Rodina v širokých souvislostech

Napsal Redakce

Ať se na kulturní střet zuřící v rámci Západu díváme z kterékoli strany, ať již navštívíme jakoukoli frontovou linii tohoto zápasu, v určitém okamžiku zjistíme, že se dané téma nějak závažně dotýká rodiny.

Propagátoři genderového mainstreamingu, stejně jako ti, kteří prosazují domnělá práva homosexuálů, dospívají k tomu, že hodlají své názory vštěpovat co nejmenším dětem, bez ohledu na přání jejich rodičů. Sexualisace dětí v co nejranějším věku je také ve zjevném zájmu antikoncepčního, potratového a následně asistenčně-reprodukčního průmyslu... Místo životní dráhy lemované zdrženlivostí, manželstvím, věrností a chápáním dítěte jako daru a požehnání se za ideál vydává život „naplněný“ nevázaností, vnímáním dítěte coby překážky, potraty a umělým oplodněním (zde pro změnu dítě jako zboží). Tedy, nikoli takto v celku, ale po částech, jejichž důsledkem je pak v součtu právě toto. Připočíst je samozřejmě třeba potíže s identitou... A, pochopitelně, je tady také „konvenční“ inkorporace státu do rodin, např. ve formě snah dokopat maminky do výroby – růst HDP je přece na prvním místě a ten, kdo se nerealizuje primárně prací mimo domov, je jasný loser. Nuže, ono vše souvisí se vším, v tomhle případě přinejmenším prostřednictvím rodiny, které se takto dotýkají všechny texty tohoto tématu měsíce, i když u některých to není na první pohled zřejmé. A přidejme k nim ještě jeden krátký postřeh.

Ne každý sledoval nedávné olympijské hry a i ten, kdo je sledoval, nemusí být fanouškem zrovna atletiky. Nicméně se omlouváme těm, kteří debaty kolem vítězství representantky Jižní Afriky Caster Samenzaové v běhu na 800 m zaznamenali. Zdrojem exposice nám může být např. článek Tomáše Macka „Případ Semenyaová. Závodí se ženami, vítězí. Je to v pořádku?“ (iDnes.cz, 24.8.2016) O co jde? Citujme: „V osmnácti se v Berlíně 2009 stala senzačně mistryní světa, při teprve druhém startu v zahraničí. Vzápětí se vzhledem k její postavě i vzezření vyrojily spekulace, že u ní jde o takzvaný intersex. Tedy že se identifikuje jako žena, ale má tělesné charakteristiky spojované jak se ženami, tak s muži.“ V závěru se pak naznačuje řešení: „Sebastian Coe, prezident IAAF, před finálovým během na 800 metrů v Riu sdělil: ‚IAAF se pokusí zvrátit verdikt CAS a opět zavést pravidlo o povinném snižování hladiny testosteronu u těchto atletek.‘“. Ano, nesnadná otázka – a my určitě nemáme ambici ji řešit za ty, kteří jsou k tomu kompetentní.

Můžeme se na ni však podívat z genderového hlediska – a z něj se představitelé IAAF jeví jako beznadějní zpátečníci. Mít náležitě progresivní mysl, prosazovali by, aby za ženy mohl závodit každý, kdo se zkrátka za ženu prohlásí – jaképak copak. A vůbec nejlépe: členění na muže a ženy by mělo být, coby předsudečně diskriminační, zcela zrušeno. Kategorie by měly být určovány před začátkem každého závodu podle toho, kolik různých genderů by se dostavilo. Toalety, šatny a sprchy by pochopitelně měly být jednotné – a z takto ušetřených prostředků by bylo možné investovat do výroby více diplomů a medailí. Nebo, alternativně, zřídit prostě jednu kategorii pro všechny – když ženy zvládají nasazení ve speciálních armádních jednotkách, není důvod se domnívat, proč by mužům nestačily na atletickém ovále.

Ano, ženská atletika jak ji dnes známe by v takovém případě velmi rychle zcela zanikla. Budiž to ukázkou skutečnosti, že ideologie dávající na odiv svoji péči o blaho žen, je ve svých důsledcích namířena ostře proti ženám – tedy obecně proti lidem.

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.