Obsah

Já, konzervativec

Můj konzervatismus čerpá ze vždy a všude platného. Je hodnotový a universalistický. Jiný konzervatismus, který staví výhradně na místní tradici, je ve dvojích rozpacích. Jednak, aby byl konzistentní, musí vždy respektovat i tradice jiných (pokud je jejich ctitelé praktikují u sebe doma), byť by byly sebeodpornější (kanibalismus, ženská obřízka, upalování vdov,...). Druhou, neméně závažnou vadou je, že takový konzervatismus je nutně pouze pasivní a vede tedy výhradně „obranné boje“; je v pravém slova smyslu ryze reakční. Téměř nikdy nemůže sám nastolit otázku a vykolíkovat hřiště, na kterém se má hrát. To hodnotový universalistický konzervativec může, neboť zná směr, kterým je třeba se dát – směr, jehož následováním se přiblížíme k životu v souladu se zmíněnými vždy a všude platnými hodnotami. A co je tou nikoli jedinou, každopádně však nejvyšší politickou hodnotou? Je to svoboda a nejlepší podmínky pro její uchování a rozvoj jsou v režimu, kde vládne zákon a moc je umírněná. Ten zákon, který vládne, nemůže být libovolný – objektivně je tím lepší, čím více je v souladu s lidskou přirozeností. Ta je přitom daná, neměnná a i když je každý člověk neopakovatelný originál, to, co člověka činí člověkem, máme všichni naprosto identické – bez rozdílu ras, pohlaví, náboženství, orientací všeho druhu... Tato pravda je jedním z nejlepších příkladů vždy a všude platného. Z toho se neslevuje. Nikdy. To, co je v souladu s lidskou přirozeností, je objektivně mravné.

Číst dál...

Nedělní argument

V Bruselu byla v polovině června založena Evropská aliance pro neděli. Chce mimo jiné usilovat o omezení nebo i zákaz nedělního prodeje. Důvody, které ve prospěch takového kroku uvádí, jsou jistě hodné pozornosti: má to být čas pro rodinu, čas „být spolu“ rodičů a dětí a manželů navzájem. Rodina je vskutku místem, kde se s největší pravděpodobností stanou z dětí dospělí rozlišující ctnosti od neřestí a (tedy) řádní občané – jak však tuto jedinečnou roli může rodina plnit, když jí veškerý společně trávený čas, který je k tomu pochopitelně nezbytný, sebereme? Není tedy pochyb, že motivace je veskrze pozitivní. Nejedna cesta do pekel však bývá dlážděna dobrými úmysly. Domnívám se, že jeden z nejpádnějších argumentů proti by bylo možné formulovat asi takto: jestliže omezíme či zakážeme nedělní prodej, pak pochopitelně zaměstnavatel bude muset snížit početní stavy personálu (prý až o 10%), protože pro něj v dosavadním rozsahu zkrátka nebude mít práci... jak k tomu přijdou propuštění, kteří svojí nezaměstnaností „zaplatí“ za to, že ti zbylí získají volnou neděli? A společensky – jedno se vyřeší, ale jiné se nastolí: vyšší nezaměstnanost má přece známé negativní důsledky.

Číst dál...

Vědět o všem něco a o něčem všechno

„Nic skutečně správného není jednoduché …“, říká ve velkém letním rozhovoru o matematice (a nejen o ní) matematik a jeden z tvůrců KONZERVATIVNÍCH LISTŮ Jan Kubalčík. 

Číst dál...

„Když budete špatně psát, budete v pokušení špatně myslet“

Právě tak tonapsal v jednom svém fejetonu z počátku minulého století Gilbert K. Chesterton. Zabýval se tehdy reformou pravopisu, kterou kdosi navrhnul s tím, že by se psaná angličtina měla přizpůsobit tomu, jak lidé doopravdy mluví a jak vyslovují – tedy posunout psanou řeč směrem k jakémusi fonetickému přepisu.

Číst dál...

Jiří Fuchs / Když popíráme jistotu – s jistotou

„Na prahu třetího tisíciletí určuje tón postmoderní myšlení, ovládané omylem o pravdě i o omylu samém,“ tvrdí filosof Jiří Fuchs

Jiří Fuchs (*1947) je filosof, šéfredaktor Distance - revue pro kritické myšlení, lektor Academia Bohemica, spolupracovník Občanského institutu, autor sedmizvazkové řady FILOSOFIE (Krystal OP, Praha 1997 – 2007).

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.