10 otázek pro Daniela Pipese - Pokus o predikaci blízkovýchodní politiky

Podrobnosti

Zveřejněno 12. 6. 2012 17:25

Napsal David Floryk

Islamistické strany v Egyptě dnes drží asi 80 procent křesel v parlamentu. Vzhledem k tomu, že většina demonstrantů na náměstí Tahrír byla z řad liberálních sekularistů, je možno říci, že egyptské Arabské jaro jim bylo ukradeno?

Ne, protože liberálové z náměstí Tahrír se nesnažili odstavit Mubaraka od moci. Armáda využila jejich masové demonstrace k odstranění prezidenta, kterého už měla dost, z velké části proto, že měl v úmyslu předat moc svému synovi Gamalovi.

Je vítězství Muslimského bratrstva špatnou zprávou pro koptské křesťany v Egyptě a pro sekularisty?

Ano, ale koptům se dařilo zle i pod vládou armády, která se před půl rokem podílela na pogromu proti nim. Pochybuji ale, že muslimské bratrstvo skutečně zvítězilo, spíše vidím parlamentní volby jako zásadní podvod.

Myslíte, že existuje riziko, že těmi, kdo budou mít hlavní prospěch z loňských masových demonstrací na Blízkém Východě, budou dobře organizované islámské strany?

Ano, dobře organizované islámské strany se dokážou chopit moci v mnohých zemích, včetně Lýbie, Jordánska, Sýrie a Jemenu. Myslím si však, že to není ani tak výsledek neutěšené ekonomické situace, jako spíše hluboké frustrace ze slabosti celé muslimské komunity v průběhu uplynulých dvou století. Nazývám to traumatem moderního islámu.

Byl by Saddám Husajn svržen vlastními lidmi, kdyby se o to nepostarala invaze Spojených států?

Myslím, že ne, protože režim Saddáma Husajna byl jedinečný svou brutalitou a odhodláním udržet si moc. Syrský režim je pravděpodobně jeho nejbližší paralelou. Pochybuji, že by se Iráčané vzbouřili proti Saddámovi; a i kdyby ano, pochybuji, že by byli úspěšní. Vzpomeňte si, že Saddám použil proti svým vlastním lidem v roce 1988 chemické zbraně.

Je íránsky režim v současnosti oslabený?

Určitě je tu cítit horečku. Evropský bojkot íránské ropy je účinný, a současný souboj mezi presidentem Ahmadínežádem a Nejvyšším vůdcem Chamenejím odráží vážné vnitřní problémy mezi duchovní elitou a vojenskými veterány, jako je právě Ahmadínežád. Považuji Írán za srovnatelný se Sovětským svazem v 70. letech: silný a agresivní stát, ale vevnitř dutý, protože většina subjektů se mu odcizila.

Jaká je pravděpodobnost amerického nebo izraelského leteckého úderu proti íránským jaderným zařízením?

Na to nemůžu přesně odpovědět, ale mám pocit, že Íráncům bude v získání jaderné zbraně nějak zabráněno. Teherán má stejně zarputilý postoj k vývoji jaderných zbraní jako vedení Severní Koreje.

Nemohl by vojenský útok vyburcovat íránské obyvatelstvo v semknutí kolem teokratického režimu?

Možná ano, ale mohlo by to také způsobit, že by se v hněvu obrátili proti vládě. Je těžké to předpovídat.

Zdá se, že chováte více pesimismu, pokud jde o Turecko, než pokud jde o Írán, je tomu tak?

Je to tak. Když se islámská strana AKP v roce 2002 dostala k moci, opatrně našlapovala kolem armády a udělala jen málo pro vyvrácení sekulárních principů zavedených Atatürkem ve 20. letech. Když však v roce 2007 strana ve volbách znovu zvítězila, islamizační projekt AKP se stal mnohem evidentnějším, zvláště v tom, že oslabil politickou moc armády. Po loňském volebním vítězství jakoby AKP odložila rukavičky a její záměry jsou mnohem nepokrytější a zjevnější a postup nevybíravější.

Může přežit syrský president Bašár al-Assad?

Ne. Rostoucí odpor vojáků, ekonomické problémy a narůstající mezinárodní opozice jeho režim zahubí.

Roste vliv fundamentalistického islámu, nebo naopak klesá?

V současnosti je na vrcholu. Pád islámského režimu v Íránu by byl klíčovou událostí v jeho poklesu.

Publikováno v listu The Australian 14. 4. 2012, překlad –df