1 400 km Tureckem - Prolog

Podrobnosti

Zveřejněno 1. 11. 2015 17:15

Napsal Jaroslav Cabal

Nabízíme pro Konzervativní listy netradiční útvar: cestopis. A ještě na pokračování. Dnes část první...

Redakce

Koncem června 2015 se mi rozezněl stařičký a vetchý mobilní telefon. Na druhém konci pomyslného „drátu” se ozval kamarád David (49) s neodolatelnou nabídkou možnosti vystoupit na vrchol bájné starozákonní hory Ararat, tedy na přístaviště biblické Noemovy archy. Tato neobyčejně mystická hora, místně pojmenovaná Agri Dagi, se tyčí v malém cípu tureckého území, vklíněném mezi hranice s Íránem a Arménií, až do úctyhodné výše pěti tisíc jedno sto šedesáti metrů. Tvoří tak se svou úchvatnou bílou ledovcovou čepicí velmi výraznou dominantu kontrastující se žhavým sluncem do sucha vypálenou okolní krajinou. Při této příležitosti v diskusi navíc David barvitě líčil nejen její zaslouženou atraktivitu a orientální krásy přístupových cest pod tento horský monument, ale také zajímavosti, které nás mohou čekat při návratu domů, který nejdříve povede napříč polovinou Turecka, a následně po dlouhém pobřeží Černého moře. Druhým velkým lákavým cílem pro nás prý bude mega metropole Istanbul se svými bájnými mešitami Hagia Sofia (o jejíž návštěvě jsem snil okamžitě po přečtení knih o umění a architektuře) a tou, kterou trefně pojmenovali Modrá. Celé své povídání podpořil tím, že s námi pojede jeho výborný kamarád Jirka z Plzně, se kterým již procestovali mnoho exotických zemí, a dokonce i kus Nepálu či Tibetu.

Později jsme plán toulky Tureckem jen zhruba upřesňovali, protože místní exotické podmínky budou mít jistě vliv na aktuální rozhodování, a tím i na korekce její výsledné trasy. Náš záměr byl takový: Čtrnáctého srpna přiletíme do Istanbulu, odtud po několika hodinách přeletíme do dvousettisícového města Van, které je ladně rozprostřeno na březích stejnojmenného jezera. Následující den zůstaneme v tomto městě, prošmejdíme jeho zákoutí, a také si užijeme koupelí v blankytně modré sladké vodě, která má na délku více jak stovku kilometrů, a je asi šedesát stejných jednotek široká.

Šestnáctého srpna ráno se přesuneme do patnáctitisícového Dogubayazitu. Ten den budeme věnovat prohlídce města a jeho zajímavého okolí, případně se tam pokusíme nalézt možnost zajet alespoň na jeden den do Arménie, snad až do Jerevanu, pokud to půjde. Sedmnáctého jsme měli v hotelu schůzku s průvodcem, který nás měl následující den doprovázet na cestě k vrcholu překrásného Agri Dagi. Z domova dojednaný plán počítal první den s výstupem do 3 600 m nad mořem, druhý den do 4 200 m. V případě potřeby delší aklimatizace bylo možné třetí den sestoupit opět do výše základního tábora, tam přespat, a další den opět stoupat zpět do výškového. Po několika hodinách odpočinku měl následovat de facto noční výstup na vrchol Araratu, poté sestup opět do nižšího základního tábora. Po přespání ve výšce 3 600 m měl následovat návrat zpět k patě hory a transport do Dogubayazitu. Tedy dny 18, 19, 20, 21 a 22 byly připraveny pro horu.

Ještě 22. srpna jsme měli nastoupit do autobusu a v noci projet více jak 400 km, až na pobřeží Černého moře, do téměř půlmilionového Trabzonu. Na jeho plážích měla následovat rekonvalescence pomocí koupelí ve slané vodě, případně exkurse na čajové plantáže v nedalekém Rize (asi 30 km), tedy cesta do bezprostřední blízkosti hranic s Gruzií. 24.8. měl následovat letecký přesun do Istanbulu, a z tohoto města odlet do Prahy v podvečer 26.8.

Nezbytností bylo zajistit si dobré pojištění na pobyt v exotických krajích. Smlouva u České pojišťovny, po velmi vstřícném přístupu k věci, rozlišovala dvě sazby. Ta první, s nižší cenou, byla uzavřena na dny normálního turistického pobytu, a ta druhá, s vyšší cenou, na vysokohorskou turistiku ve výškách nad 3 tisíce metrů. K celkové pojistné částce kryjící léčebné a dopravní výdaje až do výše 6 milionů přispěl také můj vyšší věk (62,5 roku) – dosáhla něco přes 2 tisíce korun. Permit za služby spojené s výstupem na Agri Dagri nás každého stál po výrazné (poloviční) slevě 225 euro, protože jsme odmítli jednodenní výlet na zajímavá místa v okolí a odvoz báglů do nejvyššího tábora koňmi, i některé další služby. Musel jsem také koupit nové boty (Scarpy) na horskou túru, a k nim za tisícovku špacírové „botasky” na městskou dlažbu (celkem 7 000 Kč). Nezbytnou pomůckou na zaledněný a zasněžený vrchol Araratu byly mačky, v mém případě nové nesmeky (za 750 Kč). Tři stovky euro stačily pokrýt všechny náklady na bydlení, stravu a jízdné v dálkových autobusech, stovka byla připravena na dárky pro blízké doma a dvě stě padesát jako rezerva.

Na celém toulání jsme měli před odjezdem zajištěny pouze letenky a jeden nocleh (z 18 na 19.8. v Dogubayazitu, tedy městečku rozloženém blízko hory), ostatní jsme ponechali osudu. Byli jsme připraveni na jakékoliv změny programu, s výjimkou výstupu na Ararat, a dvou dní, které jsme chtěli věnovat největšímu městu v Turecku. Důležitými součástmi naší výbavy byly spacáky a jeden stan pro tři. Harmonogram se nám sice nepodařilo do detailu naplnit, ale jak pravil David i Jirka: Evropan plánuje, Orient, který mi v celé jeho zajímavosti prvně jmenovaný barvitě sliboval, však často bystře mění.

A skutečně, to první, co jsme museli po příletu do Vanu měnit, byly představy o místních poměrech. Museli jsme neradi konstatovat, že opravdová orientální exotika rychle mizí, že tato země se neuvěřitelně rychle, téměř před očima, proměňuje, modernizuje a bohatne. Přesto zůstávají v lidech, žijících mezi často nádhernými moderními novostavbami, stále pevně ukotvena stará pravidla společenského chování, vycházející z letitých konzervativních základů, které pramení z hluboké náboženské víry. V tomto by měla být místní komunita jistě zářným příkladem pro náš západní zpychlý civilizační okruh, který rychle ustupuje od svých základních křesťanských hodnot, tedy od svých dávných, léty osvědčených, kořenů. Podle našich názorů (tedy nás tří) evropská společenství degenerují nejen duševně ale i fyzicky.

Téměř všude kam lidské oko dohlédne se v této zajímavé zemi staré boří a nové staví, až je Turkům vyčítáno, že neponechávají skoro nic ze své bohaté a zajímavé historie, jakožto i historií říší, které předcházely vzniku jejich státnosti.

Pokračování příště...