Obsah

Bostonská tragédie – hledání motivu

Policie pracovala profesionálně. Lze ji jen pochválit za to, že nezveřejňovala dohady, kdo by mohl být pachatelem výbuchu, který zabil 4 lidi a zranil asi 150 dalších, dokud neměla jistotu. Zarážející ale bylo chování některých politiků a žurnalistů po odhalení pachatelů. Když se už přeživší ze dvou atentátníků, Džochar Carnajev, jasně vyjádřil, že jejich čin byl odplatou za angažmá Spojených států v Afghánistánu, tito politici a žurnalisté tvrdili, že je třeba zjistit, jaké byly jejich „skutečné“ motivy. Jako kdyby snaha islamistů zabít co nejvíce Američanů nebyla už mnohokrát jasně deklarována a potvrzena mnoha vraždami.

Opravdu není dobré zveřejňovat dohady a odhady místo faktů. V roce 2006 přispělo k pádu španělské pravicové vlády, když se snažila připsat útok na madridský příměstský vlak baskické organizaci ETA, ač bylo již dostatek indicií, že tento masakr byl dílem islamistů. Na druhé straně po masakru na norském ostrově Uteå si byli někteří komentátoři předčasně „jistí“, že jde o islamistické teroristy, ač se pak ukázalo, že pachatel atentátu Anders Breivik měl s těmito islamisty společnou pouze snahu pozabíjet co nejvíce lidí, kteří mu nic neudělali.

My v České republice víme z vlastní zkušenosti, jak je snadné rozpoutat vášně vůči některé skupině obyvatelstva. Kdyby nic jiného, přesvědčil nás o tom patnáctiletý břeclavský středoškolák, který se v dubnu loňského roku zranil, když se předváděl svým vrstevníkům, a pak se mamince „svěřil“, že ho zmlátili místní Romové. V Břeclavi se pak takřka okamžitě konaly protiromské demonstrace. Nedlouho na to se hoch přiznal, že si vše vymyslel.

Vládě Spojených států tedy rozhodně nelze vyčítat, že se snaží zabránit vzniku protiislámských nálad. Co už ovšem s povděkem kvitovat nelze, je snaha utajit rozsah islamistického nebezpečí. V rámci politické korektnosti vláda zamlčuje skutečné motivy útočníků, ačkoli o nich dobře ví, neboť útočníci sami se k nim s hrdostí přiznali. U jiných – můžeme jmenovat třeba Majora Nidala Malika Hasana, který 5. listopadu 2009 postřílel na vojenské základně ve Fort Worth třináct svých kolegů – bylo dostatečně doloženo, že jejich motivací byla islamistická ideologie. Politická korektnost ovšem zabránila podniknout proti tomuto armádnímu psychiatrovi nějakou akci, ačkoli indikací jeho nepřátelství vůči Spojeným státům bylo více než dostatek. Lze říci, že v takovýchto případech politická korektnost zabíjí. Podobně v případě bostonského masakru zřejmě zabíjela neochota vzít vážně ruské varování, že starší z bratrů Tamerlan patrně vešel do styku s islamisty na severním Kavkaze.
Vyloženě destruktivní ale je zpráva ministerstva domácí bezpečnosti (Department of Homeland Security), z roku 2009, která islamistickou ideologii vůbec neuvádí mezi hlavními teroristickými hrozbami pro Spojené státy! Místo toho uvádí pravicové extrémisty, členy organizací a sdružení, hájící Druhý dodatek americké ústavy z roku 1791, dávající všem občanům právo držet zbraň lidi, věřící v eschatologická proroctví Bible a válečné veterány.

Nevím, kdy se někdo „věřící v eschatologická proroctví Bible“ pokusil unést letadlo nebo je vyhodit do povětří. Nevím, kdy se nějaký americký válečný veterán pokusil odpálit bombu na Times Square nebo na jiném exponovaném místě. Pokud ale vysocí vládní úředníci na takovém seznamu neuvedou hrozbu, která má na svědomí přes devadesát pět procent všech teroristických útoků, něco je špatně.

Za tímto postojem je chybný předpoklad, že kdyby se mluvilo o islamistických teroristech, mohli by se naštvat všichni muslimové. V pondělí 22. dubna ovšem kanadská policie zmařila útok islamistických extrémistů na vlak na trati Toronto-New York, protože je udal imám jedné mešity. Když se bude říkat lidem pravda, není třeba se bát, že by se obyvatelstvo Spojených států, Kanady – nebo třeba České republiky – postavilo proti všem muslimům. Zatajování skutečné motivace pachatelů teroristických útoků – a k takovému zatajování dochází ve Spojených státech naprosto běžně – lidem na pocitu bezpečnosti nepřidá a dle mého názoru další islamistické útoky jen podnítí: Islamisté totiž chtějí, abychom věděli, že teroristické akce podnikají právě oni. A jak uvádějí jak odborník na islám a islamismus Daniel Pipes, tak kazatel a spisovatel Rick Joyner, základní vojenská poučka zní, že nemůžeme vyhrát válku, pokud nevidíme nepřítele.

Pokud jde o držení zbraní, Rick Joyner k tomu v souvislosti s honem na teroristy v Bostonu uvádí, že v den, kdy se v městečku Watertown poblíž Bostonu prakticky zastavil život, se obyvatelé města dali zařadit do tří kategorií:
ti, kdo byli rádi, že mají zbraň
ti, kdo litovali, že nemají zbraň
ti, kteří o tom lhali

Nám, příslušníkům Západní civilizace, připadá divné, že někdo chce druhé přesvědčovat o pravdivosti a převaze své ideologie tím, že zabije co nejvíce lidí. Nicméně taková ideologie skutečně existuje a je opravdu velice nebezpečná. A je třeba si to přiznat a nehledat za přiznaně teroristickými akty nějaký další, „skutečný“ motiv. Těch už americká administrativa vyzkoušela celou škálu – frustraci z vnuceného sňatku, lék Accutane proti akné, samotu a depresi, zaujatost proti ženám, hádku s kolegou v práci… Tyto „utajovací“ snahy americké administrativy mi vzdáleně připomínají myšlenku Ivana Vyskočila, že by se snad třicetiletá válka dala převést na šedesát tisíc hospodských rvaček…

Dan Drápal, 3. května 2013

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.