přímo jádra věci, kterou z celého srdce miluji – milosti. Takže protentokrát udělám výjimku.

Číst dál...

Cena za propagaci komunismu – V. ročník

Větu „And the winner is….“, nebo, chcete-li, hezky česky „A vítězem se stává….“, mám ráda už od dětství. Vždy na mě působila skoro až magickým dojmem, bez ohledu na to, zda byla pronášena při vyhlašování filmových Oscarů nebo jen výsledků nějaké dětské soutěže. Zároveň s vyřčením této věty bývá rozlamována pečeť či rozlepována obálka a chvilka před vyhlášením vítěze tím bývá co možná nejvíce prodlužována, napětí vrcholí… Po vyřčení vítězného jména se ozve bouřlivý potlesk, všechny kamery zabírají vítěze, který s více či méně přesvědčivým výrazem údivu a překvapení přijímá gratulace od svých nejbližších, pomalu odchází převzít cenu a poté, mnohdy i se slzou dojetí v oku, za své ocenění poděkuje a sdělí všem, jak si této ceny váží a je na ni hrdý. Podobný průběh vyhlašování výsledků různých anket, soutěží a cen, ať už filmových, televizních, pěveckých, sportovních nebo vědeckých, známe nejspíš všichni. Existují ale i ceny, které nejsou vyhlašovány v hlavním vysílacím čase veřejnoprávních ani soukromých televizí, valná většina občanů o nich nemá ani tušení a mnohdy i jejich vítězové nejen že za ně neděkují a nejsou na takové ocenění hrdí, ale dokonce si odmítají cenu i převzít. A jsou snad takové ceny méně významné nebo méně důležité? Určitě ne, neboť je to například jeden ze způsobů, jak upozornit na některé nešvary, které se kolem nás dějí.

Číst dál...

Presidentská volba

Byl jsem požádán, abych se vyjádřil k presidentské volbě. Souhlasil jsem. Ale nebudu diskutovat o tom, kdo se ve volbě choval jako „slušňák“, či hulvát, nebo kdo by byl lepším presidentem – neboť určitě by to neměl být ten, kdo většině slíbí větší chléb a více her. Tématem bude ústavnost a Ústava – ono to s tou volbou totiž velmi souvisí. Je totiž po volbách – proběhly sice se značnou dávkou lží a populismu, ale podle zákona. Takže výsledek akceptuji a vítězi blahopřeji. Neboť platí: sláva vítězům a čest poraženým.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.