Obsah

Ústava a současná politika

Napsal Karel Ledvinka

České politické špičky v poslední době nejednají na základě rozumu, ale často (za vydatné podpory části novinářů) mlží, dávají úmyslně neúplné informace, a to většinou tehdy, když sami nemají na věc vlastní názor a vytahují jeden zástupný problém za druhým. Zdá se, že politici nechtějí, aby občané věděli plnou pravdu. Komu tento stav vyhovuje? Přece tomu, kdo se pravdy bojí. Ano, za nynější stav nesou největší odpovědnost sami politici. Ale považuji za nutné připomenout, že za všechno dobré i zlé nemohou jen politici, ale i ti, kteří z nich politiky udělali.

Současná vládní krize je důsledkem toho, že ti, kteří vládnou, nedodržují programy, díky kterým dostali důvěru voličů a převzali vládní moc a odpovědnost, a že ti, kteří měli ideově oponovat v opozici, chtějí získat co nejrychleji vládní moc za každou cenu, bez ohledu na zájmy občanů. Ideje nemají žádné, smysluplnou alternativu také ne (vlastně ani mít nemohou), zato touhu po moci ohromnou. Pokud občan nechce jen pasivně přihlížet nebo nadávat, měl by vyžadovat na politické elitě, a to na vládě i opozici, alespoň elementární dodržování zákonů.

Demokratická forma vlády nezaručuje, že budou vládnout ti nejlepší nejmoudřejší. Nezaručuje rovněž, že budou přijímána ta nejlepší a nejmoudřejší rozhodnutí. Neexistuje totiž jediný důvod k domněnce, že většina musí mít pravdu. Pravda se totiž neřídí počtem lidí, kteří na její straně stojí. Výhodou demokracie ale je, že občané mají tendenci být loajálnější k těm zákonům, na kterých se sami, či alespoň prostřednictvím svých zástupců, podílejí. Protože loajalita občanů je velikou hodnotou, měla by být politickými elitami využívána, neboť právě ona umožňuje politickou stabilitu.

Velkou výhodou demokracie není jen to, že občané volí své zástupce, ale především to, že je mohou odvolat. Ale pro udržení demokracie a svobody jsou nutné ústavní garance.

Tou největší garancí by měla být ústava sama. Dodržovat demokratickou ústavu je totiž nejlepší nadějí na rozšíření sféry společné moci, jíž se dosahuje lidského prospěchu, aniž by byla umenšena sféra individuální svobody, v níž se uchovává lidská důstojnost. Každá populistická úprava ústavy znamená snahu upřednostňovat určité skupiny občanů před druhými. Stát se ale musí chovat ke všem občanům rovně a podle stejných pravidel. Jinými slovy: svobodnou společností lze nazvat pouze takovou společnost, která chrání práva jednotlivce podílet se na vzájemnosti.

Dalším důležitým prvkem svobodné demokratické společnosti je vzájemná tolerance. Umírníme-li mezi sebou vzájemné požadavky a naučíme-li se spolu lépe vycházet bez ohledu na existující ideové rozdíly mezi námi, s největší pravděpodobností si uchováme nejen slušné vztahy, ale i svobodu. Nemluvě o tom, že tím posílíme občanské ctnosti. Schopnost vzájemné tolerance mezi politiky by měla být vzorem pro ostatní občany, neboť politici musejí hledat a umět nacházet cesty společné pro všechny své občany.

Místo, aby právo vládlo nad silou, síla (ekonomická, politická, stranická, odborářská, či síla ulice) v zájmu určitých skupin občanů si osobuje právo vládnout právu. Největším ohrožením spravedlivých vztahů mezi lidmi jsou totiž pokusy přetvořit společnost bez ohledu na to, zda jsou prosazovány autoritativními, či demokratickými prostředky. Vláda nad právem je zkrát-ka cestou do pekel.

Demokratická politická kultura

Dnes už i ti, kteří to nikdy nechtěli přiznat, uznávají, že ze současné politiky se vytratil hlavní důvod, proč se politika dělá a byl nahrazen pouze prostředky, jak si udržet moc, udržet se „ve hře“ o vliv, získat peníze či zakázky, dosadit přátele do vlivných funkcí, případně si pohrávat s korupcí. I oni se začínají obávat situace, kdy se politika natolik vzdálí občanům, že je nadobro přestane zajímat. Takový stav navíc vytvoří živnou půdu pro nástup nějaké pevné ruky, absolutního populismu, dokonce i totality.

Většina občanů si poslední dobou stále více stýská (či v hospodách nadává), jak to s námi jde od deseti k pěti. Tato většina ovšem dosud stále nenašla dostatek odhodlání účinně se bránit proti politice, která nás zadlužuje, ani proti té, která není schopna chytit a odsoudit ty, kteří kradou a podvádějí, ani proti té, která tvrdí, že ani nemusíme moc pracovat, neboť se o nás postará stát, ani proti té, která nám doporučovala žít si nad poměry, za což nyní platíme a platit budeme. Náš právní systém dává občanům dostatek demokratických možností, jak takovou politiku odmítnout. A nemusí to být ani nadávky, ani nadávky s transparenty, ani nadávky s mačetou, ale stačilo by lepší použití volebních lístků, zapojení se do veřejného života a přesná argumentace.

Současní mocní chtějí opět ústavu obcházet a zmanipulovat ji i občany. Ústava je záměrně koncipována tak, aby ztížila politikům vládnutí, nutila je spolu jednat, aby neotravovali občany zbytečnostmi, které mají odvést pozornost od daleko důležitějších věcí. Demokratičtí politici musí jít příkladem v dodržování zákonů, především pak v dodržování základního zákona státu – Ústavy – a nikoli jej měnit kdykoli, kdy se jim nehodí do mocenského krámu. Abychom se my, občané, nemuseli začít poohlížet po nějaké nové Bastile.

Má-li ústava fungovat – tedy omezovat moc mocných, tak její obsah by měl být neměnný. Poslední události na české politické scéně jasně ukázaly, že Ústavu České republiky není třeba změnit. Daleko správnější by bylo v příštích volbách vyměnit politiky.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.