Aktuální číslo

Babiše neporazíme z Bruselu

Napsal Matyáš Zrno

Audit Evropské komise dospěl k nikoliv překvapivému zjištění, že Andrej Babiš dosud ovládá firmy ze skupiny Agrofert, které formálně předal dvěma svěřeneckým fondům. Česká republika by měla vrátit dotace, které Agrofert získal od února 207, kdy začal platit přísnější zákon o střetu zájmů. Jde o stovky milionů korun. Babiš reaguje jako obvykle: nic jsem neudělal, nic nevrátím, neodstoupím, je to účelovka… Jeho odpůrci mají v rukou další mocný argument a jistě se o auditu bude hodně mluvit (a skandovat) zítra na Václavském náměstí na manifestaci Milionu chvilek pro demokracii. Je to lákavé, ale nebezpečné. Své boje si musíme vybojovat sami. Brusel to za nás neudělá.

Podstatou je, že Babiš se dosud těší netenčící podpoře. A jakkoliv je to skoro neuvěřitelné, žádný jeho průšvih (StB, korunové dluhopisy, Čapí hnízdo, syn na Krymu a už vůbec ne Marie Benešová – ta skutečně zajímá jen politické fajnšmekry) neměl na jeho popularitu větší dopad. Má šanci nyní audit Evropské unie? Sotva. Posílí přesvědčení přesvědčených, ale to je asi tak všechno. Babišovi voliči (a nejen oni) snadno přijmou tezi, že „nám nebudou měnit vládu z Bruselu.“ Andrej Babiš se naučí ještě několik vlasteneckých frází (už mu to ostatně jde) o silném Česku a z celé situace se bude snažit vybruslit jako obhájce národních zájmů.    

Liberální opozice mu to ulehčuje všemi těmi vlajkami EU a rétorikou na demonstracích. Je to vlastně stále ta stejná variace na téma, které si pamatuji z doby hlasování o vstupu do EU v roce 2004. „Konečně někdo ty naše gaunery ohlídá“. Jenže to pořád vychází z představy nás jako nějakého mladšího bratra, kterého musí peskovat ten větší a chytřejší z Bruselu. A to nemá nikdo moc rád. Navíc si lze po chvíli googlení najít spousty příkladů o dramatické zpronevěře evropských fondů v Řecku, Bulharsku, Rumunsku, Itálii, takže v tom alespoň nejsme sami. Navíc nezapomeňme, jak silně je u nás zakořeněna představa, že „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. Logicky, protože státní peníze jako by nikomu konkrétnímu nepatřily, takže nemusíme mít špatný pocit, když okrademe stát, jak když okrademe souseda. Ale u státních peněz alespoň víme, že jsou z našich daní, kdežto u evropských…? Evropská unie i její nadšení zastánci zde si nedali moc práce, aby nás přesvědčili, že za každou dotační korunou je německý (dánský, holandský) daňový poplatník.  Naopak, vytvářela se představa jakýchsi mýtických „evropských peněz“, které nejspíše padají jako mana z nebe nad Evropskou komisí, která je nám pak laskavě přerozděluje. A podle toho s nimi zacházíme.  Zapomnělo se na slavnou Friedmanovu větu, že „neexistuje nic jako oběd zdarma“.

A celkem očekávatelně si může leckdo pomyslet, proč se řeší následek a ne příčina? Že je sice dobře, že auditoři z EU odhalili dotační podvody Andreje Babiše, ale že příležitost dělá zloděje. Neboli, kdyby celý místy dost bizarní evropský dotační systém neexistoval, neexistoval by ani problém s jeho zpronevěrou A dost dobře by neexistoval ani Andrej Babiš. Respektive určitě by neexistoval v té síle a v té velikosti. Tu mu totiž do značné míry zajistily i dotace z EU.

Těžko říct, co se v nejbližších měsících stane. Andrej Babiš může čelit i trestní zodpovědnosti. Bude se samozřejmě držet pozice zuby nehty, čím dál křečovitěji a trapněji pro Českou republiku.  Ale nespěchejme s jeho odchodem. Co se stane, kdyby Babiš nakrásně zmizel pod tlakem z Bruselu? Kam se poděje jeho třicet procent voličů?    Vrátí se do tradičních stran?  To těžko.  Jak říkal Jan Werich coby pekař Matěj císaři Rudolfovi v Císařově pekaři, „Vy se nejprve musíte historicky znemožnit“. A historicky znemožnit se Babiš musí především tím, že se ukáže, že neumí vládnout a že neumí zajistit blahobyt. A to se stane, až mu dojdou peníze. A ty mu nakonec dojdou.  Sice lituji ty, co po něm do toho Augiášova chléva nastoupí, ale tak už to v politice chodí.

Se souhlasem prevzato z www.konzervativninoviny.cz.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.