Obamova demokracie pro Blízký východ?
- Podrobnosti
- Zveřejněno 10. 6. 2011 8:14
- Napsal Johannes Gerloff
Mnoho nového toho americký president Barack Obama ve svém projevu (19.5.2011), která byla především v Izraeli očekávána s velkým napětím, nabídnout nemohl. Izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu vyrážel bezprostředně po posledních slovech nejmocnějšího muže světa na cestu do Washingtonu, a tak se čekal alespoň nějaký náznak, co v americkém hlavním městě může očekávat.
„Assád má na vybranou“, nechal se slyšet Obama. „Buďto se postaví do čela demokratizace, nebo jí půjde z cesty.“ Toto jasné prohlášení na adresu syrského presidenta bylo asi jedinou novinkou v projevu, který izraelští pozorovatelé považují za „pokračování káhirské řeči“ z léta 2009 a hodnotí je jako „velice naivní“. Obama se nechal unést idealismem, když postuloval počátek demokratických proměn na Blízkém východě. Reálný pohled na skutečné problémy tu chyběl. Z Damašku se dalo slyšet: „Typické americké pokrytectví!“ a „Sankce tu na nikoho dojem neudělaly!“
Obama vykreslil obraz Blízkého východu směřujícího k demokracii a slíbil tento proces všemi prostředky – především ekonomickými podněty – podporovat. Přál by si větší ochranu práv jednotlivce, pozvednutí arabských žen a svobodu tisku, „i když nepíše vždycky to, co bychom rádi slyšeli“. Spíš jen okrajově se dotkl tématu z izraelského a palestinského hlediska ústředního, totiž izraelsko-palestinského konfliktu.
„Dva státy pro dva národy na základě hranic z roku 1967 s malými úpravami,“ prohlašuje americký president. To má být základním východiskem pro další vyjednávání. Demilitarizovaný palestinský stát musí vzniknout vedle židovského Izraele. Tím Obama v podstatě neřekl nic jiného, než Netanjahu ve své programové řeči na Bar Ilanově univerzitě v létě 2009. Nevyskytl se ani žádný náznak, jak má vzniknout „souvislý“ („continuous“) palestinský stát, jelikož pásmo Gazy a Předjordání byly odděleny už před r. 1967. Opakoval prostě jenom frázi, kterou razil už jeho předchůdce George W. Bush: „Palestinci musí dostat možnost sami určovat svůj osud ve svrchovaném a souvislém státě.“
Barack Obama se vyslovil jasně: „Zbavit Izrael legitimity se nepodaří!“ Dále: „Palestinci nezávislosti nedosáhnou, pokud neuznají právo Izraele na existenci.“ Ohledně Izraele zdůraznil: „Náš závazek zajistit Izraeli bezpečnost je neotřesitelný... Izrael musí mít schopnost ubránit se vlastními silami proti jakékoli vnější hrozbě.“ Nechyběl ovšem ani na adresu Izraelců varovně vztyčený ukazováček: „Právě kvůli našemu přátelství musíme říkat pravdu: sen o židovské demokracii se nemůže naplnit, bude-li současně přetrvávat okupace. Status quo je neudržitelný,“ tvrdí Obama, a pokouší se tak dodat blízkovýchodnímu mírovému procesu naléhavosti.
Současně se ale americký president vyhnul jakémukoli konkrétnímu vyjádření k choulostivým tématům. Nezmínil se o velkých sídlištních blocích, ale ani o nějakém vyklizení osad. Sporné a emoce rozdmychávající body „Jeruzalém“ a „návrat uprchlíků“ odkázal na pozdější fázi vyjednávání. K jednostrannému vyhlášení nezávislého státu plánovanému Palestinci na září se vyslovil odmítavě.
Podle někdejšího amerického korespondenta izraelské televize Jarona Dekela je Obamův projev pro Netanjahuovu vládu těžko stravitelný, protože tam o „hranicích z r. 1967“ nikdo nechce mluvit. Z pravicového Národního svazu zaznělo: Zmínka o hranicích z roku 1967 není žádnou novinkou. Jednali o nich už Clinton a Bush s Barakem, Olmertem a Livniovou, a to bez nejmenšího úspěchu. Obama (nebo ten, kdo mu psal projev) zřejmě úplně přehlédl, že před několika měsíci prosákly na takzvaných „Palileaks“ v tomto směru dalekosáhlé ústupky palestinských vyjednávačů, které sklidily ostrou kritiku palestinské veřejnosti. Palestinský politik Nabíl Šát prohlásil spontánně, že bez zastavení výstavby nepřichází návrat k jednání v úvahu.
Autor je publicista, pracuje pro Křesťanský mediální svaz KEP, přeložil Pavel Mareš.
Mnoho nového toho americký president Barack Obama ve svém projevu (19.5.2011), která byla především v Izraeli očekávána s velkým napětím, nabídnout nemohl. Izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu vyrážel bezprostředně po posledních slovech nejmocnějšího muže světa na cestu do Washingtonu, a tak se čekal alespoň nějaký náznak, co v americkém hlavním městě může očekávat.
„Assád má na vybranou“, nechal se slyšet Obama. „Buďto se postaví do čela demokratizace, nebo jí půjde z cesty.“ Toto jasné prohlášení na adresu syrského presidenta bylo asi jedinou novinkou v projevu, který izraelští pozorovatelé považují za „pokračování káhirské řeči“ z léta 2009 a hodnotí je jako „velice naivní“. Obama se nechal unést idealismem, když postuloval počátek demokratických proměn na Blízkém východě. Reálný pohled na skutečné problémy tu chyběl. Z Damašku se dalo slyšet: „Typické americké pokrytectví!“ a „Sankce tu na nikoho dojem neudělaly!“
Obama vykreslil obraz Blízkého východu směřujícího k demokracii a slíbil tento proces všemi prostředky – především ekonomickými podněty – podporovat. Přál by si větší ochranu práv jednotlivce, pozvednutí arabských žen a svobodu tisku, „i když nepíše vždycky to, co bychom rádi slyšeli“. Spíš jen okrajově se dotkl tématu z izraelského a palestinského hlediska ústředního, totiž izraelsko-palestinského konfliktu.
„Dva státy pro dva národy na základě hranic z roku 1967 s malými úpravami,“ prohlašuje americký president. To má být základním východiskem pro další vyjednávání. Demilitarizovaný palestinský stát musí vzniknout vedle židovského Izraele. Tím Obama v podstatě neřekl nic jiného, než Netanjahu ve své programové řeči na Bar Ilanově univerzitě v létě 2009. Nevyskytl se ani žádný náznak, jak má vzniknout „souvislý“ („continuous“) palestinský stát, jelikož pásmo Gazy a Předjordání byly odděleny už před r. 1967. Opakoval prostě jenom frázi, kterou razil už jeho předchůdce George W. Bush: „Palestinci musí dostat možnost sami určovat svůj osud ve svrchovaném a souvislém státě.“
Barack Obama se vyslovil jasně: „Zbavit Izrael legitimity se nepodaří!“ Dále: „Palestinci nezávislosti nedosáhnou, pokud neuznají právo Izraele na existenci.“ Ohledně Izraele zdůraznil: „Náš závazek zajistit Izraeli bezpečnost je neotřesitelný... Izrael musí mít schopnost ubránit se vlastními silami proti jakékoli vnější hrozbě.“ Nechyběl ovšem ani na adresu Izraelců varovně vztyčený ukazováček: „Právě kvůli našemu přátelství musíme říkat pravdu: sen o židovské demokracii se nemůže naplnit, bude-li současně přetrvávat okupace. Status quo je neudržitelný,“ tvrdí Obama, a pokouší se tak dodat blízkovýchodnímu mírovému procesu naléhavosti.
Současně se ale americký president vyhnul jakémukoli konkrétnímu vyjádření k choulostivým tématům. Nezmínil se o velkých sídlištních blocích, ale ani o nějakém vyklizení osad. Sporné a emoce rozdmychávající body „Jeruzalém“ a „návrat uprchlíků“ odkázal na pozdější fázi vyjednávání. K jednostrannému vyhlášení nezávislého státu plánovanému Palestinci na září se vyslovil odmítavě.
Podle někdejšího amerického korespondenta izraelské televize Jarona Dekela je Obamův projev pro Netanjahuovu vládu těžko stravitelný, protože tam o „hranicích z r. 1967“ nikdo nechce mluvit. Z pravicového Národního svazu zaznělo: Zmínka o hranicích z roku 1967 není žádnou novinkou. Jednali o nich už Clinton a Bush s Barakem, Olmertem a Livniovou, a to bez nejmenšího úspěchu. Obama (nebo ten, kdo mu psal projev) zřejmě úplně přehlédl, že před několika měsíci prosákly na takzvaných „Palileaks“ v tomto směru dalekosáhlé ústupky palestinských vyjednávačů, které sklidily ostrou kritiku palestinské veřejnosti. Palestinský politik Nabíl Šát prohlásil spontánně, že bez zastavení výstavby nepřichází návrat k jednání v úvahu.
Autor je publicista, pracuje pro Křesťanský mediální svaz KEP, přeložil Pavel Mareš