Obsah

Ovce v rouše beránčím

Na webových stránkách Meziamerického institutu začala neobvyklá diskuse mezi ruským geopolitickým teoretikem Alexandrem Duginem a brazilským filosofem Olavem de Carvalhem. Dugin argumentuje proti globálnímu kapitalismu a „novému světovému řádu“. Předvídá konečné vítězství euroasijské „pozemní“ mocnosti nad americkou „námořní“ mocností. Těžko říci, zda má tato rétorika skutečný dlouhodobý význam, nebo zda se ukáže být jedním z moskevských pokusně vypouštěných balónů. Zdá se však, že Duginova podpora v ruském establishmentu naznačuje pozorovatelnou strategickou tendenci.

Duginovo východisko je prosté: západní a ruská (potažmo euroasijská) civilisace jsou neslučitelné. „Metafyzickým základem Západu je individualismus,“ píše Dugin. Na druhou stranu ruská civilisace zdůrazňuje „kolektivní entitu“. Zmíněnou kolektivní entitou je euroasijské společenství se sídlem v Moskvě. Podle Duginova názoru je Amerika šampionem hypermaterialistické etiky založené na radikálním individualismu. Podvrací tradiční lidské hodnoty. Coby impérium „frenetické spotřeby“ hrozí Amerika předělat svět k obrazu svému. Abychom tomu zabránili, navrhuje Dugin alianci mezi ruskými/čínskými militaristy a Muslimským bratrstvem. S odvoláním na konzervativní sympatie profesora de Carvalha a dalších Dugin píše: „Každý…tradicionalista by měl být na euroasijské a islámské straně proti materialistickému a kapitalistickému úpadku…“. Věří, že všichni konzervativci a tradicionalisté by se měli spojit s Moskvou a islamisty a rozbít Klub Bilderberg, Radu pro mezinárodní vztahy a Trilaterální komisi.

Zde se setkáváme s ústředním tématem moskevské staro(nové) rétoriky: západní civilisace je doupě neřesti ovládané mocí zkažených peněz. V západní civilisaci je antikapitalistické hnutí již představováno levicí. Teď je na čase přivést do antikapitalistického tábora politickou pravici. Dugin proto napřahuje přátelsky ruku ke všem konzervativcům a tradicionalistům. Máme stejného nepřítele, vysvětluje.  A na toho nepřítele je třeba zaútočit. Projekt globalistů, tvrdí Dugin, „je mnohem mocnější…(a) nebezpečnější…než ty dva další (tj. ruský/čínský militarismus a islamismus).“. Západní obchodníky a finanční oligarchii, kterou vytvořili, lze zastavit jen kombinací rusko-čínského „nacionálního militarismu“ a „islámského náboženského fundamentalismu“. Volba je jasná, říká Dugin, „a každý je vítán, aby ji sám učinil.“

Třetí Řím opět ve hře

Mimoto, jak Dugin podotýká, neosocialistický trend objevivší se v Latinské Americe naznačuje, že se k Rusku, Číně a islamistům brzy připojí nový blok zemí. Jako Brazilec by profesor de Carvalho měl vědět, že Jižní Amerika ve skutečnosti vůbec není součástí západní civilisace. Latinoameričané jsou povahově protikladem západních penězoměnců. Ačkoli se Dugin nestaví do pozice luddisty (odpůrce průmyslového pokroku, pozn. překl.), naznačuje, že základní technologii civilisace (např. technologii peněz) je třeba rozbít a ti, kdo manipulují s penězi (např. bankéři), jsou ohavní. Nepřipouští, že peníze (spolu s ohněm a kolem) jsou jedním z vynálezů, které vytáhly lidstvo z doby kamenné. Spíše říká, že svět nikdy nepřijme „absolutnost volného trhu, lidských práv, liberalismu, individualismu a parlamentní demokracie.“ Tyto ideály pouze značí hegemonii západní finanční elity. Jistě, západní konzervativci se nemohou vyrovnat se zkaženými peněžními zájmy. Ale nemohou zůstat neutrálními. Ve skutečnosti musejí jednu stranu upřednostnit před druhou. Je to buď Řím, nebo Kartágo. A podle Dugina představuje americká světová velmoc „věčné Kartágo, které se stalo celosvětovým fenoménem.“

Tato teorie mimochodem zahrnuje  i fakt, že Amerika je odsouzena k zániku. Nakonec si námořní mocnost nebude umět poradit s pozemní mocností. Velké bohatství, kterého se námořní mocnosti dostává, je v konečném důsledku zkázou a zranitelností. Atény byly jakožto námořní mocnost poraženy Spartou. Kartágo bylo jakožto námořní mocnost poraženo Římem. Nakonec se pozemní mocnost může stát námořní mocností. Eurasie nevyhnutelně porazí Oceánii. Rusko a Čína tvoří spolu se svými „dočasnými“ islámskými spojenci celou Eurasii. Co Spojené státy zmohou proti této skvělé kombinaci? Američané rozhodně nemohou „uvalit“ individuální svobodu a tržní ekonomiku na tak velké území. Celý americký projekt je tudíž odsouzen k zániku a nakonec bude vytlačen z existence. Pokud jde o ty Američany, kteří neslouží chamtivé finanční oligarchii systému volného trhu, Dugin říká: „Možná bude jiná Amerika, ale obecně to nic nemění.“ Bez ohledu na Radu pro mezinárodní vztahy a neokonzervativce (tj. „Světové Kartágo“) je Amerika nicotností.

Dugin je nedůvěřivý vůči de Carvalhově myšlence, že globalistická elita „není nepřítelem Ruska, Číny nebo islámských zemí“, ale jejich spolubojovníkem ve snaze „zničit svrchovanost … a ekonomiku Spojených států.“ Protože se Dugin  spoléhá na stanovený vzorec stigmatizující americké tvůrce politiky a jejich motivy, nevidí, do jaké míry jsou sami američtí vůdci neosocialisté připravení pozvednout prapor „holistického kolektivismu“.

Kdo nastolí socialismus?

Ve své reakci si profesor de Carvalho všímá rozdílu mezi Duginovou misí a jeho vlastní. „(Duginovým) úkolem je verbovat vojáky do bitvy proti Západu a za vytvoření univerzální euroasijské říše. Mým úkolem je pokusit se pochopit politickou situaci ve světě tak, aby se ani moji čtenáři ani já nedostali do stavu slepců chycených v křížové palbě globálního boje…“

Spojovat globalistickou elitu s Amerikou je chyba, pře se de Carvalho. Globalistická elita sleduje svůj vlastní kurs, který se neshoduje s americkými národními zájmy. „Bráním jednu polovinu Západu proti té druhé,“ říká.

Jako samozřejmost de Carvalho prohlašuje, že západní finanční elita pracuje na založení vlastní celosvětové socialistické diktatury, kterou však nelze zaměňovat s diktaturou Moskvy či Pekingu. Socialismus protěžovaný nejbohatšími rodinami Západu je prostředkem k zajištění jejich pokračujícího vlivu – snaha chránit se proti spoušti působené konkurencí volného trhu. Aby svoji věc prokázal, de Carvalho poukazuje na práci Anthonyho Suttona. Poukazuje také na „průmyslový rozkvět Číny …a její přeměnu … na nejsilnějšího potenciálního nepřítele USA…“

Zde si musíme odpovědět na otázku: Jaký brilantní plán mohl mít za následek industrializaci Číny a vyzbrojení nesmiřitelného nepřítele? Ponecháme-li stranou Suttonův nesprávný výklad faktů (kde zcela nedokázal uchopit psychologické skutečnosti kapitalistického prostředí), celou situaci může objasnit odkaz na jediný fakt: jmenovitě na sebevražednou trajektorii západní finanční elity v posledním půlstoletí. Jak již dávno uvedl James Burnham, liberalismus je filosofie vedoucí k sebevraždě západní civilisace. V industrializaci a ozbrojování Číny, v přebudování postavení Ruska, v otevření Evropy islámské imigraci, v přijetí sociální politiky, díky níž se v Evropě zhroutila porodnost, vidíme překotné spění k sebevraždě. Vskutku, jací to géniové! Jaký to leadership! Prostřednictvím intelektuální povrchnosti, politické plytkosti a arogance snad ani nemohou doufat, že přežijí vlastní politiku. Pokud existuje záměr vytvořit univerzální socialistickou diktaturu, jediní lidé, kteří budou mít naději ji vytvořit, jsou v Moskvě a Pekingu. Nechápu, jak by mohl Washington a Londýn zůstat stát, natož pak zůstat vlivný.

Skutečný nový světový řád

Předválečná propaganda Alexandra Dugina pouze poskytuje odůvodnění pro zničení něčeho, co se v podstatě samo oslabilo a podkopalo za dobu desítek let. Průběh sebepodkopání není podle mého názoru konspirativní. Bohatství a moc spolu s přílišně racionalistickou intelektuální kulturou má tendenci vytvářet v rámci elitních skupin mírnou formu šílenství. Ruští, čínští a islámští vůdci nejsou prosti vlastních zvláštních forem šílenství. To, co k takovému šílenství přispívá, jsou velké, vykořeněné, netradiční, velmi byrokratické struktury modernity spolu s odklonem od kultury založené na knihách a náruživém čtení ke kultuře založené na obrazech, televizi a sloganech. Intelekt všech tříd mezi nejvyspělejšími společnostmi po desetiletí upadá. K šílenství lze přidat hloupost, která ho posílí. Toto je skutečný nový světový řád. Opustili jsme velikost minulosti odstrkujíce klasiky stranou. Ona vychvalovaná elita je pouhé stádo ovcí. Nebo jak Winston Churchill kdysi popsal reprezentativní vzorek: „Ovce v rouše beránčím.“

Pro KL přeložil Vojtěch J. Trmal, mezititulky redakční.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.