Obsah

Kvóty – analýza dat

Napsal Kristýna Havlíková

Tento text vznikl vlastně jako reakce na článek Jany Smiggels Kavkové 8 důvodů proti kvótám ([1]). Autorka v něm (jak je patrné) horuje pro návrh zavést povinné kvóty na zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách (v podobě, ve které návrh předložil ministr Jiří Dienstbier). Rovnou zmíním něco, v čem s autorkou souhlasím: zavedení kvót by přispělo k vyššímu zastoupení žen v zastupitelských (zákonodárných) sborech. Prostě nepochybuji, že jako nástroj kvóty fungují. Zaujalo mě však, že paní Kavková považuje cíl, kterého má být tímto nástroje dosaženo, tedy ono vyšší zastoupení žen, za samozřejmé dobro. O (ne)zavedení kvót by však měl rozhodnout jejich skutečný přínos a ne to, zda se jimi někdo případně cítí uražen. O prospěšnosti vyššího podílu žen v zastupitelstvech a parlamentních sněmovnách (obecně v politice) však v tomto textu autorka mlčí a odvolává se pouze na vágní odpověď politiků „žen je [v politice] málo a je to věčná škoda“. Ale je to věčná škoda?

Pro případně méně trpělivé čtenáře shrnu výsledek této analýzy rovnou: věčná škoda to není. Popis, jak se k tomu došlo, a vysvětlení, jak silně je třeba tento závěr chápat, tvoří velkou většinu následujícího textu.

Proč analýza

Zajímavé je, že o prospěšnosti zvýšení podílu žen v politice nepochybují mnohdy ani ti, kteří nepovažují kvóty za adekvátní nástroj. Příkladem může být Jakub Janda ([2]): „Ženy jsou skutečně v české politice podreprezentovány, což není systémově dobře. Je potřeba se bavit o tom, jak ženy do vedení státu více dostávat. Bavme se tedy o nástrojích, jak toho docílit.“, nebo na jiném místě: „Problém s nedostatkem žen v politice reálně existuje, ale musíme být schopni vést kultivovanou debatu o jeho řešení.“. Každopádně je třeba dát za pravdu Lence Zlámalové, že „…klišé ‘více žen v politice’ je považované za módní a progresivistické.“ ([3]).

Na článek pana Jandy odpovídá opět paní Kavková textem Kvóty ANO! ([4]). Jen zmíním, že souhlasím s jejím pátým bodem „Nečekat spásu!“. Dovolím si z něj vypíchnout jednu větu: „Na ozdravení politiky ani sebelepší genderová kvóta bohužel sama o sobě nestačí.“ Pro tento text je ale ještě podstatnější bod 7, zde je celý: „Zavádění kvót nestojí na předpokladu, že politika má být ‘více ženská’ nebo ‘lepší’, jak mnozí tvrdí, ale vyváženější. Skupina, kde polovinu tvoří ženy a polovinu tvoří muži, bude mít nutně jinou dynamiku, zkušenosti, názory a nápady než kolektiv převážně mužský (což je případ současné Poslanecké sněmovny, kde je nyní zastoupeno 80,5 % mužů). Analogicky k příkladu Jakuba Jandy – výzkumem bychom nejspíš nedošli k tomu, že ‘lépe rozhodují lidé z měst, s univerzitním titulem, z multinárodních manželství či s jinou charakteristikou’, ale k tomu, že lépe rozhodují skupiny, kde jsou zastoupeni lidé z měst i malých obcí, s titulem i bez něj, s dětmi i bez dětí atd. Jde prostě o to, vidět různé aspekty života, což smíšený kolektiv umí logicky nejlépe… A ať se nám to líbí nebo ne, ženy prostě v mnohém odlišnou životní zkušenost mají.“ Předně, odlišnou ženskou životní zkušenost nikdo nezpochybňuje… tedy určitě já ne. Autorka má pravdu, když říká, že „Skupina, kde polovinu tvoří ženy a polovinu tvoří muži, bude mít nutně jinou dynamiku, zkušenosti, názory a nápady než kolektiv převážně mužský…“ Nepoloženou a tím spíše nezodpovězenou otázkou ale stále zůstává, zda tato jiná dynamika, tyto jiné zkušenosti, názory a nápady vedou při jejich aplikaci nutně k lepšímu. Za druhé, z citovaného je vidět, že autorka své tvrzení, které jsem výše vypíchla z jejího pátého bodu, nemyslí zase tak úplně vážně – přece jen si od většího zastoupení žen v politice nějaké to ozdravení slibuje. Nebo jak rozumět jejímu lépe rozhodují? Nejsou si snad ozdravení a lepší rozhodování velmi blízká, nejedná se snad dokonce o totéž? A za třetí, autorka implicitně volá po výzkumu – a předjímá, k čemu bychom asi tak v případě jeho provedení dospěli.

Přejděme tedy nyní k těm, kteří zcela oprávněně volají po řádném prozkoumání otázky, zda vůbec máme co do činění s cílem, pro jehož dosažení stojí za to vyvinout úsilí a třeba i něco obětovat. Velmi výmluvně to vyjádřil Ondřej Neff ve svém úvodníku Třicet procent ([5]): „Ta debata by měla vážný smysl, pokud by se opírala o praktické výsledky analyzované tam, kde to či ono bylo zavedeno. Argumenty by měly být podepřeny fakty a čísly, nikoli politickými slogany. Ale to je nápad hodně utopický.“ Naštěstí zcela utopický není.

Další spřízněnou duší je v tomto smyslu paní Karolína Peake, která mi během své politické kariéry nedala příliš příležitostí, abych s ní mohla souhlasit. Byla by tedy škoda této možnosti nevyužít a nepřipomenout její správnou poznámku z textu Kvóty pro ženy jsou ponižující opatření ([6]): „Druhým argumentem pro zavedení kvót je kvalitativní změna v politice. Změna politického stylu. A tady si myslím, že argumentace stojí na hliněných nohách. Ženy nepřinášejí automaticky do politiky lepší atmosféru, styl či způsoby jen proto, že jsou ženy.“ Pro pořádek uvedu, že a priori souhlasím pouze s první částí jejího tvrzení – tedy že příslušná argumentace stojí na hliněných nohách. S tou druhou, kde již předjímá, co ženy automaticky do politiky přinášejí či nepřinášejí, si ještě chvíli počkám. To prostě za okamžik uvidíme.

Data

Vrátím se nyní k již zmíněnému: zda dynamika, zkušenosti, názory a nápady skupiny, kde polovinu tvoří ženy a polovinu tvoří muži, vedou při jejich aplikaci nutně k lepšímu. Důležité je, co je to ono lepší. Rozhodla jsem se této otázce vyhnout, neřešit ji nějakou filosofickou úvahou a obrátila jsem se k existujícím datům. Různé instituce, agentury, společnosti, … vytvářejí nejrůznější žebříčky toho, co považují za dobro či za zlo. Některé jsou prestižnější a respektovanější, jiné méně. Já jich vybrala 7:

  1. Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele ([8]),
  2. Index vnímání korupce ([9]),
  3. Index konkurenceschopnosti ([10]),
  4. Index míru ([11]),
  5. Index právního státu ([13]),
  6. Index svobody vyznání ([14]),
  7. Index svobody slova ([15]).

Snad se lze pracovně shodnout, že čím vyšší HDP na hlavu, čím nižší (vnímání) korupce, čím vyšší konkurenceschopnost, čím více míru a bezpečí, čím více právního státu, čím větší svoboda vyznání i slova, tím prostě lépe – a to bez ohledu na to, zda je někdo ženou či mužem. Pokud někdo v tomto punktu nesouhlasí, nemusí už číst dál.

Data nepocházejí z jednoho roku, vždy jsem se ale snažila nalézt ta nejčerstvější. Dále je třeba podotknout, že v každém indexu vždy pár států schází – a jsou to obecně vždy jiné státy. Celkově je ale každý z indexů velmi representativní. Kdo který index sestavuje a jakou metodologii k tomu užívá lze nalézt v uvedených referencích. V jednom případě přidávám navíc článek, který příslušný index komentuje ([12]). Kromě toho je třeba speciálně poznamenat, že Index vnímání korupce vypovídá primárně o onom vnímání – jinými slovy, přestože byla v normalizačním Československu korupce jistě přítomná v nemalé míře, její vnímání bylo téměř nulové… a v opačném extrému, země s velmi nízkou úrovní korupce, ale s velmi rozvinutým (bulvárním) tiskem a široce respektovanou svobodou slova, bude mít vnímání korupce jistě velmi vysoké. Nepochybuji, že vnímání korupce a korupce sama obecně pozitivně korelují (viz níže… doufám, že se ale někdy někdo obtěžoval tuto závislost prokázat… a bylo by též zajímavé podívat se na vzájemný vztah Indexu vnímání korupce a Indexu svobody slova…), ale není to zdaleka totéž. U konkrétní země, případ od případu, může být (a jistě bude) míra skutečné korupce vyšší či nižší než její vnímání. V neposlední řadě je třeba podotknout, že v některých případech znamená větší hodnota sledovaného indexu lepší stav, v jiných zase stav horší – tato okolnost bude zmíněna v příslušné tabulce s výsledky i v záhlaví grafů. Konečně, jistě si lze představit další použitelné indexy (např. viz [17], [18], [19]), a pokud jich někdo vezme sedmdesát místo sedmi a provede totéž co já, jeho výsledky budou samozřejmě hodnotnější. Závěry zde uváděné jsou samozřejmě omezeny na tato data.

Dále jsem samozřejmě pracovala s podílem žen v zákonodárných sborech zemí světa ([7]). Tato data byla upravena pouze tak, že pokud má stát dvoukomorový parlament, příslušný podíl zastoupení žen byl brán z obou těchto komor.

Metoda

Zajímá nás zkrátka závislost každého ze sedmi uvedených indexů právě na zastoupení počtu žen v zákonodárných sborech. Ukáže-li se jako průkazné, že čím větší zastoupení žen v parlamentu, tím vyšší HDP na hlavu, tím menší (vnímaná) korupce, větší konkurenceschopnost, vyšší rovnost před zákonem, více míru a bezpečí, solidnější dodržování svobody vyznání a svobody slova, pak bude třeba přiznat, že vyšší zastoupení žen v politice může být legitimním cílem, o jehož dosažení má smysl usilovat i za cenu nějaké té oběti. Naopak, pokud se ukáže, že taková závislost je neprůkazná, je třeba vyslovit opačný závěr. Jak již bylo řečeno, tento opačný závěr by byl vyřčen s platností pro tato data – přijde-li někdo s jinými daty, resp. obecně s jinými důvody, je to jiná věc.

Nástrojem nám budou korelace (chcete-li: Pearsonův korelační koeficient) a grafy. O korelaci samozřejmě pojednává kdejaká odbornější publikace, pokusila jsem se vybrat takovou, která snad bude přístupnější ([16]). A tam se na str. 243 píše: „Přes některé své nedostatky zůstává Pearsonův korelační koeficient r nejdůležitější mírou vztahu dvou náhodných spojitých proměnných X a Y…. Korelační koeficient r nabývá hodnot z intervalu [-1, 1]. Jestliže má hodnotu 1 nebo -1, pak y-souřadnici bodu lze přesně spočítat pomocí lineárního vztahu z jeho x-souřadnice. … r má kladnou hodnotu, pokud asociace proměnných je pozitivní.“ Velmi důležitá je potom Tabulka 7.4 – Pásma síly asociace podle velikosti korelačního koeficientu r na str. 246:

Síla asociaceAbsolutní hodnota r
malá 0,1 – 0,3
střední 0,3 – 0,7
velká 0,7 – 1,0

Tabulka 1

Ke grafům je třeba podotknout, že korelací je zkoumána pouze případná lineární závislost. Pokud by byl mezi daty vztah např. ryze kvadratický, korelační koeficient by vyšel (téměř) nulový, ale pak by bylo možné tento nelineární charakter nalézt právě v grafu a nenechat se tak zmást. Kromě toho by pochopitelně bylo možné např. hledat polynomiální regresi takového stupně, která by při přijatelném průběhu křivky (zkrátka bez nějakého nadbytečného počtu lokálních maxim a minim…) měla nejmenší odchylky – toto nebylo provedeno.

(Nejen) falešná kauzalita

Napsala jsem o pár řádků výše, že „Ukáže-li se jako průkazné, že čím větší zastoupení žen v parlamentu, tím vyšší HDP na hlavu, … pak bude třeba přiznat, že vyšší zastoupení žen v politice může být legitimním cílem…“. Na chvilku se budu věnovat tomu může být. Nelze se nepozastavit u toho, že i když nám korelace napovídá, že hledaná závislost mezi zkoumanými jevy existuje, může být takový závěr zavádějící. Hezky to ilustruje školní příklad, který si vypůjčím opět z [16], str. 241: „Počet televizních přístrojů na osobu koreluje s očekávanou délkou života. Ve státech, kde je mnoho televizních přístrojů, dosahují obyvatelé vysokého věku. Je možné změnou počtu televizních přístrojů dosáhnout prodloužení věku v oblastech světa, kde je nižší očekávaná délka života?“ Jinými slovy, i při vysoké korelaci mezi dobry, která jsem vybrala, a mírou zastoupení žen v parlamentech, nebudeme mít jistotu, že zvýšením podílu žen v parlamentech těchto dober opravdu dosáhneme – jen bude žít tato naděje…

Ale je tady ještě jedno nebezpečí, které má jiný zdroj. Představme si, že součástí metodologie tvorby některého z indexů je posuzování rovnosti příležitostí mezi muži a ženami a že jednou z metrik, kterými je tato rovnost měřena, je právě míra zastoupení žen v parlamentu. Potom samozřejmě takový index vyjde závislý na zastoupení žen v parlamentu a to nejméně tak, jakou váhu měl tento ukazatel při sestavování daného indexu. Takový výsledek by ovšem měl velmi omezenou vypovídací schopnost. Snažila jsem se při výběru indexů těm, u kterých by takové zaplevelení mohlo hrozit, vyhnout, ale nemůžu zaručit, že se mi to bezezbytku podařilo. Vždyť tyto žebříčky a indexy většinou sestavují organisace ze zemí Západu, kde dnes, již zmíněnými slovy Lenky Zlámalové, „klišé ‘více žen v politice’ je považované za módní a progresivistické“.

Výsledky

Výsledky jsou uvedeny ve stejném pořadí, ve kterém byly indexy vyjmenovány v části Data. Poznámkou „více = lépe“ rozumím to, že vyšší hodnota indexu znamená více dobra (méně zla), o které se jedná. Opačná poznámka znamená prostě opak. Korelační koeficient r je standardně (matematicky) zaokrouhlen na 4 desetinná místa.

IndexInterpretaceKorelační koeficient r
Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele (HDP/cap) více = lépe 0,1857
Index vnímání korupce (Corruption Perception) více = lépe 0,2694
Index konkurenceschopnosti (ComplIndex Score) více = lépe 0,1686
Index míru (GPI Score) více = hůře –0,0626
Index právního státu (RLaw) více = hůře –0,2264
Index svobody vyznání (GovRestrIndex) více = hůře –0,0774
Index svobody slova více = hůře –0,1755
Průměr absolutních hodnot N\A 0,1665

Tabulka 2

U grafů znamená „větší bublina“ stát s větším počtem obyvatel. Na ose X je jako nezávisle proměnná vždy hodnota procentuálního podílu žen v parlamentu. V Grafu č. 1 je na ose Y hodnota HDP na jednoho obyvatele uvedena v USD. Ostatní hodnoty nemají takové obecné jednotky – jde vždy o škálu plynoucí z metody získávání toho kterého indexu.

Graf 1


Graf 2


Graf 3


Graf 4


Graf 5


Graf 6


Graf 7

Interpretace

Z hodnot korelačního koeficientu v Tabulce 2 je patrné, že „směr“ závislosti je ve všech sledovaných případech ten „správný“ – čili skutečně: „čím větší procento zastoupení žen v parlamentu, tím lépe“. Otázkou pak je, jak moc lépe a jak je to průkazné. K tomu je třeba vzít si na pomoc Tabulku 1. V Tabulce 2 vidíme, že ve dvou případech je hodnota korelačního koeficientu mezi 0,2 a 0,3 (Index vnímání korupce, Index právního státu), přičemž nejsilnější závislost byla zjištěna právě u Indexu vnímání korupce, což je jediný z indexů, jehož interpretace je poněkud mlhavější (viz poznámka v předposledním odstavci části Data). Ve třech případech jsou hodnoty mezi 0,1 a 0,2 a ve dvou dokonce mezi 0 a 0,1 (Index míru, Index svobody vyznání). Průměrná hodnota je 0,1665. Na základě analýzy korelace tedy můžeme usuzovat, že závislost zkoumaných podob dobra na míře zastoupení žen v parlamentech je malá až žádná – tedy rozhodně neprůkazná. Přinejlepším může platit, že při značném zvýšení podílu žen v parlamentu nelze vyloučit drobné zlepšení. Z grafů 1 až 7 pak nelze usuzovat, že by se v datech ukrývala jiná než lineární závislost a dá se odhadnout, že i představa, kterou si lze o datech vytvořit prostřednictvím této vizualizace, odpovídá právě uvedenému závěru: závislost uvažovaných indexů na míře zastoupení žen v parlamentech je neprůkazná.

Závěr

Výše jsem v textu opakovaně kladla tutéž otázku, jen různými (ne vždy svými vlastními) slovy. Nyní tedy podobně na tuto otázku odpovídám – a opakuji, s omezenou platností pro tato data. Ze shora uvedených výsledků vyplývá, že diskutovaný cíl, kterého má být kvótami dosaženo, tedy ono vyšší zastoupení žen v politice (přesněji v zákonodárných sborech), není žádným samozřejmým dobrem. Dynamika, zkušenosti, názory a nápady skupiny, kde polovinu tvoří ženy a polovinu tvoří muži, nevedou při jejich aplikaci nutně k lepšímu (ve smyslu HDP na hlavu, korupce, konkurenceschopnosti, míru, právního státu, svobody vyznání a slova). Žen je sice v politice málo, ale není to věčná škoda, je to systémově spíše lhostejné a proto není třeba se bavit o tom, jak ženy do vedení státu více dostávat. Máme co do činění s cílem, který nestojí za to – tedy s něčím, pro co nestojí za to vyvíjet úsilí či cokoli obětovat, neboť pokud bychom toho nakrásně dosáhli, nic důležitého nám to nepřinese. Řečeno tedy s Karolínou Peake (a nyní už je na místě zcela souhlasit): Ženy nepřinášejí automaticky do politiky lepší atmosféru, styl či způsoby jen proto, že jsou ženy.

Nyní bych tedy od těch, kteří chtějí vyšší podíl zastoupení žen v Parlamentu ČR prosadit, očekávala, že předloží takové argumenty, které ukáží, že takový krok něco dobrého přináší, neboť, řečeno s lordem Falklandem, „Není-li nutné měnit, je nutné neměnit.“ – a zatím, na základě těchto dat, to vypadá, že měnit určitě nutné není…

Námitka, aneb jak model funguje pro Českou republiku

Formulace námitky: Změnit některý z uvažovaných ukazatelů i jen velmi málo je tak velké dobro a zároveň je to tak nesmírně náročné, že pokud zvýšení zastoupení žen způsobí třeba jen malé zlepšení hodnoty indexu, bude to něco, o co stojí za to usilovat.

Tuto námitku, domnívám se, nelze na základě zkoumaných dat nijak absolutně vyvrátit. Odpověď je subjektivní a dá se předpokládat, že se bude lišit podle toho, jaký předběžný názor má ten který člověk na celou diskutovanou problematiku. Vím, že to vůbec není snadné, ale zkuste se od něj, prosím, na chvíli pokud možno alespoň částečně oprostit a zohlednit zejména předkládané výsledky.

Podívejme se nejprve, jak lineární model funguje konkrétně pro Českou republiku. V části Interpretace již zaznělo, že „směr“ závislosti je ve všech sledovaných případech ten „správný“ – čili skutečně: „čím větší procento zastoupení žen v parlamentu, tím lépe“. Proložíme tedy lineárně každá data standardní metodou nejmenších čtverců a srovnejme, jaká hodnota indexu (vždy nějak vhodně zaokrouhlená) by dle získané přímky byla příslušná zemi se zastoupením žen v parlamentu, jako má Česká republika, tedy 18,9%, a jaká hodnota tohoto indexu pro Českou republiku skutečně platí. Výsledky tohoto srovnání jsou níže v tabulce. Připomeňme, že první tři uvedené indexy jsou v režimu „více = lépe“, zbylé čtyři pak v režimu „více = hůře“.

IndexHodnota dle modeluSkutečná hodnota ČROdchylka
Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele (HDP/cap) 15 142 USD 27 200 USD 44%
Index vnímání korupce (Corruption Perception) 41 48 14%
Index konkurenceschopnosti (ComplIndex Score) 4,17 4,43 6%
Index míru (GPI Score) 2,09 1,381 34%
Index právního státu (RLaw)*) 52 23 56%
Index svobody vyznání (GovRestrIndex)  2,5 1,1 56%
Index svobody slova 32,7 10,17 69%

*) U tohoto indexu je třeba poznamenat, že je sám pořadím, takže nijak nezohledňuje velikost rozdílů mezi po sobě následujícími zeměmi.

Tabulka 3

Odbočme na chvíli k tomu, co rozumíme v právě presentované tabulce odchylkou. Jde o rozdíl mezi poměrem vždy nižší z obou hodnot (model, realita) a té vyšší a jedničkou. Vycházíme přitom z toho, že kdyby model fungoval pro Českou republiku ideálně, odchylka by byla 0 %. Kromě toho, při této konstrukci odchylky a faktu, že ve všech případech model Českou republiku podhodnocuje, tato nemůže být větší než 100 % (tedy je v jistém omezeném smyslu normovaná…).

Jak je tedy z tabulky patrné, v pěti případech ze sedmi model „pasuje“ na Českou republiku špatně nebo velmi špatně. Proto nemá smysl vážně analyzovat absolutní hodnoty, které model poskytuje, ale podívat se, jak funguje relativně. Jinými slovy zkonstruovat odhad toho, jak by si na základě těchto dat Česká republika polepšila oproti své skutečné současné hodnotě toho kterého indexu, kdyby se zvýšilo zastoupení žen v parlamentu z aktuální hodnoty na hodnotu 30 %, což je kvóta pro kandidátky navrhovaná Jiřím Dienstbierem v záměru, od kterého jsme se v samém začátku odrazili. (Zkrátka, ze získané regresní přímky využijeme pouze směrnici…) Zohledněme přitom získané koeficienty korelace tak, že jimi vynásobíme získaná přilepšení (pokud máme s desetiprocentní nadějí získat 1000 Kč, pak si poznamenáme na stranu očekávaných zisků 100 Kč – v rámci této logiky se pohybujeme…) – tím jsme nyní popsali upravený model, který využijeme k odhadu. Zvažujme dále relativní posun, kterého by v takovém případě Česká republika dosáhla – tedy o kolik míst by si polepšila v žebříčku, na úroveň jakého státu by se (přibližně) dostala a – pro zajímavost – jaké zastoupení žen v parlamentu tento stát má. Výsledky opět shromážděme do tabulky a opět připomeňme, že první tři uvedené indexy jsou v režimu „více = lépe“, zbylé čtyři pak v režimu „více = hůře“.

IndexSkutečná hodnota ČR (při 18,9 %)Hodnota dle upraveného modelu (při 30 %)Počet míst v pořadí zemí, o který si ČR polepšíZemě, na/nad jejíž úroveň se ČR dostanePodíl žen v par. této země
Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele (HDP/cap) 27 200 USD 27 787 USD 2 Malta 14,3 %
Index vnímání korupce (Corruption Perception) 48 49 2 Lesotho / Gruzie 27 % / 12 %
Index konkurenceschopnosti (ComplIndex Score) 4,43 4,41 3 Mauritius / Bahrajn / Turecko 19 % / 19 % / 14 %
Index míru (GPI Score) 1,381 1,373 0 Odpoutali bychom se od Švédska a přiblížili bychom se Norsku 45 % / 40 %
Index právního státu (RLaw) 23 21 – 22 1 Polsko / Chile 22 % / 16 %
Index svobody vyznání (GovRestrIndex) 1,1 1,08 0 Odpoutali bychom se od Hondurasu a Paraguaye a přiblížili bychom se Švédsku, Bolívii, Švýcarsku, Polsku, Irsku a Guatemale 26 % / 17 % / 45 % / 30 % / 29 % / 22 % / 20 % / 13 %
Index svobody slova 10,17 9,67 3 Mezi Jamajkou a Rakouskem 17 % / 31 %

Tabulka 4

Nyní se tedy vracím k oné subjektivitě, kterou jsem zmínila na začátku této poslední části. Každý sám si musí odpovědět na otázku, zda posun presentovaný v Tabulce 4 je už natolik významný, že jde o ono v námitce zmíněné velké dobro, pro které stojí za to usilovat o navýšení podílu žen v Parlamentu ČR na 30 %. A, prosím, nepomáhejte si tím, že zvýšení HDP na hlavu o 587 USD by bylo ekvivalentní nárůstu našeho HDP o cca 117 mld. Kč – na takové úvahy o absolutních hodnotách tento model opravdu stavěný není…

Autorka děkuje za významnou pomoc s přípravou podkladů i jejich zpracováním a za cenné připomínky pánům Pavlu Jelínkovi a Cyrilu Modrovi.

Autorka je členkou Předsednictva a mluvčí Konzervativní strany a kandidátkou č. 1 pro volby do Zastupitelstva města Brna.

Reference:
[1]    8 důvodů proti kvótám:
http://kavkova.blog.ihned.cz/c1-62475000-8-duvodu-proti-kvotam
[2]    Proč by zákon neměl nařizovat kvóty na ženy:
http://janda.blog.ihned.cz/c1-62562160-proc-by-zakon-nemel-narizovat-kvoty-na-zeny
[3]    Méně Jourových, více Merkelových. Posedlost ženami v politice škodí ženám:
http://echo24.cz/a/iLTYe/mene-jourovych-vice-merkelovych-posedlost-zenami-v-politice-skodi-zenam
[4]    Kvóty ANO!:
http://kavkova.blog.ihned.cz/c1-62576390-kvoty-ano
[5]    Třicet procent:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/tricet-procent-01v-/p_cirkus.aspx?c=A140803_211051_p_cirkus_nef
[6]    Kvóty pro ženy jsou ponižující opatření:
http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-62599660-kvoty-pro-zeny-jsou-ponizujici-opatreni
[7]    Women in National Parliaments:
http://www.ipu.org/wmn-e/classif.htm
[8]    List of Countries by GDP (PPP) per Capita:
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_GDP_(PPP)_per_capita
[9]    Corruption Perceptions Index 2013:
http://www.transparency.org/cpi2013/results
[10]    The Global Competitiveness Index 2013–2014 rankings and 2012–2013 comparisons:
http://www3.weforum.org/docs/GCR2013-14/GCR_Rankings_2013-14.pdf
[11]    Global Peace Index 2014: http://www.visionofhumanity.org/#/page/indexes/global-peace-index/2014
[12]    Česko je osmá nejspokojenější země na světě a vede před Švýcarskem:
http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/55076/cesko-je-osma-nejpokojnejsi-zeme-na-svete-a-vede-pred-svycarskem.html
[13]    Country Ranks and 90% Intervals for the Rule of Law Index and the Eight Dimensions:
http://worldjusticeproject.org/sites/default/files/files/tables_methodology.pdf, str. 195
[14]    Religious Restriction Index Scores by Region:
http://www.pewforum.org/files/2009/12/restrictions-fullreport1.pdf, str. 49 – 52
[15]    Země světa podle indexu svobody slova:
http://www.pressexpress.eu/zeme-sveta
[16]    Jan Hendl: Přehled statistických metod zpracování dat, Portál 2004
[17]  http://www.investicniweb.cz/ekonomika/2010/3/12/podnikani-vas-tam-muze-stat-krk-zebricek-nejrizikovejsich-zemi/
[18]    http://www.financninoviny.cz/zpravy/v-nejsvobodnejsich-zemich-se-zije-nejlepe/941927
[19]    http://www.eiu.com/public/topical_report.aspx?campaignid=DemocracyIndex12

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.