Čerstvý hlas podporující tradiční sňatek

Podrobnosti

Zveřejněno 10. 5. 2015 22:09

Napsal Michael Cook

Stojí za to bojovat za tradiční sňatek a proti sňatkům osob téhož pohlaví? Ryan T. Anderson, 33 letý člen Heritage Foundation, si myslí, že ano, a křižuje Spojené státy, aby přesvědčoval lidi, že není nic iracionálního nebo homofóbního v jejich názoru, že sňatek by měl být uzavírán výhradně mezi mužem a ženou.

List Washington Post dne 15. dubna zveřejnil příznivý profil Andersona jako absolventa Princetonské univerzity (hlavní téma hudba) s doktorátem politické ekonomie na Notre Dame (Indiana).

Tento neúnavný televizní diskutér získal respekt oponentů svými jasnými argumenty a zdvořilostí. Stejně snadno debatoval na právnické fakultě Harvardu jako v rozhlasových hovorech s posluchači.

Řečeno slovy Freda Sainze, obhájce lidských práv gayů: „Posunul komunikaci (ohledně podpory tradičních sňatků) na sofistikovanou a profesionální úroveň, je bystrý, Heritage udělal dobře že ho najal, byť se konec konců ocitl na nesprávné straně historie“.

Washington Post, aby přiblížil esenci Andersonových argumentů, cituje jeho odpověď jistému tazateli jedné rozhlasové stanice v Coloradu: „Trváme na tom, že sňatek skutečně existuje jako spojení muže a ženy, aby se posléze jako manžel a manželka stali matkou a otcem dětí narozených z tohoto spojení. Toto se zakládá na antropologických pravdách, že muži a ženy se odlišují i doplňují, zakládá se to na biologickém faktu, že reprodukce vyžaduje jak muže, tak ženu, zakládá se to na sociální skutečnosti, že dítě potřebuje mámu a tátu. Naším argumentem je, že právě toto přivádí vládu k záležitosti sňatků. Není to proto, aby se stát zabýval posvěcováním románků dospělých.“

Anderson zůstává vyrovnaný tváří v tvář nevraživému přijetí, kterého se mu občas dostává, zejména na sociálních sítích, a říká k tomu: „Ve věci sňatků jste podle nich nejen na omylu, ale rovnou škůdce. Vaše názory jsou bigotní. Pokládám za úspěch, když alespoň někoho přiměji říci, že se mnou nesouhlasí, ale že mě nemá za blázna nebo za načisto tendenčního. Že se sice mýlím, ale že chápe, proč věřím tomu, čemu věřím.“
Hloubku a iracionalitu takové nevraživosti lze poměřovat reakcí školy v Baltimore, kde byl studentem na prvním a druhém stupni, která zveřejnila odkaz na článek ve Washington Post na téma Anderson.

Nepřekvapí, že hlavní myšlenkou byla příznivá publicita pro jeho školu. Anderson byl jistě jedním ze skvělých absolventů baltimorské Friends School, stal se členem prestižního společenství Phi Beta Kappa univerzity v Princetonu, v USA jedné z nejvýznamnějších, a dnes je národní postavou přelétající z pobřeží na pobřeží a vystupující v národní televizi. Z jeho práce se cituje u Nejvyššího soudu. Leč běda! Zmíněný článek se nemile dotkl příliš mnoha studentů, profesorů a rodičů. Odkaz na článek byl zrušen s následujícím zdůvodněním: „S lítostí konstatuji, že odkazem na uvedený článek jsme se bolestně dotkli mnoha členů našeho společenství, předně a zejména našich studentů. Není pro nás větší zodpovědnosti než to, abychom neustále usilovali o vytváření bezpečného a výchovného prostředí pro děti svěřené do naší péče. Je mi zřejmé, že by protiřečilo tomuto cíli, pokud bychom ponechali tento článek na našem facebooku.“

Ve skutečnosti tím bylo míněno bezpečí před odlišnými názory a výchova ke konformnímu smýšlení. Je snad obrana práva každého dítěte na lásku matky i otce myšlenkou tolik nebezpečnou? Zřejmě ano; drž se, Ryane, potřebujeme Tě.

Se souhlasem převzato ze Speroforum.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.