Obsah

Šestý červenec 2015

Šestý červenec pro mne vždy byl tragickým datem. Toho dne byl před mnoha staletími brutálně usmrcen člověk, který se odmítl odříct myšlenek, jež považoval za pravdu Páně. Nejsem takový znalec teologie, abych mohl posoudit, zda se mýlil či nemýlil. Experti, kteří jsou přesvědčeni o jeho omylech, zároveň mnohdy uvádějí, že v takovém případě rozsudek odpovídal tehdejším zákonům. To je ovšem bezděčná výzva pro právní pozitivisty, aby se nad svým pojetím práva hluboce zamysleli. Je to špatné pojetí, vede-li k popravě mravně čistého, hluboce věřícího člověka. Církev to dnes už ví.

Výročí mě vždy přiměje k zamyšlení nad našimi dějinami. Protože tragičnost výroku koncilu se nevyčerpává Husovou popravou. Ta přehodila výhybku českých dějin nešťastným směrem; postavila většinu národa Proti všem, což trvá v nesnížené intenzitě do dnešních dnů a bude trvat tak dlouho, dokud nás zcela nezahubí.

Na výpravě do českých dějin se lze těžko vyhnout Františku Palackému. Nedlouho před Husovým jubileem jsem četl stať o Palackého větě, jež v zestručněné podobě zní „Kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si je vytvořit“. Autor hodnotil větu velice pozitivně.

Jeden můj známý, který naladěn na tuto vlnovou délku není, vytkl autorovi statě, že ignoroval další větu, kterou Palacký pronesl v hněvu nad dualismem monarchie, který byl sjednám s Uhry a ignoroval české zájmy, tedy „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“. Dal jsem mu za pravdu, neboť ty dvě věty spolu natolik souvisí, že první by se neměla uvádět bez druhé, jež je v podstatě rovna první, leč s opačným znaménkem. Ale vyprávěl jsem mu k tomu jeden příběh z dějin Francie.

Navštívíme-li burgundskou metropoli Dijon, určitě v centru narazíme na dlouhou ulici jménem Rue Jeannin. Je nazvána po Pierre Jeanninovi, nazývanému Président Jeannin, předsedoví dijonského senátu ve druhé polovině 16. století. Byl jím i v roce 1572, kdy francouzský dvůr dal v noci na svátek sv. Bartoloměje povraždit hugenoty, tedy protestanty a přikázal, aby se tak stalo i v provinciích. Jeannin po obdržení příkazu pronesl slavnou větu: „Il faut lentement obéir au souverain, quand il commande en colere“. Tedy: „Příkazy, jež panovník vydal v hněvu, je třeba plnit pomalu“. A plnil je tak pomalu, že v Dijonu a téměř ve všech burgundských městech ani jeden hugenot nepřišel o život.

Ta nádherná věta je podle mne použitelná i v různých variacích. Stran druhé Palackého věty mě napadá „Myšlenky, jež nás napadnou v hněvu, je třeba vyslovovat a uskutečňovat pomalu“.

Tuto stať jsem napsal 6. července, ale odesílám ji o 2 týdny později. Protože články napsané v hněvu (nad rozhodnutím koncilu, který odsoudil jednoho vzácného člověka přímo a další statisíce nepřímo) je třeba odesílat pomalu. Ale na nic, co by odeslání bránilo, jsem za tu dobu nepřišel.

Se souhlasem autora převzato z revue Demokratického klubu Dk-Dialog.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.