Editorial

Napsal Vox Occidentis

Milí čtenáři,

toto prosincové číslo KONZERVATIVNÍCH LISTŮ je poslední svého druhu. Velmi si vážíme toho, že jste nám po tak dlouhou dobu prokazovali svoji přízeň. Zároveň je pro nás ctí, že budeme moci spolupracovat na KONZERVATIVNÍCH NOVINÁCH, které jsme od počátku vnímali jako našeho souputníka. I v budoucnu se tedy vynasnažíme promlouvat hlasem Západu – jak toho ideálního, nedosažitelného, z jehož posic často kritizujeme Západ reálný, jak je v konkrétních společnostech aktuálně representován, tak ale také právě toho reálného Západu, jehož obhajobu před alternativami, které jsou ve svém celku vesměs pouze horší, cítíme jako naši povinnost.

Je při tom zcela legitimní, že někteří z nás kladou větší důraz na to první (kritika reálného Západu z posic nedosažitelného ideálu), jiní na to druhé (obhajoba reálného Západu vůči horším alternativám). Nikdy však nesmí ani jedna z těcho složek zmizet zcela. Absence ideálního pohledu implikuje rezignaci na jakékoli zlepšení současného stavu, které je však více než žádoucí. Plné odvržení reálného Západu, jak se doposud historicky vyvinul, by znamenalo oddání se od života odtrženému snění a – v duchu „dokonalé nepřítelem lepšího“ – riziko pádu do náruče takového politického uspořádání, kterého bychom se dost možná zbavovali až příliš obtížně, jestli vůbec. Pokud a dokud jsou však v myšlení přítomny obě složky (byť jedna z nich třeba i ve velmi malé míře), diskuse je možná a pravděpodobně bude plodná. A o ni se chceme i nadále snažit.

I v budoucnu se tedy vynasnažíme promlouvat hlasem Západu. Vidíte-li v této naší snaze smysl, přiznáváte-li jí třeba dokonce nějaké drobné výsledky, čili jestli jsme vás doposud nezklamali, zůstaňte na přijmu a naslouchejte tomuto hlasu i v příších měsících a letech. Pokusíme se vám v nich nadále přinášet pohledy a postřehy, které jinde (zejména v domácích médiích) najdete jen velmi obtížně nebo vůbec. Vy se prosím případně, v rámci možností, pokuste nabídnout tyto podněty dál. Zkrátka, čtěte KONZERVATIVNÍ NOVINY a netajte se s tím! A pokud (nadále) stojíte o tištěnou verzi, předplaťte sobě, či přátelům pod stromeček, ročník 2020! Vhodný čas je právě teď.

***

V posledních měsících jsme pravidelně přebírali do každého čísla KONZERVATIVNÍCH LISTŮ několik textů z KONZERVATIVNÍCH NOVIN. Tato praxe již nyní postrádá význam, proto pouze na tomto místě upozorňujeme na články, které nás takto zaujaly. Autorem každého z nich je Matyáš Zrno a jsou to tyto:

Spása přijde z Bruselu? z 5. prosince komentující domácí politickou scénu,

Zbraně a svoboda v EU z 8. prosince o rozsudku Evropského soudního dvora ve věci zbraňové směrnice,

Greta a sociální spravedlnost z 10. prosince (nejen) na téma klimatické změny,

Nekličkovat, naslouchat a mluvit zábavně ze 13. prosince k výsledku voleb v UK.

***

KONZERVATIVNÍ NOVINY posilují svou pozici

Na konzervativním mediálním břehu dochází k zajímavé fúzi, která se uskuteční k 1. lednu 2020. Konzervativní noviny se spojují s KONZERVATIVNÍMI LISTY, které dlouho vycházely v internetové i tištěné podobě. Jejich původní název tímto spojením zaniká a nově budou obě média vycházet pod jednotným názvem „KONZERVATIVNÍ NOVINY“. O důvodech tohoto spojení a o situaci současných českých médiích hovoří šéfredaktor KN Matyáš Zrno.

Proč jste se rozhodli založit KONZERVATIVNÍ NOVINY?

Netvrdím, že takzvaný mediální mainstream tvoří nějaké kompaktní levicové spiknutí, ale přiznejme si, že mezi jeho autory převažují lidé spíš liberálního smýšlení. Není to tak hrozné jako na Západě, asi tu hraje roli totalitní minulost. Takže i liberální autor, který zuří při popisu církevního postoje k manželství homosexuálů či potratům, obvykle podporuje třeba církevní restituce. Takový ten krajní levičácký postoj je pořád vyhrazen titulům, jako jsou Deník Referendum nebo A2 Alarm. Ale v hodnotových otázkách či v otázkách migrace se už míjíme. A my se domníváme, že to jsou klíčové otázky dneška. Že tady jde opravdu o fundamenty naší společnosti. O to, co je vlastně člověk, rodina, národ… Že pohlaví není fluidní kategorie, kterou si vybírám každý den. Že vztahy mezi muži a ženami jsou citlivé a složité a nelze je nadekretovat a zařadit do nějakých úzkostlivě dodržovaných politicky korektních škatulek. Že společnost se po staletí nějak vyvíjela, aby se v ní složitě vytvořil nějaký hodnotový konsenzus, který není vhodné bortit. Že národ je veličina, která k tomuto vývoji patří, a proto cítíme v rámci národního státu jistou, jak by řekl Roger Scruton, sousedskou vzájemnost, jež nám umožňuje v klidu a bez násilí řešit své záležitosti. A že ne každý nově příchozí automaticky do této vzájemnosti zapadá.

Média, která by toto vnímala, u nás podle vás nejsou?

Jsou, ale jde často o média, která pojmu konzervatismus spíše škodí. Tuhle jsem narazil na jakési Vlastenecké noviny či co a mělo to podtitulek „Konzervativní tradiční deník“. Otřásl jsem se hrůzou, kdo všechno si slovo „konzervativní“ a „tradiční“ bere do úst. Protože to byl samozřejmě nějaký polofašistický konspirační hnůj. Pro konzervatismus je typická uměřenost, ne dryáčnická hesla, hysterie a konspirace. A taky je evropský konzervatismus západní, především britský výtvor. Konzervatismus opravdu neznamená obdiv k východní despocii, kde práva a svobody jednotlivce vždy byly, jsou – a obávám se, že i budou – věcí neznámou. To si někteří konzervativci při (oprávněném) roztrpčení nad progresivistickými výstřelky na Západě někdy zapomenou uvědomit.

Ale jsou tu i seriózní konzervativci, konzervativní média...

Ano, samozřejmě! Ať už jde o konzervativní média či instituce – právě třeba KONZERVATIVNÍ LISTY, Občanský institut, Pravý břeh... My jsme ale chtěli vytvořit médium, které bude přinášet informace každý den, což je novinka. A nejen texty, ale i video-komentáře a rozhovory. To chce už jisté zázemí, které každý nemá. A nám se to (s obtížemi) zatím daří, i když máme ještě hodně co dělat. Bez zázemí mocných sponzorů (jak je dnes v médiích zvykem) se těžko něco rozjíždí. Takže jsme závislí na drobných dárcích a je to každodenní boj a taky spousta neplacené práce. Ale to jistě znáte taky…

To přirozeně nabádá ke spolupráci…

Ano a jsem moc rád, že se nám podařila fúze s Konzervativními listy, které dobře znám a čtu je již léta. Tímhle směrem chceme a musíme jít, protože to je – jak by řekli ekonomové – „win-win situation.“ Získávají obě strany. My do vzájemné spolupráce přidáváme web s každodenním zpravodajstvím i komentáři a Konzervativní listy své autory a především svůj tištěný časopis. Protože bychom neměli podlehnout fetiši internetu. Papír je pořád ještě papír! Půjde nadále o čtvrtletník, objednat si ročník 2020 je již nyní možné cestou, která byla běžná pro KONZERVATIVNÍ LISTY (brzy přibude i cesta prostřednictvím webu KONZERVATIVNÍCH NOVIN) a první číslo zmíněného ročníku mohou předplatitelé očekávat přibližně v květnu či červnu příštího roku (neboť přibližně v únoru vyjde ještě závěrečné číslo ročníku 2019 – ještě plně v režii redakce KONZERVATIVNÍCH LISTŮ, v dosavadní podobě...). O dalších podrobnostech budeme brzy informovat.

***

Děkujeme vám závěrem ještě jednou za veškterou přízeň, kterou jste po celé dlouhé roky KONZERVATIVNÍM LISTŮM laskavě prokazovali, a ze srdce přejeme vám i všem vašim blízkým požehnané Vánoce a vše dobré v celém roce 2020!

 

Následující dva texty vašli v rámci Editorialu ve VÝBĚRU Z HROZNŮ, podzim 2019.

 

KONZERVATIVNÍ LISTY stojí opět na křižovatce a hledají, kudy dál

Není to v naší historii poprvé, otázka „kudy dále k cíli“ nás provází od počátků. Věřte nebo ne, máme za sebou téměř 20 let vydavatelské a publicistické práce.

Začínali jsme někdy v druhé půli 90. let (kdy pravice u nás procházela „posarajevskou“ krizí) občasným informačním listem pro přátele, který vznikal u nás doma, s cílem jednak informovat, co smyslu-plného a pozoru-hodného děje se v „konzervativních kruzích“ v našem okolí, a pak také nějak pomoci formulovat, co vlastně znamená být dnes „konzervativním“.

Od roku 1998 přebírá vydavatelskou roli občanské sdružení Konzervativní klub v Ostravě, z nezávazného občasníku se stává řádně registrované periodikum KONZERVATIVNÍ LISTÍ. Ze spolupracovníků připomeňme především paní Astrid Wenigerovou – Noga, českou krajanku z Kanady, která byla tomuto podniku „kmotrou“ a inspirátorkou, posléze příležitostnou pisatelkou a především pak autorkou loga, které naše Listí po léta hrdě neslo na titulce. Přesně vystihovalo, jak věci vidíme. „Na Konzervativní listy to ještě není“, říkávali jsme tenkrát položertem - ale děláme pro ně, co můžeme, a tak vydáváme aspoň Listí. Během let se podařilo vybudovat kolem Listí relativně početnou a dosti různorodou komunitu čtenářů. V letech 1998 – 2008 vyšlo celkem 39 čísel, některá v rozsahu až 38 stran!

V roce 2008 přichází tehdy už ostřílený publicista a komentátor Dan Drápal se smělou vizí – proměňme Listí ve skutečné LISTY, vybudujme konzervativní měsíčník s vlastním webem, týmovou redakční prací, jasnou strukturou a pevnými rubrikami. Jeho snem byl „časopis, který se nevyhýbá náročným či kontroverzním tématům, nebojí se textů teoretičtějších a třeba i delších, který nabízí prostor smysluplné polemice i věcné konfrontaci“. Neváháme a dáváme se do díla, Konzervativní klub nabízí své (stále amatérské, ale přece jen již zaběhlé) „know-how“, do čela KONZERVATIVNÍCH LISTŮ se staví trojčlenná redakční rada tvořená předsedou Danem Drápalem, Janem Kubalčíkem z Brna a mnou.

První číslo spatří světlo světa v září 2009. Tištěný měsíčník se nám daří udržet po celé tři roky, během nichž vzniká úctyhodná zásobárna textů (je jich něco přes 2 000), dodnes dostupných na webu – textů původních (těch je přes polovinu), přeložených i převzatých odjinud. Troufám si říci, že většina z nich patří k tomu kvalitnějšímu, co se ve zdejších konzervativních kruzích za tu dobu publikovalo.

Bylo-li jedním z úkolů LISTŮ nabídnout čtenářům to, co jsme sami napsali, přečetli, přeložili či vytáhli z tlustých spisů klasiků, abychom tak pomáhali formulovat, jak by mohl vypadat konzervatismus dneška, pak mám za to, že tato mise nebyla úplně neúspěšná. Ovšem vybudovat skutečný časopis s reálným vlivem, periodikum, jež by stálo na vlastních nohách a mohlo pomýšlet na dlouhodobější rozvoj, to se nepodařilo. Na jaře 2011 Dan Drápal post šéfredaktora opouští. Ukazuje se, že role nezávislého intelektuála, píšícího podle vlastní úvahy a potřeby chvíle je mu přece jen bližší než mnohdy nekonečná redakční práce. Pokračujeme dál, držíme se, rozšiřujeme autorský kruh a pozvolna i čtenářskou obec. Přes veškeré úsilí však koncem roku 2013 LISTY jako měsíčník končí.

„Nebalíme“ však úplně, pokračuje digitální verze měsíčníku a tiskovinu transformujeme do čtvrtletníku, který coby VÝBĚR Z HROZNŮ přináší vždy to nejlepší z webových čísel plus vždy něco navíc. Vydavatelem se stává spolek Vox Occidentis, sídlo se přesouvá do Brna, šéfredaktorskou štafetu přebírá Jan Kubalčík, já se ujímám role editora tištěných čtvrtletníků.

Úkol vybudovat u nás politicky konzervativní periodikum, nabízející křesťansky orientovaný pohled na svět, a přitom nebylo konfesně, stranicky, kulturně či jinak příliš úzce vymezené (a tedy omezené), je pro nás stále výzvou. Výzvou o to větší, že se již po léta snažíme budovat takové periodikum jaksi „zdola“ – nikoliv od těch, kteří by se jeho vydáváním či psaním pro ně živili či si z něj dělali svou tribunu, ale od těch, kteří by je četli a o čteném sami přemýšleli.

Celá léta jsme své poslání chápali mimo jiné také tak, že „držíme místo“ těm, co přijdou po nás. Naskočit do jedoucího – či aspoň popojíždějícího – vlaku bývá snazší, než začínat úplně na zelené louce, zvláště dnes, kdy papírové tiskoviny to nemají nikde úplně jednoduché. Proto také snahu přátel z KONZERVATIVNÍCH NOVIN doplnit zdárně našlápnutý digitální projekt tištěným periodikem chápeme nikoliv jako konkurenci, nýbrž jako synergii – chtějí-li a mohou-li KONZERVATIVNÍ NOVINY dotáhnout to, na co my už nestačíme, pak je naše radost naplněna a přejeme jim zdar a vše dobré.

David Floryk

Budoucností KONZERVATIVNÍCH LISTŮ jsou KONZERVATIVNÍ NOVINY

KONZERVATIVNÍ LISTY se slučují s KONZERVATIVNÍMI NOVINAMI. Udržovat paralelně v chodu dva totožné projekty považujeme za plýtvání silami – naopak vzájemné doplnění, obohacení, povzbuzení... vnímáme jako ten nejlepší společný příspěvek dobré věci.

Přesnou podobu spolupráce řešíme „za pochodu“, takže toho, co je jasné, sice přibývá, ale některé otázky – spíše technické – jsou dosud otevřené.

Co už se tedy „usadilo“? KONZERVATIVNÍ LISTY přestanou vycházet digitálně. Posledním webovým číslem bude číslo v prosinci 2019. Webová stránka www.konzervativnilisty.cz bude však zachována (mimo jiné) coby archiv. Snažili jsme se vždy preferovat texty nadčasové a mít odstup od „denního politického provozu“. A i když jsme do něj přesto čas od času více či méně zabředli, věříme, že podstatná část textů obsahuje myšlenky, ke kterým bude případně rozumné se vracet a užitečné na ně navazovat.

Máme tedy naději, že texty autorů, které jste nalézali v KONZERVATIVNÍCH LISTECH, budete od 1. ledna 2020 nacházet v KONZERVATIVNÍCH NOVINÁCH, čili na webové stránce www.konzervativninoviny.cz. My sami, tedy členové dosluhující redakce KONZERVATIVNÍCH LISTŮ, psát nepřestáváme a spolupracujícím autorům jsme nabídli jistý „servis“, který by mohl publikaci jejich článků v KONZERVATIVNÍCH NOVINÁCH usnadnit. V čem je pak jasný rozdíl: zatímco KONZERVATIVNÍ LISTY vycházely elektronicky 11x ročně, přibližně jednou za měsíc, KONZERVATIVNÍ NOVINY mají formát, který je dnes standardní: nové texty publikují na denní bázi.

Toto číslo tištěných KONZERVATIVNÍCH LISTŮ – VÝBĚRU Z HROZNŮ, tedy PODZIM 2019, je v dané podobě předposlední. Příštím číslem, které vyjde počátkem příštího roku, řádně ukončíme ročník 2019 a pak i tištěné periodikum přejde pod správu redakce KONZERVATIVNÍCH NOVIN pod vedením šéfredaktora Matyáše Zrna.

Tistěný formát zůstane zachován. Zachována zůstává periodicita (stále půjde o čtvrtletník) i výše předplatného (stále 400 Kč ročně, popř. 800 Kč tzv. sponzorské předplatné). Odpovědnost za obsah tedy převezme redakce KONZERVATIVNÍCH NOVIN, my budeme přispívat. Dosavadní vydavatel, tedy spolek Vox Occidentis, se bude podílet také na administraci celé věci. Proto na webu KONZERVATIVNÍCH LISTŮ zůstává v provozu formulář k objednávání předplatného. Již nyní je možné si prostřednictvím tohoto formuláře objednat KONZERVATIVNÍ NOVINY na rok 2020!

Pokračující tištěný čtvrtletník bude vycházet pod názvem KONZERVATIVNÍ NOVINY – VÝBĚR Z HROZNŮ. Předpokládáme, že první číslo mohou předplatitelé očekávat v průběhu jara příštího roku. Za obsah bude de facto odpovídat redakce KONZERVATIVNÍCH NOVIN, kdo přesně však bude de iure vydavatelem, to je v tuto chvíli jednou z otevřených otázek. Společně s přáteli z KONZERVATIVNÍCH NOVIN zvolíme takové řešení, které bude shledáno administrativně a organizačně nejpřiměřenější.

KONZERVATIVNÍ LISTY získaly za své více než desetileté působení stovky věrných čtenářů, z nichž alespoň čtvrtina, přinejmenším po nějaký čas, si předplácela tištěný VÝBĚR Z HROZNŮ. Autorů, kteří přispívali intenzivněji než nahodile svými původními texty, byly přibližně dvě desítky. Máme zkušenosti s provozem a snad i cit, které texty přinášejí neotřelé a přitom relevantní pohledy do diskusí na témata pro naši dnešní společenskou a politickou situaci palčivá. Věřím tedy, že nejlépe dobré věci prospějeme, pokusíme-li se tento „kapitál“ zúročit v projektu KONZERVATIVNÍCH NOVIN, který si od počátku stanovil laťku o poznání výše, než kam jsme si mohli v našich nadšeneckých poměrech dovolit cílit my v KONZERVATIVNÍCH LISTECH.

Konzervativní hlasy jsou s postupujícím časem stále více těmi, které volají na poušti. Když dva z nich začnou znít unisono, třeba naléhavou zprávu zaslechne i někdo, ke komu by ani jeden z těch samostatných hlasů nedolehl. Jistě, uslyšet ještě zdaleka neznamená zamyslet se, porozumět, pochopit... ale bez toho to nejde.

Závěrem si tedy dovolím zopakovat: čtěte KONZERVATIVNÍ NOVINY, předplaťte si ročník 2020! Konzervativní dobrodružství pokračuje.

Jan Kubalčík

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.