Právo na nezakouřenou restauraci

Podrobnosti

Zveřejněno 16. 7. 2015 21:19

Napsal Jan Kubalčík

 Ty tam jsou doby, kdy mě záměr zakázat kouřit v soukromých restauracích pobuřoval...

 Zopakujme tedy základní argumenty jen stroze:

1. Je proti svobodě nakládat se svým soukromým majetkem, aby stát předepisoval, co majitel hostům povolí či zakáže ve své vlastní restauraci (samozřejmě vyjma obecně ilegálních činností).
2. Pokud se v nějaké restauraci někomu nelíbí, nechť do ní nechodí (a nevodí do ní své děti...). Žádné „právo na restauraci“ neexistuje. Jsou obce, kde zkrátka hospoda není, nebo je permanentně zavřená... Co s tím?
3. Pokud je někdo přesvědčen, že nekuřácká restaurace je lepší, než kuřácká, nechť si ji zřídí – to je princip svobody podnikání.

Vše bylo vyřčeno, podobně jako svého času v diskusi před přijetím zákona o registrovaném partnerství. Jenže, stejně jako tehdy, je to zcela k ničemu. Přiliš mnoho našich spoluobčanů – včetně (či zejména?) těch, kteří zasedají v Parlamentu a budou hlasovat, totiž vyřadilo logiku, tedy zdravý rozum, z rejstříku využívaných nástrojů. Proč? Protože logické myšlení (což je tedy pleonasmus...) je náročné a člověk se mu musí učit. Tento zákaz, který nakonec projde (když ne tentokrát, tak už velmi brzy...), se tak zařadí k dalším nesmyslům – kandidátům na budoucí zrušení. Už vidím ten zákon, byť nejsem příznivcem jednoduchých řešení: 1. Antidiskriminační zákon se ruší. 2. Zákon o registrovaném partnerství se ruší. 3. Zákaz kouření v restauracích se ruší. Není to přesné, viďte, ani úplné – ale snad je to jasné.

Ostatně soudím, že je třeba zavést povinnou maturitu z matematiky. Jinak se budeme napříště s myšlením setkávat se stále klesající frekvencí, až dospějeme do stavu, kdy někdo bude myslet vlastně jen náhodou.