Obsah

O antikoncepci trochu jinak

Zaujal mě článek na iDnes.cz (27.8.2012): „Vyčistit pitnou vodu od zbytku léků by v Česku stálo nejméně miliardu“. Text pojednává o debatě poslanců Evropského parlamentu, zda by se na seznam škodlivých látek neměly dostat i umělé hormony, které se do řek dostávají z užívané antikoncepce.

Číst dál...

Několik nesrozumitelných slabik

Jako „několik nesrozumitelných slabik“ popsala česká média krátké vystoupení poslance Daniela Korteho (TOP09) během rozpravy při hlasování o důvěře vládě v polovině letošního července.

Číst dál...

Spravedlivý trest pro voliče

Pro českou společnost by podle premiérova poradce pro lidská práva a zahraniční politiku Romana Jocha měla být žádoucí věcná a neemocionální diskuse o tom, co a proč se stalo v letech 1998 - 2006.

Číst dál...

Michálek do senátu!

Libor Michálek, bývalý šéf SFŽP a nejznámější český whisteblower, „ten který dostal Drobila“, kandiduje do senátu. To je dobrá zpráva, ať se stane politikem, má-li zato, že má co říci! Pověst bojovníka s korupcí, který neváhal nasadit vlastní kůži, z něj činí favorita. Radost však kazí skutečnost, že Michálek hodlá kandidovat za koalici Strany zelených a Pirátů a KDU-ČSL.

Číst dál...

Dva české světy

Konzervativní listy v tomto čísle přetiskují text Tomáše Peciny Prožíváme poslední chvíle české demokracie?. Stojí za přečtení, nepřeskočte jej. Je v něm pochmurně vykreslen autorem očekávaný poměrně rychlý konec našeho současného ústavního pořádku – když už ne hned de iure, tak každopádně de facto.

S autorem se téměř ve všem shodneme co do výčtu skutečností, které ve své kritické analýze uvedl. Nedomnívám se však, že jím předestřená syntéza je opravdu nevyhnutelným vyústěním současných procesů. Pecinova analýza totiž, po mém soudu, má zúžený záběr – je partikulární a presentuje jen ten spíše černý český svět. Kdyby to byl svět jediný, nevyvážený ničím aspoň trochu světlejším, kdyby to, o čem Pecina píše, bylo všechno, co jest, pak by nezbylo, než spolu s ním skutečně očekávat brzké zhroucení demokracie, resp. panování zákona a umírněnosti vlády v České republice. Naštěstí je zde ale i svět druhý, vyvažující, který přece jen skýtá jistou naději, že se současný ústavní pořádek podaří udržet v teorii i v praxi. Opakuji: skýtá naději – tedy nedává jistotu...

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.