Obsah

Podpora Petera Springara

Dne 3. března v půl páté odpoledne se v Praze, několik desítek metrů od švédského velvyslanectví, sešlo pár desítek lidí. Kdyby akci neprovázela masivní policejní asistence, asi by byla ještě nenápadnější. Za co a proč se na Pohořelci demonstrovalo? Důvody přiblíží text publikovaný Lukášem Heinzem, policistou, který je zároveň šéfredaktorem nezávislého serveru o policejní práci Policista.cz:

Peter Springare je vyšetřovatel švédské policejní jednotky pro boj se závažným zločinem ve švédském městě Örebro. Své vlasti slouží již čtyřicet sedm let. Kriminalita se ve Švédsku rok od roku zvyšuje, přesto se nikdo neodvážil poukázat na příčinu tohoto problému. Všudypřítomná politická korektnost nikomu nedovolí otevřeně o těchto problémech hovořit. Peter Springare se dne 3. února 2017 rozhodl, že bez ohledu na následky se veřejně podělí o skutečnosti, které během práce zjistil. Toho dne napsal na svůj facebookový profil:

Už toho mám dost. To, co vám napíšu, nebude politicky korektní. Ale mně už je to jedno, stejně se chystám do důchodu. Je to přesně to, co máme zakázáno zveřejnit, ačkoliv to je pravda. A není to vůbec v souladu s tím, co tvrdí politici. Naši důchodci jsou na tom strašně, školství je v nepořádku, zdravotnictví je peklo, policie je zcela zničena. Všichni dobře vědí proč, ale nikdo se to neodvažuje říct. 

Tohle jsem řešil celý týden od pondělí do pátku: znásilnění, znásilnění, loupeže, napadení, znásilnění, napadení a znásilnění, vydírání, napadení, násilí páchané na policii, hrozby policii, drogová kriminalita, pokus o vraždu, znásilnění… znovu a znovu. Podezřelí: Ali Mohammed, Mahmood, Mohammed, Muhammad Ali, znovu, znovu, znovu…Pachatelé těchto zločinů jsou z těchto zemí:: Irák, Irák, Turecko, Sýrie, Afghánistán, Somálsko, Somálsko, Sýrie, znovu Sýrie, Somálsko, nezjištěno, nezjištěno, Švédsko. Polovina z podezřelých nemají žádné platné doklady. Což samo o sobě obvykle znamená, že lžou o své státní příslušnosti a identitě. A to teď mluvíme jen o obci Örebro. A tato kriminalita vyčerpává naši vyšetřovací kapacitu na 100%.

V reakci na uvedený facebookový příspěvek byl okamžitě vlivnou částí médií, politiky a některými veřejně známými osobami označen za rasistu a xenofoba. Toto stíhání bylo zastaveno po několika dnech. Jenže, bohužel, po zhruba týdnu se švédské úřady nechaly slyšet, že budou policistu vyšetřovat pro jiný delikt, a to pro údajné zneužití policejní databáze. Jeho slova, a snad ještě víc jeho následná dehonestace i perzekuce, vyvoala ve Švédsku nebývalý ohlas. Na jeho podporu vznikla na facebooku veřejná skupina, která čítá v současné chvíli přes 220 000 členů. Také členové této skupiny byli a jsou samozřejmě nařčení z rasismu. 

Co je nám do toho?

V naší zemi, stejně jako v mnoha dalších demokratických společnostech, se stále více témat stává společenským tabu. O něčem víme, že se děje, ale nesmí se o tom mluvit, protože je to tzv. „politicky nekorektní“. Skutečně k demokracii patří „politická korektnost“ tak, jak je nyní aplikována? Demokratická společnost má přece mnohem efektivnější nástroje, jak potrestat ty, kteří kolem sebe skutečně šíří nenávist a zlobu. Zdá se tedy, že to, co je nyní vydáváno za politickou korektnost, je jen cenzurou přemalovanou na růžovo. A cenzura, byť s hezkou fasádou, prosazovaná ve jménu jakéhosi vyššího dobra, je pořád jen cenzurou.

Peter Springare se do problémů dostal zejména s ohledem na cizineckou, resp. imigrantskou problematiku. V naší zemi máme s integrací cizinců minimální problémy, také díky tomu, že jsme měli možnost vybírat si, koho do naší země pozveme a kolik těch lidí bude. Jsme však spojeni v jeden celek, v Evropskou unii. Mnohé země kolem nás mají problémy s integrováním velkého množství cizinců, ale politická korektnost nedává lidem v uvedených zemích šanci o problémech diskutovat. Kdokoliv se totiž odváží otevřeně o reálných problémech mluvit, jako například náš švédský kolega Peter, je onálepkován, zesměšňován a předhozen na veřejný pranýř. Bohužel, problémy nezmizí tím, že se o nich přestane mluvit.

Vím to, protože policejní sbor je sám o sobě institucí, kde je obdobná politická korektnost doma. O problémech se nemluví, protože policejní sbor žádné problémy nemá. Policejní sbor je dokonalý a vše se mu daří skvěle. Policejní sbor má vždy dostatek spokojeného personálu, veškeré dostupné vybavení a ideální podmínky k práci. Není nač si stěžovat, není o čem diskutovat. Zní vám to komicky? Tak přesně tak zní hlas politické korektnosti.

Proč to máme řešit?

Jak už jsem psal, mlčením problémy nezmizí. Politická korektnost způsobuje, že nelze o problémech debatovat, a tak nalézat řešení. To dává obrovské příležitosti lidem, kteří využijí situace k získání moci tak, že si najdou obětní beránky, které označí za příčinu všeho zlého. Mám přátele, kteří v naší zemi žijí, pracují a snaží se být prospěšní. Jejich jedinou vinou je jiná víra, barva pleti nebo jiná řeč. Pokud se někdy k moci dostanou populisté nebo tyrani, budou tito lidé jejich prvními nevinnými oběťmi. Hned po nich přijdou na řadu ti, kteří ctí lidské svobody a ti, kteří nebudou ochotni se účastnit následně páchaných zvěrstev.

Edmund Burke, politik, filozof a jeden z otců konzervativismu řekl: „K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama“. Pokud se nyní postavíme za našeho kolegu Petera Springareho, budeme pravděpodobně některými lidmi označeni za xenofoby a rasisty. Ukážeme však, že si vážíme svobody slova. Možná i dodáme odvahu dalším lidem, kteří dokáží najít civilizovaná a efektivní řešení problémů sužujících naši evropskou pospolitost. 

 

Samotná demonstrace proběhla v poklidu. V necelé stovce účastníků bylo nepřehlédnutelné procento policistů a pracovníků jiných státobezpečnostních organizací, kteří se na ni nedostavli ve snaze podpořit Petera Springareho, ale zjevně ze služebních důvodů. Ostatně skutečnost, že akci organizovali lidé, kteří pracují či pracovali v policii, a konec konců i jednou z hlavních oslovených skupin byli právě policisté, byla něčím, co v ČR není zvykem. A podle informací, které se podařílo získat, na chodbách Ministerstva vnitra to vyvolalo značný průvan.    

Na akci byl mimo jiné přečten otevřený dopis švédskému ministru vnitra (viz níže), který mu byl odeslán prostředbnictvím pražského velvyslanectví jeho země.

Během shromáždění vystoupil se svým projevem policista a šéfredaktor nezávislého serveru Policista.cz Lukáš Heinz, který upozornil na problematiku vedení policejních statistik a rozdíly mezi poměry v tomto ohledu panující mezi ČR a Švédskem a to včetně upozornění, že švédská policie od roku 2005 statistiky kriminality přestala zveřejňovat. Promluvila také oficiální svolavatelka shromáždění bývalá policistka Petra Lhotáková a to o právu policistů na svobodu projevu a na téma zveřejňování národnosti pachatelů trestné činnosti.

Solidární akci také podpořily obě odborové organizace, které zastupují policisty, tedy NOS a  Unie bezpečnostních sborů, za kterou promluvil Richard Krbek. K účastníkům akce na dálku promluvila svým pozdravným dopisem česko-švédská spisovatelka Kateřina Janouchová a na závěr byl přečten pozdrav účastníkům, který jim zaslal přímo švédský policista Peter Springare.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.