Aktuální číslo
Čekání na protikandidáta
Volební kampaň 2020 oficiálně začala. A Trump na klíčové Floridě zatím prohrává.
Přesně čtyři roky od své poslední prezidentské kampaně zahájil Donald Trump svou kampaň za znovuzvolení. V červnu 2015 to bylo v jeho Trumpově mrakodrapu v New Yorku, letos na mítinku na Floridě. Z dobrých důvodů: dnes je rozložení voličů v USA takové, že pokud republikánský kandidát vyhraje na Floridě, stále může volby prohrát, ale pokud na Floridě prohraje, už nemá žádnou šanci prezidentské volby vyhrát, ani hypotetickou.
A podle průzkumů nyní Trump se svými potenciálními demokratickými soupeři na Floridě prohrává.
Šance na znovuzvolení
Trump má být považován za favorita prezidentských voleb 2020 ze dvou hlavních důvodů: každý stávající prezident usilující o znovuzvolení je favoritem z titulu své funkce. A důvod ještě důležitější: americké ekonomice se daří, hospodářský růst je hezký, nezaměstnanost nízká, a to i u chudších rasových menšin. Pokud USA nejsou v nepopulární válce (Vietnam, Irák), zahraniční politika hraje v prezidentských volbách malou roli. Hlavní roli hraje to, co tak dobře vystihlo vnitřní heslo kampaně Billa Clintona na prezidenta v roce 1992: „Jde o ekonomiku, vole.“ A ekonomika je nyní na Trumpově straně.
Co jsou Trumpovy nejslabší stránky? Osobní neoblíbenost. Kladné mínění o něm má jen 44 procent Američanů, záporné až 52 procent. Nezapomínejme, že neoblíbený byl již v roce 2016, avšak měl to štěstí, že jeho protikandidátka Hillary Clintonová byla neoblíbená ještě víc. Přesto však získala o tři a půl milionu více hlasů než on; on ji však porazil poměrem 30:20, pokud je o členské státy Unie, a tím pádem získal i většinu hlasů ve Sboru volitelů.
Jeho nadějí je zopakovat rok 2016. V získání většiny hlasů doufat nemůže, ale může doufat ve vítězství ve většině států. K tomu potřebuje dvě věci: znovu získat chudé bílé voliče v průmyslových státech na Středozápadě, kteří ve své většině dvakrát volili Baracka Obamu, ale v roce 2016 přešli k Trumpovi, díky čemuž on těsně vyhrál ve státech, kde republikáni už několik desetiletí předtím nevyhráli. A zároveň opět k sobě přitáhnout bohaté republikánské voliče mírně napravo od středu, kteří žijí na předměstích amerických velkoměst; těm vadí jeho dryáčnický styl, proto jejich účast ve volbách do Kongresu v roce 2018 byla nízká – důsledkem bylo vítězství demokratů ve volbách do Sněmovny reprezentantů. Pokud tyto lidi nepřitáhne opět k volbám, například poukazem na jejich dobrou ekonomickou situaci, nemá šanci vyhrát.
Co by ještě mohlo poškodit Trumpovy šance na znovuzvolení? Narušení dobré ekonomické situace a účast USA ve velké pozemní válce. Například poškození ekonomiky v důsledku obchodní války s Čínou nebo Evropou v podobě uvalování cel. Anebo nepopulární válka, například s Íránem. Války krátké a vítězné jsou populární a prezidentům pomáhají; nepopulární jsou války dlouhé, bez konce. V tomto smyslu by mu konflikt s Íránem mohl pomoci i uškodit; záleželo by na tom, jakou by měl podobu a jak dlouho by trval.
Nyní Trump akcentuje své úspěchy, jeho styl je typicky trumpovský: mobilizuje své věrné, kteří jsou rádi, že on za ně „bojuje“, je drzý, drsný a tvrdý vůči oponentům, které zesměšňuje a častuje přezdívkami. Prostě Trump.
Biden, nebo Sanders?
Bude taky záležet, kdo bude jeho oponent, který vyhraje demokratické primárky. Stále vede bývalý Obamův viceprezident Joe Biden, nyní rozdílem až 17 procentních bodů před druhým Berniem Sandersem. Jenže zatím neproběhly žádné televizní debaty a ani samotné primárky.
Pokud někdo je favoritem na začátku, nominaci získat může i nemusí. V roce 2008 byla favoritkou Hillary Clintonová – a nakonec ji porazil mladý neznámý senátor jménem Barack Hussein Obama. V roce 2016 byla favoritkou opět – a nominaci získala.
Joe Biden má zřejmé výhody: je ze všech demokratů nejznámější, je v jejich rámci centristou. Problém je jednak jeho věk (sedmdesátník), jednak jeho zlozvyky. Rád zezadu chytal ženy za ramena a přičichával k jejich vlasům. Nejednalo se o žádné znásilnění či vztah s pornoherečkou (jaký měl Trump), ale působí to… divně. A navíc někdy prosloví výroky, že – slovy klasika – člověk musí pozvednout obočí. O Baracku Obamovi řekl, že je o.k., protože je čistý a mluví dobrou angličtinou – čímž chtěl říci, že na černocha o. k. To má být poklona?
Nyní řekl, že je schopen konsenzu a nadstranické spolupráce, a jako příklad uvedl, že kdysi měl dobré osobní vztahy se dvěma rasistickými, segregacionistickými senátory z Jihu (Biden byl poprvé zvolen do Senátu v roce 1972, když tam ještě otevření rasisté byli), s nimiž sice nesouhlasil, ale kteří byli osobně slušní. To si neuvědomuje, jak strašně necitlivé je v dnešní Demokratické straně říci cokoli kladného o stoupencích segregace?
Počkejme si tedy na televizní debaty a první primárky, abychom se dověděli, kdo bude demokratickým protikandidátem Donalda Trumpa.
LN, 26.6.2019. Se souhlasem autora prevzato z internetového deníku Neviditelný pes.