Poučení Východní Evropy o odolnosti křesťanů vůči státní moci

Podrobnosti

Zveřejněno 30. 11. -0001 0:00

Napsal Christopher Zugger

26. leden je výročním dnem masakru třinácti vesnických mužů a chlapců, kteří zemřeli při obraně jednoho řeckokatolického kostelíka na území dnešního Polska. Spolu s rodinami a sousedy se shromáždili, aby zabránili vládě carského Ruska dosazení pravoslavného kněze do jejich farnosti. Došlo k tomu, když car Alexandr II. zlikvidoval poslední řeckokatolický eparchát ve městě Chelm, v letech 1873 – 1875. To už začaly deportace kleriků i předních laiků, vypravovaných pěšky v dlouhých kolonách na Sibiř.

„Útok Rusů na řeckokatolické věřící v Drelow“ je název obrazu (viz originál textu, pozn. red.) zachycujícího pozdvižení tamních rolníků a řemeslníků: pokojný, nenásilný protest byl zlomen puškami, bajonety, ranami, bitím a mrazem. Ale o týden později se muži a chlapci v Pratulinu rozhodli podstoupit to znovu.

Kříž, který je vidět na obraze, se dochoval a ve městě je dodnes předmětem uctívání. Duchovní hrdinství těch obyčejných lidí vržených do střetu víry a moci je pozoruhodné. Mám za to, že by se měli stát hrdiny všech východních katolíků usilujících o jednotu Byzantské církve s Petrovým nástupcem. Dny jejich umírání rukama křesťanských souvěrců snad už minuly, ale dny soudu o tom, co je spravedlivé a pravdivé, nepominou dříve než s druhým příchodem Kristovým.

Doporučuji návštěvu stránky Unici, kde je v anglickém souhrnu dobře vysvětlena jednak víra těch lidí, jednak to, co se onoho dne odehrálo. Jsou tu jména každého z mučedníků, jeho věk, informace o něm a jeho rodině. Když to čtete, uvědomíte si, že to byli lidé, kteří milovali, modlili se a pracovali stejně jako my, ale postavili se čelem nejzazší výzvě.

Za pomoci internetového překladače si lze přečíst, jak přeživší organizovali tajnou církev a jak ta přežila jednu generaci. Tisíce řeckokatolických věřících odmítly chodit do pravoslavných kostelů, ale spolupracovaly s potulnými duchovními, kteří zakládali sítě k udílení svátostí těmto věřícím. Mnoho kněží latinského ritu provádělo tajně misijní činnost v rámci vlastních obvodů se záměrem sloužit těmto Tvrdohlavcům, jak se jim říkalo, a někteří kněží z Rakouska-Uherska to realizovali přestrojeni jako podomní prodejci. V roce 1894 Rusové potrestali 162 takových kněží. A po roce 1905 zbývajících 120 000 věřících dostalo povolení přejít do farností latinského ritu, čímž byli ale ztraceni pro řeckokatolickou církev.

V dnešní době je na internetu spousta rádoby statečnosti kolem pronásledování církve ze strany administrativy prezidenta Obamy a jak se musíme postavit za svá práva. Zdali obstojíme my v Americe proti snahám politických sil vnutit jejich vůli nám jako katolíkům? Dnes nám nikde nehrozí „perzekuce“, ale ani dnes nejsme schopni projevit jednotu takovou, jakou osvědčili řečtí katolíci v polském Podlasie. Odlišnými hlasy všichni voláme, že reprezentujeme americké katolíky, od krajní levice po krajní pravici. Od 70. let je projevem katecheze, že lidé opravdu nerozumí tomu, k čemu jsme voláni, protože ani v úplnosti nechápou doktrínu, která je napadána!

Předkládám k uvážení, že bude zapotřebí hodně pokory, hodně hlubokých modliteb a hodně výstižnou katechezi se strany představitelů diecézí – ne dokumenty o 3000 slov! A než dnes večer ulehnete ke spánku, pomyslete na devatenáctiletého Aniceta Hryciuka, který si před odchodem na místo střetu s ruskými vojáky oblékl to nejlepší co měl, a zeptal se svých blízkých: „Budu takto hoden zemřít pro svou víru?“

V dnešních matoucích časech, kolik z nás si takto klade otázku?

Bratr Christopher Zugger je duchovním Řeckokatolické eparchie Van Nuys, Kalifornie.

Se souhlasem převzato ze Speroforum.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.