Obsah

Spasitel a Ďábel – proč si nezvolíme ty nejlepší?

Obě strany byly přesvědčeny, že volí někoho, kdo výrazně změní českou politiku. Obě strany měly za to, že pokud bude zvolen ten druhý, bude to katastrofa. Češi za největší problém naší politiky považují korupci, klientelismus i špatnou politickou kulturu. Proto si zvolili Zemana. Nelogické?

Číst dál...

Miloš Zeman presidentem

S výjimkou zakladatele našeho novodobého státu, prvního presidenta Tomáše Masaryka, jsem zažil všechny jeho nástupce. Na žádného z nich nejsem hrdý. Nebyli to presidenti mých představ, nebyl jím ani Václav Havel, kterého jsem měl příležitost osobně a z blízka pozorovat. Jako poslanec Parlamentu jsem mu ve volbě svůj hlas nedal.

Číst dál...

Volby... a jak to bude dál?

Mnozí rozumní lidé před přímou volbou varovali – a právem. Když se zamyslíme nad neúspěšnými kandidáty v bývalých (nepřímých) prezidentských volbách, je dle mého soudu možno právem konstatovat, že tři nejzajímavější – Jan Sokol, Petr Pithart a dnes již zesnulá senátorka Moserová – by v přímé volbě neměli šanci. Netvrdím, že přímá volba vylučuje všechny případné zajímavé kandidáty; znamená ovšem značnou selekci ne na základě politických názorů nebo charakteru, ale na základě určitého temperamentu a schopnosti reagovat spíše rychle než moudře a pravdivě.

Číst dál...

Nebojme se

Z perspektivy České republiky bylo nepochybně nejzásadnější událostí uplynulých týdnů zvolení Miloše Zemana presidentem. Pro naši dechristianizovanou společnost nemohlo být zastíněno ani resignací Benedikta XVI. Inaugurace nového presidenta proběhne za pád dnů, 8. března. Přípravy jsou v plném proudu – už dokonce víme, jak bude vypadat příslušná poštovní známka (no vážně, nepřipomíná na ní Gustáva Husáka?). Nástup volebního vítěze je přirozeně provázen odchodem dosavadního presidenta. To vše, tedy okolnosti nedávné volby, očekávání spojená s Milošem Zemanem, stejně jako související konec úřadování Václava Klause, naleznete v paletě textů, které v tomto Tématu měsíce KONZERVATIVNÍ LISTY přinášejí.

Číst dál...

Trest

Asi před půl stoletím u nás běžel americký film „Ten nejlepší“. V jedné z velkých stran se právě chystá nominační sjezd, který zvolí kandidáta na presidenta. Proti sympatickému kandidátovi, představovanému H. Fondou, vytáhl do boje jakýsi darebák s argumentem, že se ve „Fondově“ životě vyskytlo několik milenek. Fondovi přitom kdosi dodal informace, podložené snad i fotografiemi, že jeho konkurent provozoval na vojně homosexuální aktivity. Tehdy byla k takovým věcem tolerance minimální a darebák mohl být tudíž snadno smeten. Fondovi se však takovýto způsob boje hnusí a získaných informací odmítá použít. Povzbuzuje ho k tomu i dosluhující president: „Ať si obcuje třeba se žacím strojem, ale využít toho musíš!“. Nevyužije a vyzve delegáty, aby odevzdali své hlasy třetímu uchazeči, který je na první pohled nula.

Podobným způsobem prohrál prezidentské volby v Česku na konci ledna 2013 kníže Karel ze Schwarzenbergu. Neměl ovšem nikoho třetího, komu by odevzdal své hlasy. Zvítězil ten druhý, ten nejhorší. Prohrál nejen Karel, prohrál národ. Prohrál svou budoucnost člena společenství svobodných národů, která se mu v listopadu 1989 otevřela.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.