Obsah

Rush Limbaugh – fenomén doby

Napsal Václav Komora

V tomto vydání KONZERVATIVNÍCH LISTŮ (11/2015) je publikován článek „Revoluce konzervativních médií znemožnila liberálním sdělovacím prostředkům předstírat objektivitu“ (převzat z National Review, pozn. red.) jednoho zcela mimořádného mediálního zjevu dnešní doby, majícího význam nejen ve Spojených státech, ale jako ideální vzor i celosvětově. Konzervativní komentátor Rush Limbaugh je tak originální a nesrovnatelně silně zářící hvězdou, že je celou americkou levicí, ale zejména současnou vládou prezidenta Obamy, stranou demokratů a většinou předpojatých hromadných médií zlobně označován za neoficielní hlavu konzervativní Ameriky. Jen si představte, že by u nás měl nějaký politický komentátor po téměř 30 let rozhlasový mluvený pořad bez hudby 5 dní v týdnu, po 3 hodiny odpoledne (samozřejmě prokládaný nezbytnou reklamou) a udržoval si trvalé a nadšené publikum v množství 1 miliónu posluchačů. V USA to je 30 miliónů posluchačů.

Jeho osobnost je projevem svérázného talentu, který si vymyslel svou specifickou cestu formátu komentované zpravodajské show na zanedbávaných středních vlnách vysílání a potom na ní strhnul půl Ameriky. Jeho úspěch je však podložen úžasnou pracovitostí – jak uvádí na příkladu svých cestovních kampaní ve zmíněném článku – a také trénovanou schopností rozebírat informace a vyvozovat z nich bystré závěry. Od počátku pochopil, že je třeba přitáhnout širší publikum zábavnou formou podávání informací a vsadil na vtip, humor a zejména na satiru. Takže je někým přezíravě označován za pouhého baviče. Velmi si přitom hlídá přesnost svých informací, potvrzovanou nezávislými audity, a neupadl do postmoderní módy volné úpravy fakt obvyklé naopak v jiných talk-show. I když je někdy velmi břitký, nikdy nepoklesl do vulgarity nebo urážlivosti, časté v soudobé popkultuře. Jeho nadhled pochází z pevného náboženského přesvědčení a hluboké víry, za kterou je svými oponenty nejčastěji nalepkován právě jako „bigot“. Ačkoli si zvolil pole, na kterém je v neustálém palebném ohni masmediální většiny, vyrovnal se v těchto podmínkách i s tělesným handicapem těžké sluchové poruchy, jež je obzvláště nepříjemná pro audiální rozhlasovou práci přímého vysílání. Zkoušel to se svým pořadem pár let i v televizi, ale pochopil, že divák je unesen vizuálním obrazem a obsah mluveného slova mu vymizí, proto se za podstatou vrátil k rozhlasu.

Od počátku sice vůbec neztrácí čas s interview politiků a už vůbec ne všemožných celebrit. To se v jeho pořadu nevyskytuje. Ale zato dává velký prostor autentickým rozhovorům se svými posluchači. Někteří se snaží do pořadu dovolat po několik let. Rozebírá přímo s patra na mikrofon individuelně vybrané, ale běžně dostupné zprávy z jiných médií, komentuje je a pak si se svými posluchači vyměňuje názory. Druhý den nad tím často nadskakují moderátoři v oficiálních televizích nebo i sám prezident Obama.

Rush Limbaugh vyniká i tím, že nikdy neslevil ze své nezávislosti a svobody a ani nevstoupil přímo do politiky. I když dává jasně najevo svou konzervativní orientaci k tradiční politice a hodnotám ústavy, nikdy přímo nepodpořil žádného republikánského kandidáta. V poslední době naopak velmi tvrdě kritizuje vedení republikánské strany, tzv. politický establishment, a vytýká jim kartelizaci americké politiky zákulisními dohodami se stranou demokratů. Mnohé jejich politiky označuje jako RINO (Republican In Name Only) a zahrnuje je do dnešní, podle něj zprofanované, vládnoucí politické třídy. Nám to samozřejmě nemůže nepřipomenout naši opoziční smlouvu a podobnou kartelizaci a oligarchizaci politiky na mnoha místech ve světě i v Evropě.

V současné strmě do leva se naklánějící Americe je Rush Limbaugh jednou z nejpevnějších kotev bránících zatím pádu do propasti, protože udržuje informovanost a kritické myšlení významné části voličstva. V minulých prezidentských volbách však nešlo na 5 miliónů stabilních republikánských voličů k urnám právě proto, že považovali kandidáta Mitta Romneyho za typického RINO, a to bylo nakonec rozhodující. Mnoho rozčilených republikánů pak vyčítalo konzervativním komentátorům, že za to můžou. Není však jisté, zda momentální volba jen menšího zla je receptem na budoucnost.

Když Rush Limbaugh řekl při prvním zvolení prezidenta, jehož zásadně jmenuje Barack Hussein O´, že doufá, že selže, je třeba pochopit, jak to myslel. Od počátku měl díky svým podrobným studiím jasnou představu, co prezident přesně míní onou jím vyhlašovanou funtamentální změnou Ameriky: že chce zvrátit dosavadní hodnotový systém společnosti a ekonomicky i vojensky srazit Spojené státy na kolena. Proto Rush Limbaugh neustále povzbuzoval své posluchače, že naděje spočívá v selhání tohoto záměru. Každý může po těch letech situaci sám posoudit.

V nadcházejících amerických volbách, které patrně budou kardinálně významné i pro budoucnost celého světa, jsou podle Rushe Limbaugh všíchni republikánští kandidáti lepší než demokratická kandidátka Hilary Clintonová. Hlavně však Ben Carson a Ted Cruz, stojící zřetelně proti republikánskému vedení. Chválí ovšem i Donalda Trumpa za to, jak zásadně převrátil celou předvolební debatu tím, že do ní vnesl dosud potlačovaná témata – například podle průzkumů chce až 75 % obyvatelstva zastavení přívalu ilegální imigrace; anebo rekordních přes 94 miliónů Američanů je mimo práci, ačkoli vládní statistiky masírují veřejnost zprávami o úspěších ekonomiky. Pozorujme proto Spojené státy spíše přes ostrý pohled Rushe Limbaugh na internetu, než skrze falešná zrcadla kanálů jako je levičácká CNN, nejčastěji bohužel předkládaná veřejnosti prostřednictvím naší ČT.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.