Obsah

Povolební promluva

Již po několikáté opakuji, že úctu k Ústavě a zákonům tohoto státu je nutné chápat jako vládu svědomí a tím více jako otázku morálky než politiky.

Již po několikáté opakuji, že v poslední době jde v politice o jasný odklon od bojů idejí k jednoduchým populistickým řešením. Díky za to, že se lidé v listopadu 1989 spontánně rozhodli žít ve svobodě. Mnoho věcí se díky tomu změnilo k lepšímu. Ať si kdo chce, co chce říká, pro mě to je zázrak. Co je to ale platné, když my, lidé, jsme se příliš nezměnili. Nepodařilo se prosadit moderní politickou kulturu. Nevyrovnali jsme se na příklad s minulostí, což do paměti národa uložilo informaci, že zločiny se vyplácejí. V poslední době se přestaly střetávat politické názory a ideje a byly nahrazeny jen obyčejným bojem o moc. Politické elity se spojily s elitami ekonomickými a morálku ze svého slovníku raději vypustily úplně. Každý se dokáže spojit s každým, jen aby získal, nebo si zachoval alespoň nějaký podíl na moci. Stačí si připomenout opoziční smlouvu, která ukončila boj idejí a nahradila ho vládou bez opozice a bojem o moc, a je zjevné, že se vůbec není co divit tomu, kde dnes jsme. Politické elity svým pragmatickým pojetím politiky vytvořily předpoklady k tomu, aby ve společnosti docházelo k degradaci života do podoby pouhého přežívání a užívání si, na úkor pravdy, otevřenosti a svobodnému jednání. A o dodržování zákonů, především však Ústavy, se raději taktně mlčí.

Již po několikáté opakuji, že každá změna Ústavy ČR od roku 1993 vždy znamenala snahu upřednostňovat určité skupiny občanů před druhými. Místo, aby právo vládlo nad silou, síla (tu ekonomická, tu politická, tu odborářská, tu síla ulice) si osobuje právo vládnout právu. Nesmyslně a populisticky přijatá úprava Ústavy na přímou prezidentskou volbu byla pro politickou kulturu republiky katastrofou. Došlo nejen k destabilizaci dosavadních ústavních zvyklostí, ale také ke štěpení společnosti na dvě, zhruba stejné, poloviny. Díky této polarizaci společnosti jsme byli politiky „natlačeni“ do úplně nesmyslných předčasných voleb. Přestože Ústava jasně deklaruje, že politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, kandidující subjekty nám nenabídly své ideje, ale své, často nesplnitelné, sliby. Schovaly se za slogan: dejte nám své hlasy, my vám splníme, cokoli chcete – a pak uvidíte!

Přestože stávající politické elity, především uvnitř politických stran, zklamaly většinu občanů tohoto státu, nesmí to znamenat, že je oprávněné či správné usilovat o destrukci tradičního modelu zastupitelské demokracie. Politické strany ale musí být nositeli idejí. V poslední době se objevuje stále častěji otázka, zda je klasifikace politického spektra na levici a pravici smysluplná. Je, ale pouze za předpokladu, že se celé spektrum nebude vyhýbat otázce co, proč a jak má stát činit v hospodářství. Výhodou demokracie je přece skutečnost, že se mohou pravicové a levicové ideály střetávat a také střídat ve vládě a opozici. Právě to vede ke stabilizaci politiky. Tím se plní podmínky Ústavy, která je konstruována tak, aby znesnadňovala vládnutí a nutila politiky k jednání a hledání co nejlepších podmínek pro celou společnost. Věřím, že politické strany jsou a zůstanou, i bez ohledu na jejich chyby a obtíže, které svým jednáním způsobují, neboť jsou pro fungování moderní demokratické společnosti nepostradatelné. Ale od vzniku demokracie existují důvody k tomu, aby je občané nekompromisně kontrolovali a omezovali jejich pravomoci. Skutečnost, že stávající politické elity tradičních politických stran zklamaly, ještě nesmí znamenat, že demokracie bude opět nahrazena diktátem vládce nebo vládců. Některá politická seskupení těžila v poslední době ze všeobecné frustrace voličů a na destrukci tradičního modelu zastupitelské demokracie postavila svoji předvolební kampaň.

V poslední době se vynořila další studená válka. Válka na obranu demokracie. Ta si vyžádá stejné úsilí jako předchozí boje proti nacismu a komunismu. Ve svém nejnovějším převleku, v současnosti zneužívaném různými seskupeními, se vynořuje prastará otázka: má být vláda nad lidem vládou síly, nebo vládou konsensu? Správným řešením není zákon, ale vytvoření prostředí, ve kterém musí jít politické strany, které jsou v demokracii povinny být nositelem řádu, příkladem. Příkladem morálky, příkladem ve svém chování, příkladem ve svém financování. V prosazení strukturálního, ale především personálního oddělení politiky a ekonomiky, ve vyřešení průhlednosti a apolitičnosti veřejné správy.

Tradiční politické strany jsou nemocné. Ne, že by byly „nakažené“, ale ony onemocněly zevnitř. Vnitřním bojem o vliv, o místa, o moc.

Pravicová koalice sestavila v roce 2010 koaliční vládu, ale nesplnila očekávání svých voličů. Především proto, že pro své vlastní mocenské spory neprovedla celou řadu věcí, které slibovala, které provést mohla a hlavně měla. Mnoho voličů se od ODS a TOP 09 právě proto odvrátilo. Svalovat vinu na něco, nebo na někoho jiného je obyčejná zbabělost. ČSSD v poslední době nepřišla s žádnou nabídkou změny, skutečného řešení problémů, zajímající většinu voličů, ale naopak přišla s ničím nepodloženými sliby a výhradně se zabývala technologií moci, navíc s podporou KSČM. Proto i od ČSSD se odvrátilo mnoho voličů. Svalovat vinu na něco, nebo na někoho jiného, je opět obyčejná zbabělost. Jak programově vyprázdněná je ČSSD ukázala nejlépe téměř komická situace ve vedení strany po volbách.

Voliči upřednostnili politická hnutí, která neslibovala mnoho, ale slibovala změnu. Uvidíme, jak se jim podaří své sliby o změně uskutečnit. Kdo z těch, kteří si přáli předčasné volby, jásá? Zdá se, že téměř nikdo. Patří jim to! Ale patří to i nám, občanům? Je po volbách. Proběhly podle zákona. Takže výsledek je třeba respektovat a vítězi blahopřát. Je k čemu? Uvidíme.

Již po několikáté opakuji, že moderní demokracii dává legitimitu a trvalost pouze vyhlídka na ekonomiku, kde se bude dařit slušně všem – nikoliv však všem stejně, ani všem najednou. Jsem přesvědčen, že jako reakce na dnešní populistickou politiku, která odstraňuje každou stopu morálky, musí být návrat k vládě zákona, slušnosti, morálky, úcty k lidské společnosti, majetku a legitimním zájmům občanů a návrat ke konzervativním tradicím. Nenechme si vnutit žádné třetí cesty!

Autor je ekonom a politik, v 90 letech poslanec a místopředseda PSP ČR, dnes člen Smírčího soudu Konzervativní strany.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.