Dodrží Rusko smlouvu?

Podrobnosti

Zveřejněno 13. 2. 2011 22:49

Napsal J. R. Nyquist

Teď, když americký Senát ratifikoval smlouvu o omezení strategických zbraní (START), stojí za zvážení, jakým že to lidem se vlastně rozhodl projevit důvěru.

Viktor Kalašnikov, někdejší podplukovník KGB, poznamenává: „Zdá se, že dochází k obecné dezinterpretaci základních východisek ohledně Ruska. Víte, v Rusku není korupce; západní analytici se naprosto míjejí ve věci politického rozhodování Moskvy. Korupce znamená, že v rámci normálně fungujícího vládního mechanismu některé skupiny lidí porušují zákon a prodávají své oficiální posty, aby na tom sami vydělali. V Rusku je tomu úplně jinak.“

Ale jestli nejsou zkorumpovaní ruští představitelé, pak tedy kdo? Kalašnikov vysvětluje: „V Sovětském svazu panovala přísná disciplína v nomenklatuře (vládní elitě), která tak byla svým způsobem efektivní. V dnešním Rusku to funguje trochu jinak. Říkáme tomu "solidarita zločinného spolčení". Dostat se mezi vládní elitu znamená stát se členem zločinného byznysu. Tento druh vztahů je silnější a jejich disciplína přísnější než za sovětských časů. Například jsem byl poradcem v moskevské městské radě a bylo mi nabídnuto místo ředitele nějaké firmy. Byl zájem mít mě v té firmě, prý když to místo vezmu, bude to pro mě definitiva: zapletu se do zpronevěr a vykrádání zdrojů, stanu se tak jedním z nich a nebude pro mě cesty zpátky. Bylo mi jasné, že je to jednosměrná jízdenka. Takže ne korupce, ale zločinné spolčení aktivit a zájmů, absolutně neslučitelné s tím, čemu na Západě říkáte normální byznys, normální politika. To je tragédie dnešního Ruska, řízeného skutečnými gangstery, kteří se stávají svého druhu hrozbou ostatnímu světu. Nikoli korupce, ale zločinné spolčení v obrovské zemi, se všemi jejími zbraněmi. Naskýtá se otázka, jak k tomu došlo.“

Politika jako zločinné spolčení

V Kalašnikově myšlení je třeba rozlišovat mezi zahradnickou odrůdou korupce, ve které sebe hledající jednotlivci jednají v tiché dohodě vůči systému nepatřičných fondů, a mezi oficiálně organizovanými zločinnými strukturami, v nichž má účast každý v rámci své administrativní úrovně. Ve skutečnosti jsou nuceni k účasti jako podmínce setrvání ve funkci a také, dalo by se říci, jako záruce jejich následné poslušnosti, neboť oficiálně mohou být stíháni za svou činnost v případech, kdy poruší své postavení v rámci systému. Toto jsme měli vzít v potaz ve věci sovětských reforem a sovětských reformátorů. S ohledem na zločinnou povahu starého systému, nový postsovětský systém nemůže fungovat jinak. Pokud komunismus byl systémem, který upíral řadovým občanům příležitost a svobodu, nový systém páchá totéž, za pomoci účinnějších mechanismů.

Na počátku byl Gorbačov

Kalašnikov dál vysvětluje: „Na počátku toho všeho byl Gorbačov. Nabídl autonomii továrnám a vládním podnikům. Začalo ždímání peněz pro vlastní obohacení. Na druhé straně si vezměte zoufalou situaci většiny Rusů, z nichž 20 až 25 procent žije pod hranicí chudoby. Propast mezi bohatými a chudými Rusy je mnohem širší než v Americe nebo kterékoli jiné zemi. A není tu žádný pracovní trh, žádné odbory jako na Západě. Takže tu nemáte žádnou možnost prodat svoji práci za přiměřenou cenu.“

Příležitosti k vykořisťování zaměstnance a k notnému zisku jsou vlastně neomezené, pokud třída vykořisťovatelů zachovává princip "solidarity v rámci zločinného spolčení". Není to ani tak korupce, jako spíše systém státního řízení (shodou okolností nedemokratický).

Kalašnikov poznamenává: „Vyskytli se lidé ze Západu, kteří se pokusili uplatnit své expertízy u Rusů a otevřeli si úřadovnu na pomoc odborům. Ale ruské úřady ji uzavřely, neboť jim bylo jasné, že pokusy zřídit normální odbory by podkopaly pozice ruských elit. Takže je nemožné mít tu něco jako polskou Solidaritu, protože by to ohrozilo politické pořádky. Bralo by se to jako svého druhu politická opozice. Pokusů o zřízení odborů byla řada, ale všechny vyzněly naprázdno. Být dnes v Rusku nezávislým odborářem, to je krajně nebezpečné. Co máme, to je nomenklatura zalitá do betonu zločinného byznysu všeho druhu, včetně nukleárních zbraní.“

Vládnoucí třída má pod palcem vše

Řeči o těch či oněch uskupeních v Rusku, která se zabývají tím či oním, jsou podle Kalašnikova nesmyslné. Všechno je to klam; je jen jedna třída, jeden rozsáhlý zločinný podnik, který má pod palcem celou společnost. A jeho aktéři, jak dodává Kalašnikov, nemusejí v zemi čelit žádné vážnější výzvě a velmi dobře vědí, že jediným způsobem, jak uložit nakradené bohatství, je deponovat je v západních bankách, na Kypru, ve Švýcarsku a jinde; jsou si vědomi, že zdroje tohoto jejich bohatství jsou pochybné. Jsou srozuměni, že o tyto peníze mohou kdykoli přijít, takže v jejich zájmu je praní těchto peněz na Západě. Právě k tomuto účelu potřebují spolupráci se západními bankami a institucemi, aby mohli legalizovat své peníze. Proto také potřebují pěstovat užší vztahy se západními vládními a obchodními kruhy.

Uvědomují si rovněž, že západní bankéři budou v pokušení zkoumat blíže původ všech těchto peněz. Aby tedy ruská nomenklatura přiměla Západ k větší spolupráci, musí být náležitě na koni, příslušně vyzbrojena. Neustále tlačí Západ do kouta: chcete konfrontaci nebo spolupráci? Jestli spolupráci, pak zrušte vízovou povinnost pro ruskou elitu, zrušte jisté právní obstrukce pro investice ruských peněz na Západě. Tak tedy spolupracujme. Jestli nechcete, dočkáte se jistých potíží ve vojenské oblasti. Rusko se tedy může stát nepředvídatelnějším a agresivnějším, svým způsobem vás může tak trochu vydírat.

Západní kapitalisté musí držet krok

O jedné stránce tohoto vydírání se Kalašnikov nezmínil. Jakmile se západní politici a byznysmeni zapletou s ruskou mafiánskou elitou, ocitnou se ve vztahu, z něhož nebude snadné se vyvléct. Západní bankéři, kteří perou ruské peníze, se stávají součástí systému ruské mafie; koupili si neblaze proslulou jednosměrnou jízdenku. Není cesty zpátky, vystoupit nelze, je příliš pozdě. Důvěřiví západní kapitalisté musejí držet daný směr, diktovaný ruskou zločinnou mašinerií. Konečné důsledky tohoto procesu není obtížné dohlédnout. Jak zločinný systém postupuje, západní představitelé musejí být zticha, neboť právě oni jako první hájili "zapojení" Rusů. Jak by mohli veřejně připustit, že do toho byli vtaženi, podvedeni, nakaženi?

Kalašnikov se také zmínil o diplomatických kanálech a dokumentech uveřejněných na WikiLeaks, podle nichž NATO zvažuje výrazná opatření k ochraně pobaltských zemí vůči Rusku. Připustil, že celková pozice Ruska byla těmito úniky oslabena a pozice NATO posílena. „Z úniků informací jasně vyplývá, že NATO je NATO a dotčené pobaltské země nejsou v žádném případě jeho druhořadými členy. Lidé v Estonsku, když jsem tam byl, vyjádřili znepokojení ohledně amerických postojů. Samozřejmě, oficiálně je všechno O. K. Ale jak je to s vůlí Američanů v konečném důsledku? Teď ale obavy Estonců polevily. Reagovali velmi pozitivně na WikiLeaks, díky Julianu Assangeovi.“

Zeptal jsem se Kalašnikova, co si myslí o Assangeovi, australském rodákovi a redaktoru WikiLeaks. „Můj pocit je, že Assange si není plně vědom toho, co dělá, ani podstaty a významu informací, které šíří. Mluví se o něm jako o stoupenci jistých myšlenek, ale pokud se pokoušíte o jistá odhalení, měl byste si být vědom, co děláte a s jakým druhem faktů jdete na trh. Mám dojem, že Julian Assange a lidé kolem něho si vlastně neuvědomují, oč jde.“

Podle Kalašnikova ani mnozí experti na Rusko "vlastně nevědí, oč jde". Jistě, jedná se o labyrint, kde se badatel může snadno ztratit. Jakkoli bychom Rusko charakterizovali, žádná známá kategorie se nehodí. To je důsledek zmatení pojmů, k němuž došlo bezprostředně po bolševické revoluci. Komunistický režim spustil zkomolení jazyka v míře do té doby neslýchané, takže obvyklé významy se pomíchaly. Základní slova, užívaná k popisu předmětů všedního dne, byla dopletena tak, že nabyla absurdních spojitostí v myslích obyčejných lidí. Komunistický režim byl vždy zločinným systémem s cílem zrušit soukromé vlastnictví. Nomenklatura tento zlodějský proces řídila po roce 1917 a řídí ho dodnes. Budou takoví lidé dodržovat dohodu o omezení zbraní s Amerikou? Ani náhodou.

Publikováno 30.12.2010 na serveru Financial Sense, pro KL přeložil Jozef Zummer.