Sňatky osob stejného pohlaví redefinují americkou kulturu a politické zřízení

Podrobnosti

Zveřejněno 12. 6. 2015 6:49

Bývalý soudce Robert Bork v roce 2004 prorocky napsal, že jediným schůdným způsobem, jak chránit instituci tradičního manželství v USA, je dodatek k Ústavě definující manželství. Jak Bork předpověděl, bez takového dodatku americký nejvyšší soud „téměř jistě uvede v platnost národní ústavní právo na sňatky homosexuálů“.

Ale ústavní dodatky, to jsou vysoké požadavky, a někteří oponenti legalizace sňatků osob téhož pohlaví se stavějí rovněž proti ústavním dodatkům. A tak bez tohoto léku, který by dle Borka mohl jako jediný zabrat, se události budou odvíjet přesně tak, jak to on předověděl. Minul se jen načasováním své předpovědi z roku 2004, podle níž bez příslušného ústavního dodatku Nejvyšší soud s obecnou platností legalizuje sňatky osob téhož pohlaví „za dva nebo tři roky“.

V roce 2013 Nejvyšší soud zamítl Zákon na ochranu manželství, takže dnes federální vládě nezbývá než sňatky osob téhož pohlaví pojímat stejně jako sňatky tradiční. V tomto týdnu (text byl publikován 28.4.2015, pozn. red.) začne proces vedoucí k uzavření této záležitosti vyslechnutím argumentů v otázce ústavnosti státního zákazu sňatků osob téhož pohlaví. Borkovi ležela na srdci postupná kulturní degradace Ameriky, kdy se soudci stali z ochránců zákona spíše nástroji lidové kultury. Podle Borkova názoru, nová právní definice manželství je jen posledním z „řady kulturních debaklů, které nám vnutili soudci sledující nikoli zákon, ale jejich vlastní záliby“.

Existuje množství známých citací amerických Otců zakladatelů – George Washington, John Adams a jiní – konstatujících neoddělitelnost svobody národa od principů náboženských a morálních. Francouzský státník Alexis de Tocqueville, autor knihy „Demokracie v Americe“, mnohými pokládané za vůbec nejvýznamnější dílo o USA, v roce 1835 napsal, že „není na světě žádná jiná země, kde si křesťanské náboženství uchovává takový vliv na duše lidí, jako v Americe“.

Stačil však nepříliš dlouhý čas – ani ne dvacet let – během kterého se postoj Američanů vůči jádru a klíčové instituci naší kultury, totiž manželství, diametrálně změnil. V roce 1996, podle průzkumu Gallupova ústavu, 68 % Američanů odmítlo a 27 % podpořilo návrh, aby sňatky osob téhož pohlaví „byly uznány platnými dle zákona, se stejnými právy jako sňatky tradiční“. V roce 2011, jen o 15 let později, podpořilo tentýž návrh 53 % Američanů a odmítlo ho 45 % z nich. K tak rychlé změně postoje vůči instituci, tak hluboce zakořeněné v kultuře národa, a vůči náboženským pravdám, které nás definují, mohlo dojít jen masivní a trvalou propagandou odmítající tradiční hodnoty, propagandou ze strany těch, které Bork nazval „kulturní aristokracií“, tedy ze strany zpravodajských médií, univerzitních fakult, mnohých církví, jistých nadací, televizních sítí a Hollywoodu.

A tak, když vůdci těchto rozmanitých institucí levicové elity našeho lidu pohlédnou do zpětného zrcátka příběhů jejich rodin, dějin křesťanů a židů usazených v Americe, téměř jistě uvidí převážně rodiny – rodiče, prarodiče a pra-prarodiče – utvářené právě těmi tradičními hodnotami; rodiny, jejichž potomci dnes tyto hodnoty vyhazují do odpadkového koše. Ve středu nabízené propagandy je názor, že přijetí sexuálního chování, jaké naše náboženství zavrhují, představuje pokrok. Ovšem zmíněná chování jsou ve skutečnosti starší než naše náboženství. Naše náboženství byla odpovědí na tyto destruktivní způsoby chování.

Ne, tématem není svoboda. Že každý Američan má mít svobodnou volbu, jak má žít on či ona, to sotva kdo zpochybní. Toto je bitva o nové definování kulturních hodnot našeho národa – a tedy vlastně o redefinici národa samotného.

Téměř polovina národa stále oponuje redefinici manželství. Nejvyšší soud by svým rozhodnutím o zrušení zákazu sňatků osob téhož pohlaví negoval hlasování v 19 státech kodifikující tradiční manželství. Nemělo by být pochyb o tom, že mnozí z těch, kteří chápou důležitost tradičního manželství pro Ameriku, ve svém boji nikdy neustanou.

Autorka je zakladatelkou a presidentkou Center for Urban Renewal and Education.