Nepodstatná kontrarevoluce

Podrobnosti

Zveřejněno 12. 6. 2015 7:34

Napsal Jan Kubalčík

V ruske státní televizi Rossija 1 byl odvysílán jakýsi „dokument“ o údajně odtajněných stránkách dějin Varšavské smlouvy, s pro nás podstatnou pasáží o srpnové invazi z roku 1968 – prý zde řádila kontrarevoluce, a tak... Zaznamenal jsem různé reakce, nejvíce mě zaujalo ohrazení se, ze jde o lež: žádná kontrarevoluce v tehdejším Československu neprobíhala. Proto byla invaze špatná.

Celé se mi to jeví nějak argumentačně posunuté. Předně, nějací lidé, kteří se chtěli zbavit socialismu, zbavit se vlády jedné strany (navíc ústavně zakotvené), tady nesporně byli – to se ukázalo dostatečně v Listopadu 89 (tím spíše nelze o jejich existenci pochybovat o 20 let dříve...). Kdo chce, může tomu říkat kontrarevoluce. Ale dost možná, že si pod pojmem kontrarevoluce představují sověti i ti, kteří jim oponují absencí kontrarevoluce, něco úplně jiného, tvrdšího, patrně ozbrojeného... budiž.

Ať je to ale co je to, představme si, že by v ČSSR v roce 1968 skutečně kontrarevoluce probíhala, nebo byla aspoň na spadnutí. Zajímalo by mě, zda by se mnou ti, kteří se ohánějí věrností čechoslováků věci socialismu (tedy: žádná kontrarevoluce!), souhlasili, když říkám, že invaze by byla zcela nelegitimní a nepřijatelná i v takovém případě, tedy v případě probíhající kontrarevoluce. A to prosím ne pro samotný zásah zvenčí – jakkoli by bylo v dané době naivní něco takového očekávat, zásah vojsk NATO na území tehdejšího Československa za účelem podpory kontrarevoluce bych rozhodně za nelegitimní invazi nepovažoval. Kremelský vpád považuji za nelegitimní proto, že byl vykonán na podporu zločinného režimu (Dubčekův přístup jim byl zkrátka málo zločinný...). A to nyní samozřejmě odhlížím od strategických úvah (pro Moskvu jsme byli zdrojem uranu, vhodným územím pro případné rozmístění raket středního doletu a každopádně předpolím jaderné války...).

Já se zkrátka obávám, že v celé této debatě je jistým způsobem přítomen prvek „rovnováhy“ – totiž jakéhosi často nevysloveného přesvědčení, že Varšavská smlouva, resp. Moskva a Severoatlantická aliance byly stejně dobré či stejně špatné, zkrátka každopádně a zejména stejné. Nic není dál od pravdy. Ano, kontrarevoluce v ČSSR koncem šedesátých let v pravém slova smyslu neprobíhala. Naneštěstí. Naneštěstí se bolševikům za 20 let od Února 48 podařilo vymýt mozek příliš mnoha lidem a většinu z těch, u kterých se to ne a ne dařit, účinně zastrašit, vyhnat, zavřít nebo rovnou zabít. A tito lidé s vymytými mozky pak byli nejvíce rozhořčeni: prý zrada! Jenže aby mohlo být něco zradou, musí tomu předcházet nějaký čestný závazek, který je tedy následně porušen. Je třeba mít na paměti, že zločinci se mohou spolčit, ne však spřátelit (Francisco Goya). Je pak nerespektování dohodnutého uvnitř zločinného spolčení zradou? Nikoli.

Je to podobné, jako s lidmi odsouzenými bolševickou parodií na soudy třeba za špionáž, které se však nikdy nedopustili. Ano, je to hrozné a i těchto obětí je mi líto. Koho si však opravdu vážím jsou ti, kteří se zločinnému režimu skutečně postavili – a pokud se jim podařilo, že nebyli lapeni, tím lépe.