Sankce a ekonomie

Podrobnosti

Zveřejněno 6. 10. 2014 23:05

Napsal Karel Ledvinka

Konflikt na Ukrajině není jen válka mezi Ukrajinou a Ruskou federací, ale také je to poziční obchodní válka mezi USA a EU na straně jedné a Ruskem na straně druhé.

Americkou ekonomiku sankce bolet téměř nebudou. EU sankce poškodí tím, že mohou zabrzdit pokrizové oživení. Země EU, především Německo, to postihne daleko více, neboť jejich vývoz je značný. Pokud se týká ČR, pokles poptávky v Rusku a odvetná ruská opatření některé české podniky, především strojírenské a potravinářské jistě zabolí. Ale je třeba si uvědomit, že podíl exportu do Ruska se pohybuje kolem 4 % našeho vývozu. Samostatnou negativní kapitolou by bylo zavedení ruských sankcí na dovoz automobilů. Tam by opravdu mohlo dojít pro výrobce automobilů a jejich subdodavatelů ke značným ztrátám.

Obecně lze říci, že kromě vývozu a s tím souvisejícího mírného poklesu HDP a asi malé zvýšení nezaměstnanosti, se musí počítat, díky zákazu dovozu určitých komodit, s růstem cen v Rusku a poklesem cen v EU. Což pro Rusko bude znamenat (a již znamená) zvýšení inflace, v EU naopak k jejímu poklesu, dokonce možná i k deflaci.

V daleko horší situaci je však ruská ekonomika. Ta je dlouhodobě málo rozvinutá, má špatnou infrastrukturu a je závislá na vývozu surovin. Nejhorší je však hluboký pokles měnového kursu a nedostatek volných bankovních půjček. V případě, že by USA a EU zakázaly půjčky pro ruské podniky, byla by situace v Ruské federaci kritická.

Jako ekonom si jsem dobře vědom, že žádná obchodní válka nikdy neměla, nemá a nebude mít vítěze a poražené. Ztráty mají vždy obě strany. Jako politik a zastánce zastupitelské demokracie však dobře vím, že demokracie je založena na třech pilířích: politickém, ekonomickém a kulturně-morálním, a všechny tyto pilíře musí být v rovnováze. Jakmile jeden z nich převládne, je demokracie ohrožena. A právě to se nyní v Rusku odehrává.

Proto považuji sankce (opakuji: obchodní válku) za jednu „kostičku z mozaiky“ boje proti totalitě a porušování mezinárodního práva. Za „mozaikovou kostičku“ správnou, neboť nejde o sankce, ale o ochranu demokracie a práva.

Jako občan ČR musím, v souvislosti se situací na Ukrajině, připomenout ubohost mnichovské dohody, kdy demokratické státy umožnily nejen likvidaci Československa, ale také drtivý nástup fašismu se všemi aspekty nacistické doktríny o rasové nesnášenlivosti. Jako občan ČR také musím, v souvislosti se situací na Ukrajině, připomenout 21. srpen 1968, kdy došlo k pošlapání státní suverenity Československa a kdy „internacionální pomoc spřátelených armád“ ukázala, že pro komunisty, díky jejich doktríně o třídní nesnášenlivosti, jsou důležitější komunistické ideje a moc, než národy, lidé a svobody.

Dovoluji si proto doporučit, možná troufale, všem spoluobčanům: Popřát více občanské odpovědnosti (ač nás to každého bude „něco“ stát), nenechat se příliš ovlivnit propagandou ani ustrašeností mnoha politiků a hlavně nebát se a nezapomínat! Jsem totiž přesvědčen, že povinností každého demokrata je bojovat proti totalitám a popírání práva. Za „kus žvance“ přece nemůžeme prodat demokracii a svobodu.

Autor je ekonom a politik, člen Smírčího soudu Konzervativní strany.