Obsah

Nahlédnutí do moskevského vaku politických a strategických triků

Politickou korektnost vynalezli marxisté, aby zničili západní společnost zevnitř… A v Rusku žádná politická korektnost neexistuje! To proto, že ruskou společnost marxisté zevnitř podminovávat nepotřebují, neboť již marxistická je. (Konstantin Preobraženskij, „Jak Vladimir Putin udělal ze Západu hlupáka“)
Pro pochopení dění na Ukrajině je užitečné povšimnout si moskevského vaku s politickými a strategickými triky. My jsme těmi triky neprohlédli a proto pohybům a záměrům Rusů nerozumíme. A na okraj bychom se měli ptát, zda náš současný postoj s vyhrožováním hospodářskými sankcemi je úplně realistický, vzhledem k agentům a přátelům Ruska v našem středu. Je koneckonců trochu podivné troufat si s tak zranitelným hospodářským systémem, jako je náš, na nějaký stát jako je Rusko, s jeho dlouhou historií poloviční soběstačnosti.

Nepodcenit

Není pochyb, že sankce proti Rusku jsou nutné – jsou však velcí podnikatelé ochotni vzdát se pozic na ruském trhu? Jednal by vůbec nějaký politik v tomto smyslu proti jejich zájmům? A opět – nesmíme podceňovat vliv Ruska uvnitř naší vlastní ekonomiky. Dále: i když jsou sankce proti Rusku politicky proveditelné, Západ je zranitelný, pokud jde o ruská protiopatření, a zavinil si to sám. Rusko je totiž metropolí mezinárodně organizovaného zločinu a jako takové je mezinárodním centrem vydírání politiků, korumpování bank prostřednictvím praní špinavých peněz, pronikání do CIA a FBI i konspirativní činnosti zaměřené na oslabení amerického dolaru. Položme si tedy otázku: jak by mohly nástroje ruských stratégů, které mají, selhat?

Pak je tady ruská vojenská moc. Co se hlavních protistran týče, Západ v minulém století své nepřátele dvakrát vážně podcenil: poprvé v roce 1939, kdy Spojenci věřili, že svými „zárukami“ pro Polsko zvládli nacistické Německo. A po druhé svými protijaponskými sankcemi v roce 1941. V prvním případě Německo převálcovalo Polsko a srazilo na kolena Francii, ve druhém zničilo Japonsko v Pearl Harboru americkou flotilu, porazilo americké vojsko na Filipínách a zajalo britské síly v Singapuru.

Někdo třeba řekne, že Rusku chybějí schopnosti Němců a Japonců. Rusko je přece zaostalá země, jejich hospodářství zapáchá, vybavení mají zastaralé a jejich národ je demoralizován. Nebo ještě nehorázněji: ruští velitelé jsou političtí poskokové. Jenomže počkat! Rusko vyslalo prvního člověka do kosmu. Vypustili první družici. Zkonstruovali první použitelnou verzi vodíkové pumy. Nedopusťme se takové chyby, že bychom Rusko podcenili.

Adolf Hitler Rusko podcenil. Skutečně, v zaznamenaném rozhovoru v roce 1942 s baronem Mannerheimem slyšíme přímo z Hitlerových úst tato slova:
Mannerheim: Co ti měli na skladě!
Hitler: Absolutně ... no... kdyby mi byl někdo řekl, že nějaký národ [SSSR] může vystartovat s 35,000 tanky, byl bych mu řekl: „Jste blázen!“
Mannerheim: [překvapeně] Pětatřicet?
Hitler: Pětatřicet tisíc tanků.
Jiný hlas v pozadí: Třicet pět tisíc!
Hitler: Právě teď jsme jich zničili více než třicet čtyři tisíce. Kdyby mi to někdo řekl, byl bych mu pověděl ... „Jste blázen, vidíte duchy.“ Nebyl bych to považoval za možné. Dříve jsem vám řekl, že jsme objevili továrny, jednu například na místě jménem Kramatorskaja. Před dvěma lety tam byly [tanků] jen dvě stovky. My jsme nic nevěděli. Dnes je tam továrna na tanky, kde – během první směny prý pracovalo něco málo přes třicet tisíc a celodenně něco přes šedesát tisíc dělníků – v jediné továrně na tanky! Obrovská fabrika! Davy dělníků, kteří jistě žili jako zvířata a...

Rusko že mělo v roce 1941 pětatřicet tisíc tanků? Tento nepředstavitelný počet byl několikrát větší než veškeré tanky, které do té doby vlastnili všechny válčící strany II. světové války dohromady. A ještě zajímavější je, že než Němci uskutečnili svůj málo potěšující objev, neměl nikdo ani zdání, že by takový počet tanků mohl vůbec existovat. Ke zničení a ukořistění těchto tanků došlo 22. června 1941 jen díky úspěšnému překvapivému útoku. Kdyby byli Rusové těchto tanků použili k úderu proti Hitlerovi jako první, byla by se celá Evropa stala sovětským územím.

Pokud dnes některý expert tvrdí, že zná vojenskou sílu Ruska, nebo prohlašuje, že rozumí ruským vojenským schopnostem, asi se mýlí. A nezůstaňme u počtu tanků. Rozhodující slovo už nemají armády s tanky, nýbrž rakety. Rozhodující jsou teroristé, tedy „armády teroristů“, které se koncentrují na bojištích Blízkého východu. Drogy ovládající psychiku. Rozhodující může být možná též nová biologická zbraň.

Ve válečné mlze, v níž tu a tam něco zahlédneme

Všimněte si tedy, jaká strategická slabost panuje na americké straně. Strategická pozice USA byla už dávno nahlodána idiocií amerických ideologických hobby jako je globální oteplování, feminismus, práva homosexuálů, multikulturalismus a internacionalismus. Ve Spojených státech se provozuje takováto politika: na prvním místě je politická korektnost a až potom přichází na řadu bezpečnost národa. Totéž platí o ekonomii, v níž nás „politická korektnost“ přivedla ke krachu. A právě tenhle politicky korektní stát se svou stále chatrnější ekonomikou by se nyní – po období odzbrojování a zmenšování armády – měl utkat s Ruskem.

V poslední době nás zaplavují z Ukrajiny proudící zprávy o plánech Ruska, o zápletkách samotné krize a o tom, co způsobila vojenská střetnutí mezi Rusy/separatisty a ukrajinskými vlasteneckými silami. V pondělí přišly zprávy o přípravách Ruska na invazi a anexi důležitého přístavního města Oděsy.

Že by Rusové jenom blafovali? Jsme takříkajíc ve válečné mlze, v níž tu a tam něco zahlédneme. Pro pochopení širšího obrazu musíme u ruské politiky vzít v úvahu tři body: (1) ruská vládnoucí skupina jedná konspirativně vůči každému, i proti Rusku samotnému; (2) permanentní propaganda Moskvy o ďábelských machinacích Západu (tj. především Spojeného království a USA) je druhem zrcadlového zobrazování (podle sebe soudím tebe – pozn. red.) běžným pro totalitní režimy; (3) nesmírný rozsah vojenské agrese proti okolním národům – nejprve Čečna, pak Gruzie, posléze východní a jižní oblasti Ukrajiny – je velice skutečný. Tu poslední agresi lze pochopit jedině tehdy, uvědomíme-li si, že nezávislost Ukrajiny je pro Moskvu fikcí. Ukrajina podle Putina „není skutečným státem“. A myslí to smrtelně vážně. Jednoho dne nebude státem ani Francie, stejně jako Německo.

Arzenál podvodů

Podle mne tento souběh událostí diktuje politická kultura leninismu a stalinismu, která vzešla z carských a bolševických precedentů zahrnujících zásobník triků, z nichž pro dosažení politických a hospodářských výsledků využívá šesti prvků: (1) provokace; (2) taktiky „rozděl a panuj“; (3) pronikání do tábora nepřítele; (4) dezinformací; (5) řízené opozice; (6) a strategického klamu. Pro umocnění účinné síly těchto šesti prvků vyvinula Moskva různé speciální formace a dílčí ideologické zbraně, k nimž patří organizovaný zločin, obchod s drogami, mezinárodní terorismus, národně osvobozenecká hnutí, revoluční islám, zneužití svobodného obchodu, globální oteplování, feminismus, hnutí homosexuálů, kontrola ozbrojování a multikulturalismus.

Moskevská vláda podědila tyto prvky a nástroje po časech Sovětů a ještě dřívějších. Západ ze své strany sofistikovanosti těchto nástrojů nerozumí a sotva tuší, čeho jimi lze dosáhnout. Podle svědectví bývalého důstojníka sovětské rozvědky Konstantina Preobraženského měla KGB jedno oddělení, jehož jediným úkolem bylo řídit hlavy států, jež byly sovětskými agenty.

My tomuto režimu nerozumíme a nepochopili jsme jej. Byla vytvořena falešná a překroucená historie sovětského Ruska, která nám měla zatajit životně a operačně důležitá fakta. Například těch pětatřicet tisíc tanků, o nichž mluvil Hitler. Druhá světová válka byla jednou z nejhůře pochopených válek v dějinách, neboť to byla první větší válka vedená v sousedství nezměrného aparátu SSSR pro vytváření klamu. Lži, které Sověti o této válce rozšířili, nám – v kombinaci s běžnými falzifikáty Němců a Spojenců – zanechaly slepenec mýtů a žádný skutečný poznatek, proč k této hrůze došlo a kdo si vlastně zpočátku myslel, že na ní vydělá. Tyto falzifikace sahají tak hluboko a byly a stále jsou tak úspěšné, že se nelze ubránit dojmu, že ještě dnes máme co dělat, abychom jejich následkům unikli.

Dějiny jsou učitelkou života

Pro Moskvu je II.světová válka dodnes důležitá, neboť propůjčuje režimu jakousi legitimitu. Válka rozšířila komunistickou nadvládu do střední Evropy, rozbila britské impérium a otevřela cestu politické korektnosti. Tato válka také udělala ze Spojených států celosvětového četníka, přičemž americká elita nebyla kulturně nadána nezbytnými schopnostmi, aby se této nové role mohla ujmout.

Jak ve své knize upozornila Diana Westová, otevřelo naše tehdejší vojenské spojenectví se Sovětským svazem Spojené státy dalšímu pronikání a manipulaci ze strany agentů Moskvy. Moskva uloupila jaderné zbraně i jiné technologie. V Číně a Severní Korei byl zorganizován komunistický převrat. Japonsko a Německo, přirozené vojenské zábrany sovětské expanze, byly z vojenského hlediska zničeny a jejich ochrany se musela ujmout armáda USA. A koloniální říše se, jak jsme už uvedli, staly širým rejdištěm sovětských nekalých záměrů.

Uvážíme-li všechny tyto body, měli bychom si položit otázku, do jaké míry byl Sovětský svaz prvním podněcovatelem II. světové války. Významným klíčem by mohl být uvedený rozhovor Hitlera s Mannerheimem. Hlavním důkazem, jejž mohou potvrdit jiné zdroje, je onen ohromující počet pětatřiceti tisíc tanků! Toto množství naznačuje válečné přípravy, vedle nichž všechny ostatní, jež podnikly jiné státy, vypadají jako trpasličí. Takové přípravy nejsou pouze jevem třicátých let., Byly i nadále základním rysem sovětského státu až do jeho oficiálního zániku v roce 1991. A nesmíme si ani dnes představovat, že snad byly odloženy ad acta.

Na tom, jak sílí ruský vojenský nátlak na Ukrajinu, jak postupuje a sílí ISIL (dnes IS – pozn. překl.) a jak hackeři ohrožují americké banky, například banku J. P. Morgan, můžeme sledovat vzor i širší plán. Když se dozvídáme, že hlavní vůdce ISIL se narodil v Sovětském svazu a vycvičili ho v Rusku, měli bychom si položit otázku, co se to tady ve skutečnosti děje? A když se dočítáme, že existuje názor o ruském původu kybernetických útoků na americké banky, měli bychom přestat věřit na nějaké „shody okolností“.

Tak tohle je ten vak s triky – a šejdíři, kteří s ním pracují.

Komentář uveřejněn k 9. září 2014. Převzato se souhlasem autora. Pro Konzervativní listy přeložila Ivana Kultová. Mezititulky redakční.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.