Hazard s lidskými osudy

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 2. 2014 16:24

Napsal Pavel Raus

„Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede“. Uvedený citát, jehož autorem je Arthur C. Clarke použila ve svém novoročním přání hodonínská starostka Grauová /nezařazená/. Určitě to nebylo jejím záměrem, ale právě tento citát utvrdil některé členy petičního výboru „STOP hazardu v Hodoníně“ , že jdou správným směrem.

Málokdo z obyvatel naší země i samotného Hodonína tušil, kde se nalézá české či moravské „Las Vegas“. Z měst s počtem obyvatel mezi 22-29 tis. je právě Hodonín na samotné špici s poměrem 53 obyvatel na 1 hrací přístroj, přičemž republikový průměr je cca 130 obyvatel / přístroj. Mezi těmito městy má Hodonín své prvenství. Pomyslnou tabulku uzavírají s poměrem 187 obyvatel / přístroj Strakonice.

Vydáním nového loterijního zákona přešla pravomoc rozhodování o hernách do rukou obcí, čímž se stát zřekl jakékoli plošné odpovědnosti a možnosti regulace či úplného zákazu výherních automatů na území ČR. Přenechal toto rozhodnutí na obcích, které se s tím musejí nějakým způsobem poprat samy. Na jednu stranu je dobře, že si obce samy mohou určit, zda a kolik heren či přístrojů budou ve svém katastru mít. Na druhé straně je tento způsob jako stvořený k prosazování zájmů provozovatelů hazardu ovlivňováním, zastrašováním, vyhrožováním až vydíráním (byť třeba „jen“ formou konstatování omezení sponzorování sportovního klubu apod.) či použitím jiného nátlaku na představitele obcí a měst, což mohou potvrdit někteří starostové, kde k omezení hazardu došlo nebo dochází.

Počátkem loňského roku se po měsících až letech čekání na reakci vedení města na nový loterijní zákon dalo dohromady několik obyvatel Hodonína a sestavili petici, kterou podepsalo skoro 800 obyvatel města a jeho blízkého okolí, což je jen potvrzením, že tato problematika netrápí jen samotné hodoníňany, ale i obyvatele menších, spádových obcí. Petici bylo možno podpořit na několika veřejných místech. Celá akce vyvrcholila petičním stánkem na pěší zóně v Hodoníně, kde se lidé zastavovali a sdíleli se se svými životními osudy přímo či nepřímo ovlivněnými zkušenostmi s hazardem.

V průběhu měsíce června uspořádal Městský úřad besedu „U kulatého stolu“, na kterou byli přizváni provozovatelé hazardu v Hodoníně, členové petičního výboru a všichni zastupitelé. Žel, posledně jmenovaní však o tuto akci velký zájem neprojevili. Při této besedě mohli přítomní zaslechnout argumenty pro zachování hazardu, např. odstraněním hazardu by v ČR přišlo o práci cca 40-50 tis. lidí, začaly by vznikat černé herny, nebo že údajně počet přístrojů nemá vliv na počet hráčů a také, že zrušením či omezením by se snížil příspěvek do obecní pokladny. Většina těchto argumentů je zavádějících a nedá se ničím podložit, kromě toho posledního týkajícího se financí. Naproti tomu statistiky, tedy data o rozpadech rodin a ztrátách zaměstnání způsobených závislostí, drobné kriminalitě, loupežích, užívání drog a také údaj, že v ČR je přibližně 40 – 80 tisíc patologických hráčů (navíc cca 5% dospělých Čechů se nachází v jisté míře rizika patologického hráčství, viz Tisková zpráva Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti, Praha, 7.11.2013), hovoří jasně ve prospěch regulace či naprostého zákazu. Samotné provozování hazardu považují členové petičního výboru za nemorální, neboť k dosažení zisku využívá závislosti, tedy choroby hráčů. Podnikání je provozováno na úkor závislých, kteří musí situaci řešit mnohdy až osobním bankrotem. Závěrem paní starostka přítomným sdělila, jak dál hodlá postupovat: dalším krokem města bude vyžádání dalších informací od dotčených subjektů a dojde ke zpracování studie od institutu pro výzkum závislosti CIAR.

Za několik dnů byla na webových stránkách města zveřejněna zpráva, že výsledkem jednání „kulatého stolu“ byla dohoda o tom, že CIAR vypracuje zprávu o situaci v Hodoníně. Proti nepravdivému tvrzení, že došlo k nějaké dohodě, se členové petičního výboru ohradili a projevili s tímto nesouhlas. Pozastavili se nad rozhodnutím paní starostky Grauové, a to zejména kvůli obavám o nezávislost institutu, o které se dá – vzhledem k informacím o jeho financování zveřejněným v médiích – s úspěchem pochybovat. Členové petičního výboru nemohli pana Verostu z CIAR a Nadačního fondu Esentia považovat za osobu nestrannou a nezávislou, protože Nadační fond Esentia byl podpořen nemalými částkami od provozovatelů hazardu: společností Wekosa ve výši 1,5 milionu Kč a firmou Bonver win 200 tisíc Kč (viz Veronika Bečanová: Hazard zase tolik nehrozí, zjistil expert. A dostal 1,7 milionu od loterií, iHned.cz, 7.9.2012). Na základě tohoto protestu, který zaujal i novináře, byl petiční výbor pozván k osobní schůzce s paní starostkou za účelem společného projednání a nalezení osoby či institutu, se kterým by obě strany souhlasily. Na této schůzce došlo ke vzájemné dohodě na postupu.

Zářijové zastupitelstvo města rozhodlo, aby rada města předložila do konce roku 2013 návrh vyhlášek v několika variantách, od absolutního zákazu po částečnou regulaci. K přípravě těchto vyhlášek se nabídli bývalý místostarosta Ambrozek (KDU-ČSL) a p. Navrátil (KSČM).
Před prosincovým zasedáním zastupitelstva získal petiční výbor neoficiální cestou studii, kterou i přes svůj slib nechala paní starostka vypracovat zpochybňovaným institutem CIAR. Od počátku se tak postoj a reakce paní starostky jeví některým členům výboru jako účelové a jejím jednáním se cítí podvedeni.

Týden před prosincovým hlasováním obdrželi zastupitelé od petičního výboru otevřený dopis, v němž žádali o podporu návrhu úplného zákazu hazardu v Hodoníně. Součástí dopisu byla i zkušenost jedné obyvatelky města se závislostí jejího syna na hazardu.

Na prosincovém zasedání zastupitelstva byly předloženy celkem 4 návrhy vyhlášek, od úplného zrušení, přes částečné omezení po nejmenší formu regulace v podobě odstranění reklam z výloh a fasád domů. Poslední zmíněný návrh předkládali i zástupci provozovatelů herních přístrojů při červnové besedě a považují jej za jedinou správnou regulaci.

Ani jeden z návrhů však nezískal potřebnou většinu, tj. minimálně 16 hlasů z celkového počtu 31 zastupitelů. Nejblíže mu byl návrh v podobě omezení otevírací doby a zákazu dalšího povolování přístrojů, který podpořilo 13 zastupitelů. Nadšení ze zářijového rozhodnutí zastupitelstva, kdy pro regulaci (vypracování vyhlášek) hlasovalo 19 zastupitelů, bylo vystřídáno vystřízlivěním.

Překvapivý až podezřelý je náhlý obrat v uvažování některých zastupitelů a radních, kteří ještě v září byli pro regulaci, ale v prosinci nezvedli ruku byť pro omezení v nejlehčí navrhované formě. Zastupitelé jsou pro nějaký typ regulace, ale problém je v tom, že se nejsou schopni domluvit, v jakém rozsahu. Nebo stojí za neschopností se dohodnout něco víc? Když někdo nechce, je to vždy horší, jako když nemůže... nebo jinak: kdo chce, hledá způsob, kdo ne, hledá důvod.

Autor je iniciátorem a spoluautorem petice proti hazardu v Hodoníně, členem petičního výboru a členem Konzervativní strany.