Obsah

Naše země v roce 30

V tomto tématu měsíce se setkává několik zejména bilančních textů s těmi, pro které jsou uplynulé oslavy (nejen 17. listopadu, ale i 28. října) spíše jen rámcem pro aktuální úvahy klenoucí se od kritiky buzerace ze strany státu (tentokrát konkrétně v zemědělství) přes souhlasné komentování přátelského gesta Poslanecké sněmovny směrem ke Státu Izrael až po další kolo názorového střetu s domácí novou levicí, tentokrát zejména tou gender-socialistickou. Přemostěním bilanční a aktuální roviny jsou první tři části celkem pětidílné studie „Falšování dějin československého komunistického režimu 1948-1989 nebo multiparadigmatický pluralismus?“ z dílny Jana Cholínského. Doporučujeme!

***

Ze všeobecně dobře známých rodinných důvodů odchází z čela KDU-ČSL k 25. lednu pan Marek Výborný. Jeho lidsky zralé rozhodnutí vzdát se předsednické funkce je paradoxně nejlepším důkazem toho, že si KDU-ČSL v březnu t.r. zvolila velmi dobře. Věřme, že po potřebném čase bude mít sílu i chuť k návratu – k návratu podpořenému důvěrou, jíž právem požívá ten, kdo svůj přiměřený vztah k politické kariéře skutečně osvědčil.

***

Jeden z potenciálních kandidátů na hlavu našeho státu, armádní generál Petr Pavel se nechal v souvislosti s touto svojí případnou kandidaturou slyšet, že k intenzivnějšímu přemýšlení na dané téma by jej přimělo, „Pokud by u ostatních kandidátů na prezidenta reálně hrozilo, že by s jejich pomocí Česko mělo směřovat blíže k Rusku a Číně nebo by hrozila jeho proměna do podoby současného Maďarska...“ (K tématu volby příštího presidenta velmi pěkně Dalibor Balšínek: Užiteční nepřátelé...) Pane generále, nejsme na tom náhodou mnohem hůř, než v Budapešti? Viktor Orbán, jasný antikomunista, který aktivně proti režimu vystoupil, v porovnání s Andrejem Babišem, nomenklaturním komunistou evidovaným jako agent totalitní tajné policie (který údajně netušil, že lidé z ČSSR nemohou volně vycestovat)... Skutečně je takové připlivnutí si na našeho spojence nezbytné?

***

Ministerstvo školství přichází s omezením finančních prostředků určených na tzv. inkluzi. Důsledkem by mělo být např. snížení počtu asistentů ve třídách o cca 2500. Důvody, proč se to dotčeným nelíbí, jsou pochopitelné, ale podstata je jiná. Inkluze jako taková, dokresleno jejím praktickým provedením, působí dojmem sabotáže českého veřejného školství. Kdo bude připraven, může směle realizovat celkem rozsáhlý podnikatelský záměr v oblasti školství soukromého – zájem rodičů, kterým není vzdělání jejich dětí lhostejné, je v zásadě zaručen. A kdo bude připraven?

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.