Aktuální číslo

Majdan a Letná

Napsal Dan Drápal

Doputoval ke mně dopis jednoho lokálního politika, kterému se podle všeho nelíbí výzva lidoveckého předsedy Marka Výborného, aby lidovci podpořili plánovanou demonstraci na Letné. Z dopisu vybírám:

Chystá se nový ‚Majdan‘? Co přinesl ten na Ukrajině nyní snad už jasně vidíme.

Výsledky demokratických voleb již neplatí?

A kdo to všechno platí? Jedni říkají, že Putin, druzí, že Soros. Vyberte si.

Majdan je zřejmě zmíněn jako odstrašující příklad. Současné demonstrace někteří přirovnávají k „Majdanu“, jiní zase k listopadu 1989. Obojí přirovnání jsou dle mého názoru naprosto nevhodná. Pokusím se vysvětlit, proč.

Majdan považuji za projev touhy velké části obyvatelstva po tom, aby se Ukrajina orientovala spíše na západ než na východ. Majdan byl hrozný ne proto, že se konal, ale proto, že tekla krev. Bohužel se asi neshodneme, kdo střílel a kdo za to může. Odpůrci současné ukrajinské vlády budou tvrdit, že stříleli „fašisté“, její zastánci, že to byli příslušníci tajných sil, věrní tehdejšímu prezidentu Janukovičovi.

Nicméně pokusme se zamyslet se nad pisatelovou otázkou, co Majdan přinesl. Autor píše, že to „všichni vidíme“, ale já netuším, co má na mysli. A to dění na Ukrajině sleduji poměrně pozorně.

Ukrajina absolvovala regulérní volby, a to jak parlamentní, tak prezidentské. Tzv. „fašisté“ získali zanedbatelný počet hlasů a jejich vliv je minimální. Ukrajina je země, v níž stále mnoho věci nefunguje a kterou stále ještě sužuje korupce, nicméně k určitým pozitivním posunům v ní došlo. Především je to země, v níž se může svobodně rozvíjet občanská společnost. Mne jako evangelikálního křesťana hodně zajímá, zda je na Ukrajině svoboda vyznání – a jsem přesvědčen, že je. Na rozdíl od Ruska, které tvrdě postupuje proti Svědkům Jehovovým a snaží se ztrpčovat život i evangelikálům a jiným „jinověrcům“ (z hlediska pravoslaví).

S korupcí – a celou řadou dalších problémů – se země bude potýkat ještě dlouho. Neexistuje země, která by dokázala korupci odstranit během jednoho volebního období. Jsem ale přesvědčen, že pokud země bude pokračovat v orientaci na západ, má šanci se korupce postupně zbavit.

Současně Ukrajina krvácí v důsledku zásahu Ruska v její východní části. A Rusko potřebuje, aby Ukrajina krvácela. Úspěšná Ukrajina by totiž byla pro Rusko značnou hrozbou. Rusko Ukrajinu neobsadí přímo – to by muselo převzít úplnou zodpovědnost a ekonomicky by mohlo zkolabovat. Poměrně „levně“ ale může zajišťovat, aby krvácela dál.

Majdan a Letná? Co to má společného?

Obraťme se nyní k další otázce, totiž zda platí výsledky demokratických voleb.

Jistěže platí. A žádný z příznivců demonstrací, s kterým jsem mluvil, výsledky demokratických voleb nezpochybňoval. A zde jsme u druhého nevhodného přirovnání, kterého se někdy, bohužel, dopouštějí i příznivci demonstrací, pokud současné demonstrace přirovnávají k listopadu. Mezi listopadem a dneškem je zásadní rozdíl. V listopadu šlo o systémovou změnu – o změnu režimu. Dnešní demonstranti mají jiný cíl: Nevolají po změně systému, ale po tom, aby systém fungoval. Aby státní zástupci, vyšetřovatelé, soudci dělali správně svou práci, padni komu padni. Aby vrcholní představitelé státu nenatahovali ústavu podle svého gusta. A aby platily i určité ústavní zvyklosti. Bez dobré vůle, kdy platí i určité nepsané zásady, totiž systém správně fungovat nemůže. A pro politickou kulturu jsou nepsané zásady velmi důležité.

Pokud vím, prvním vrcholným politikem, který rezignoval, byl předseda ODA Jan Kalvoda (v roce 1996). Pamětníci, vzpomínáte na důvod jeho rezignace? Nešlo o korupci. Nešlo o klientelismus. Nešlo o to, že by byl přistižen při nějakém účelovém lhaní. Šlo o to, že neoprávněně použil titul „JUDr.“ Jan Kalvoda nastavil laťku politické kultury hodně vysoko.

Po mnoha letech pak rezignoval Standa Gross kvůli igelitce s milionem. Co je to proti sumám, o které jde dnes? Ve srovnání s dneškem šlo o drobné. Laťka už nebyla tak vysoko, ale… nějaká ještě byla.

Vrátím se k dopisu onoho lokálního politika. Slova o tom, že „jasně vidíme“, k čemu vedl Majdan, bychom si museli vysvětlit. Nevím, co tím myslí. Co se týče otázky, zda platí výsledky demokratických voleb, mohu ho ujistit, že platí. (A čtenáři mých článků dobře vědí, že jsem Babišovy odpůrce varoval, že i přes statisícové demonstrace se může stát, že Babiš příští parlamentní volby opět s vysokým náskokem vyhraje. Ne že bych si to přál. Ale nebude to důvod k nerespektování voleb.)

Co ale musím ostře odmítnout, je patetická otázka, „kdo to všechno platí“. Za komunistů by byla odpověď nasnadě: Západní špionážní centrály, které se snaží zvrátit naše úspěchy při budování komunismu.

Tato otázka je zlá a podlá. Automaticky totiž připisuje protivníkovi nečisté motivy. Já organizátory těchto demonstrací „nežeru“, možná nejsou úplně můj šálek kávy, ale nevěřím tomu, že jsou nějak finančně motivováni. A ti, kdo na demonstraci přijedou autobusem, nedostanou cestu zaplacenou od nějaké centrály. Prostě se na to složí. Naznačování, že „to někdo platí“, znemožňuje dialog, protože ten má smysl jen tehdy, jsou-li karty na stole. Ti odpůrci demonstrací, kteří nemají jiný argument, si nějakou reakci ani nezaslouží. Já jsem přesvědčen, že autor oněch vět z úvodu je zastává z přesvědčení, tedy že ho nikdo neplatí. A totéž na oplátku očekávám i od něj.

Se souhlasem autora převzato z internetových novin Křesťan dnes.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.