Obsah

Golicynova metodologie a Trumpova vláda

Tato nová metodologie přináší vysvětlení mnoha rozporů a anomálií v komunistickém světě, na něž stará metodologie nevrhá žádné světlo. Vysvětluje sebejistotu komunistického světa i loajalitu a oddanost valné většiny jeho představitelů. Vykládá důvody šíření informací, které o sobě komunistický svět podává, a uvádí je do souvislosti s požadavky politické strategie. Osvětluje zdánlivou toleranci totalitního systému vůči skutečnosti, že jeho občané při styku s cizinci veřejně vyjadřují svůj nesouhlas. Poskytuje kritéria pro hodnocení spolehlivosti zdrojů, pro odlišení skutečných tajných agentů a přeběhlíků od provokatérů i pravých informací od dezinformací a propagandy. Ukazuje, jak identifikovat vlivové agenty působící na Západě.

Napovídá, že když rozpoznáme dezinformaci jako takovou, můžeme získat klíč k záměrům jejích autorů. Nabízí vodítko k posouzení relativní důležitosti oficiálních a neoficiálních komunistických zdrojů. Odvádí pozornost od na odiv stavěných komunistických polemik mezi stranami a místo toho ji zaměřuje na to, co je skutečným základem komunistické spolupráce a koordinace. Ukazuje, jak překonat krizi západního výzkumu a hodnocení komunismu. Mohla by napomoci oživení účinnosti západních bezpečnostních a zpravodajských služeb. Vysvětluje, proč ve vietnamské válce i přes rozkol mezi Čínou a SSSR zvítězil komunismus. A především přináší výklad připravenosti a schopnosti komunistického světa iniciativně rozvíjet a uplatňovat své strategie vůči USA, jiným vyspělým průmyslovým zemím i třetímu světu v rámci boje za úplné a konečné vítězství mezinárodního komunismu.

Anatolij Golicyn, New Lies for Old (Nové lži místo starých), str. 102

Odzbrojení USA, vyzbrojení Ruska – dva projevy jedné příčiny

Jak by asi Anatolij Golicyn, přeběhlík z KGB, který správně předvídal falešný pád komunismu, komentoval Trumpovu vládu? Podle mne by řekl, že komunističtí stratégové rozjeli novou provokaci založenou na domnělém rozkolu mezi komunisty ovládanou Demokratickou stranu USA a (sovětským) Ruskem.

Tento předstíraný rozkol poskytuje těm, kdo straní komunismu, některé lákavé taktické výhody. Odvrací pozornost od rozsáhlé a vlastizrádné kolaborace americké levice s Ruskem a komunistickým blokem. Pomáhá též zakamuflovat kolaboraci na straně Trumpových kritiků v budoucnosti. (Lidé varující před ruským vměšováním do voleb asi nebudou příliš pečlivě v tomto ohledu zkoumat sami sebe a zejména je v daném směru nebudou zkoumat média naplněná komunistickými agenty.) Tvrzení, že Trump je loutkou Rusů, odvrací pozornost od skutečnosti, že Rusku a věci komunismu už celá léta slouží právě ti, kdo vznášejí takové obvinění. Oslabuje to autoritu prezidenta, který přislíbil zvrat v mnoha oblastech politiky národního sebepopření, která byla a je pilířem Demokratické strany i zásadou republikánského establishmentu.

Mezitím dává Barack Obama i nadále příkazy svým levicovým kádrům ve federální vládě USA. Proto zůstal ve Washingtonu. Z hlediska všech záměrů a cílů je pořád prezidentem, totiž vrchním velitelem washingtonských komunistů. Jejich spiknutí pokračuje a jako vždy je jeho cílem – vyjádřeno komunistickou terminologií – „nevyhnutelné“ sblížení kapitalismu s komunismem (za komunistických podmínek).

Je totiž (z komunistického hlediska) důležité, aby nikdo neprokoukl skutečnou situaci, aby nikdo nepoznal, kam až pokročila podvratná činnost nebo jaké moci strana komunistů v rámci země dosáhla. Za Obamova prezidentství se ve Washingtonu i v Moskvě rozvíjel týž scénář. V obou hlavních městech byli komunisté líčeni jako bezvýznamná menšina, na které nezáleží. Ve skutečnosti ale byli prezidenti obou zemí zapřisáhlými komunisty. Páky moci měli v rukou oni a svět nic netušil. Zatímco Obama pracoval na odzbrojení Spojených států, Putin pracoval na novém vyzbrojení Ruska. Zatímco Obama vrážel nůž do zad našim zahraničním spojencům, Putin napadl Krym a intervenoval na Blízkém východě. A ruku v ruce s růstem nebezpečí a s jistotou Hillary Clintonové, že právě ona bude příští a poslední držitelkou prezidentského úřadu, bylo garantováno, že kolaborace Washingtonu s Moskvou vyvrcholí porážkou Ameriky.

Chcete žít?

Jenže se stal zázrak. Prezidentem byl zvolen Donald Trump, muž nepochybného národního cítění a pozoruhodné kuráže tváří v tvář nepříteli. Komunistům vzalo jeho vítězství dech. Proto se – ať to vypadá sebepodivněji – uchýlili k absurdnímu podvodu. Zatímco oni začali sami ze sebe dělat nepřátele Ruska, měl být Donald Trump zobrazen jako jeho přítel.

Prvním strategickým krokem předních komunistů ve Washingtonu i v Moskvě bylo již to, že popřeli své spojení s komunismem. Osvobozeni od nálepky, která hlásala, čím ve skutečnosti jsou, mohli ti komunisté postupovat kupředu, aniž by se jim stavěli do cesty oni otravní antikomunisté. A nyní je logika jejich předstíraného postoje nutí líčit „vlasteneckého amerického dinosaura“ (Donalda Trumpa) jako ruskou loutku. Takže nefalšovaná ruská loutka ukazuje na opravdového muže a prohlašuje o něm, že ta loutka je on. To je tedy klam, který vejde do historie. Tak je ohromný a tak je troufalý. Počítá cynicky s nevědomostí obyvatelstva, se zkorumpovaností třídy politiků a s ochotou médií dopouštět se velezrady. Spoléhá na to, že ti nejbystřejší stratégové a analytikové na americké straně se už stali obětí marginalizace nebo vraždy, a že se tedy nenajde nikdo, kdo by ukázal, co je pravda.

Kdo se teď odváží říci pravdu o tom, co se v této zemi děje? Každý, kdo takto tne do živého, páchá profesní sebevraždu. Proto se psaní v takovém směru opováží jedině ten, kdo nebuduje kariéru! A dokonce i pak to znamená dostat se na černou listinu, jako Anna Politkovská a Alexandr Litviněnko. (Chcete úspěšnou kariéru? Chcete žít? Potom tedy zpívejte podle nařízené noty. Hrajte roli podle komunistického scénáře. Buďte si pro mě za mě konzervativcem, ale budete jím podle moskevského střihu.)

Chorobná touha po moci

Samozřejmě si nejspíš myslíte, že jsem se zbláznil. Podle vás komunismus v roce 1991 vymizel. Domníváte se, že už neexistuje. V takovém případě ale budete muset vysvětlit, jak jsme dospěli až sem – do situace, kdy nás komunističtí násilníci otevřeně zastrašují na ulicích našich měst! Jestliže komunismus ve studené válce prohrál, jak to, že má v současnosti takovou moc ve vládních agenturách, na univerzitách a v novinách? Proč podle vás americká kontrarozvědka špehuje prezidenta USA a jeho kabinet? Kdo ho chce svrhnout? Je třeba, abyste vysvětlili všechny ty proměnlivé jevy současnosti – od komunisty inspirované hospodářské sabotáže v podobě „vědy“ o globálním oteplování až po požadavek, aby naše hranice byly i nadále děravým sítem. Jedině našim nepřátelům stojí za to vydělat na takové politice.

Jenže komunismus je (prý) mrtvý. Nikdo už na něj nevěří. Krmí nás řečmi o tom, že tím posledním, kdo opravdu věřil v komunismus, byl Stalinův chráněnec a hlavní ideolog Komunistické strany Sovětského svazu Michail Suslov. Gorbačov a Jelcin – i další přední sovětští představitelé – sehráli divadýlko o tom, že se komunismu zříkají. Ale říkám vám – opravdu to bylo pouhé divadýlko. Bývalý důstojník KGB Anatolij Golicyn uvedl, že veškeré komunistické zdroje informací jsou prošpikované lží, že komunističtí předáci o sobě a o svých myšlenkách i záměrech veřejně i soukromě šíří falešné informace.

Co doopravdy víme o tom, co si o té záležitosti myslel Michail Suslov nebo Michail Gorbačov? Víme pouze, co představitelé komunistické strany říkají, že je pravda – sami o sobě a o své straně. A komunisté lžou! Je tu také ještě poněkud rafinovanější pohled, který jakoby s tím byl v rozporu, avšak na neideologické rovině má základní význam: je jedno, v co Suslov a Gorbačov věřili. Jejich osobní víra by měla rozhodující význam jedině tehdy, kdyby byl marxismus obyčejnou věroukou, kdyby představoval pevnou sadu zásad – jenže Marx sám v marxismus nevěřil. Lidem, kteří v něj věřili, se vysmíval. Proč by tedy na tom mělo záležet, jestliže v něj nevěřil ani Suslov?

Co má pro porozumění marxismu zásadní význam, je jeho stále se přesouvající role pro zdůvodnění nového druhu moci. Důležité přitom nejsou konkrétní prvky samotného zdůvodnění, nýbrž především jeho duch, který zdůvodňování vyvolává v první řadě. Chceme-li pochopit, jak se ten velký stroj totality dokáže s postupem času přetvářet, přesouvat a měnit, musíme proniknout do jeho duše. Marxismus je v podstatě strategií, za níž stojí chorobná touha po naprosté moci a globální destrukci. Vnější, jevovou stránku marxismu tvoří pouhá intelektuální kamufláž psychopata, který sám sebe politicky aktualizuje. Vidíme zde vnějškové prociťování jeho zdůvodňování vraždění a sápání se po moci. Způsob tohoto vnějšího vyjadřování se s časem zas a znovu obměňuje, duchovní podstata je však stále stejná. A nám to hlavní zřejmě neustále uniká. Vypadá to, že se v jednom kuse zajímáme o to, co si doopravdy myslí a oč usilují lidé, o nichž předpokládáme, že věří či nevěří v určitou „sadu zásad“. Jenže to je omyl. Vůbec těm lidem nerozumíme! Komunista nebere ideje vážně. S vážností usiluje pouze o moc a o vhodnou strategii.

Strategie, nikoli víra

Maska není idea. A strategie není zásada. Jsou to nástroje, zbraně, metody. Marx ve svoje nástroje nevěřil. Užíval jich – on i jeho pokračovatelé – tak dlouho, dokud nástroje v jeho době vyhovující nepřestaly plnit svůj účel. Pak ty staré nástroje, staré zbraně nahradily zbraně nové – „nové lži místo starých“. Ti, kdo mluví o víře či nevíře, mluví jen o povrchové skořápce obalující celou tu věc, kterou lze nahradit skořápkou novou – tedy novým vnějším vzezřením. Když v marxismus nevěřil sám Marx, neměl by v něj věřit ani pravý marxista. To by byl ubohý švindlíř, který by věřil ve svůj vlastní švindl. Pod skořápkou vnějšího komunistického předstírání najdeme zas ten samý klíčový jev: zlovolnou duši ničitele, závistivé bažení po moci a odplatě, nenávist k dobru za to, že je dobrem. A v tomto sebepotvrzování komunistické dušičky objevujeme – jak kuriózní! – stejná, jen přeformulovaná totalitní témata: stejný vetchý ranec triků, jak znehodnotit lidství a jak je srovnat se zemí. Přes vše co bylo řečeno, nevypadla ta vnější skořápka domněle vyvráceného marxismu ani náhodou ze hry. Naprostý komunismus by mohl kdykoli znovu uchvátit moc. Ty rozmanité vnější skořápky – zdůvodňování a švindlování – se mohou měnit a přesouvat podle požadavku okolností, avšak síla, která to pohání zevnitř, zůstává nezměněna a pozorně číhá na nové příležitosti. Marxismus je strategie, nikoli víra. Právě proto Mao Ce-tung prohlásil: „Marxismus je lepší než kulomet.“ Kulomet není víra; jen se ho používá k neutralizaci nepřítele. A v tomto smyslu je třeba mít na paměti užitečnost ideologických minometů a houfnic i atomových pum – celého toho arzenálu politické korektnosti.

Jenže vy se nedokážete vymanit z té své fixní ideje – totiž, že komunismus je mrtvý. Přece jste jeho smrt viděli v televizi! Jak je tedy – podle vás –možné, že my už zase mluvíme o marxismu-leninismu? Nebo když jednou jeden estonský kandidát na prezidenta na mou přednášku reagoval dotazem: „Co je to marxismus-leninismus?“ To sklíčené vyjádření tlumočilo představu marxismu-leninismu jako něčeho, co ve skutečnosti neexistuje. Nikdo v něj nevěřil, tak jaký měl význam? Dokonce ani komunisté už na komunismus nevěří. Takhle prostinké to je! Každý idiot, který vám vykládá, že existují nějací skutečně věřící komunisté, by měl nosit bláznovskou čepici. V Rusku je přece demokracie, Čína je kapitalistická, Kuba je otevřenou společností s báječným zdravotnictvím. A ten roztomilý severokorejský mrňousek je šampiónem světového míru!

Ministerstvo Skutečné Pravdy

Je to jen jedno trochu směšnější tvrzení z mnoha jiných. Ve skutečnosti to je to poslední tvrzení, nad nímž by nám mohlo být do smíchu. Takové tvrzení drtí člověku duši. Říkat, že komunismus neexistuje, znamená vzdát se. Znamená to vydat vaši zemi komunistům, kteří neexistují. Pamatujete se na Ministerstvo Pravdy z Orwellova románu „1984“? Bylo to ministerstvo, které vydávalo jen samé lži. A teď si představte, že by to ministerstvo samo sebe zrušilo a přiznalo by se ke svému lhaní. „Obracíme nový list,“ říká Ministerstvo Pravdy, „nyní jsme Ministerstvo Skutečné Pravdy“. Ach, jaká úleva! Konečně v ně můžeme věřit! Po marxismu-leninismu je veta a marxisté-leninisté jsou teď poctiví! Když říkají, že jsme vyhráli studenou válku, tak jsme studenou válku vyhráli. Proč bychom ve světě, kde se často věří nesmyslům, neměli tento nesmysl přijímat jako nové evangelium (podle svatého Gorbačova)? Srp a kladivo zapadají, vychází trikolóra. Jak byste o tom mohli pochybovat? To jako kdybyste byli proti čokoládě!

Kam se tedy všichni ti komunisté poděli? Dali se jednoduše na křesťanství? Nebo na scientologii? Jen se na chvilku zamyslete. Ovládáte půlku planety a po celá desítiletí ohlupujete lidi v každé zemi. A co zahrajete jako přídavek? Zmizíte – přepadnete přes okraj placaté země! No, hádám, že se přeci jen oběsili. A tu – po pětadvaceti letech – náhle přijdete na to, že se zmocnili myšlení vaší ratolesti a poslali ji na ulici zmlátit nějakého vyhozeného starého továrního dělníka, protože má na čepici nápis „Make America Great Again“. Máte CIA a FBI špehující prezidenta Spojených států ku prospěchu těch, kteří usilují o změnu (nadnesený výraz pro „progresivisty“, pozn. red.). A Kongres se do nekonečna patlá se schvalováním osob, které Trump jmenoval do svého kabinetu, protože je ta apokalypsa satanských a pedofilních oživlých mrtvol – komunistů – nachytala na vějičku (narážka na uvedené praktiky zmiňované v emailech H. Clintonové s jejím okolím z wikileaks, pozn. red.). Ano, je to skutečný satanismus, skutečná pedofilie, skuteční nemrtví komunisté – a opravdová apokalypsa.

Viděli jste někdy film Invaze lupičů těl? Je to alegorická fikce o komunistickém převratu. Ano, v tomhle žijeme. Jsou to vlastně mimozemšťané, kteří se snaží přesvědčit svět, že právě oni jsou těmi, kdo bojují proti cizí invazi! Ta lež je opakována ve zprávách z každého kanálu. A snadno byste jim mohli uvěřit: za prvé proto, že jste nepochopili, kdo je nepřítelem. Za druhé proto, že nevěříte na mimozemšťany. A za třetí proto, že jste sami hlasovali pro vstup mimozemšťanů do Bílého domu v letech 1992, 1996, 2008 a 2012. A poté, co mimozemšťané udělali nakonec z vaší vlády svou kolonii a zničili váš jaderný arzenál, nevrátil se předešlý mimozemšťanský prezident do svého Illinois, nýbrž zůstal ve Washingtonu, aby mohl velet armádě mimozemšťanů ve federální vládě, zatímco se pan Trump mylně domnívá, že řízení má v rukou on.

Podle vás je tedy veta po víře v marxismus-leninismus? Jak je tedy možné, že máme socialistické zdravotnictví? A jak to, že si Vladimir Iljič Lenin, který zemřel v roce 1924, klidně se zavřenýma očima odpočívá ve svém mauzoleu na Rudém náměstí, místo aby ho dali do nějakého hrobu s kamenným náhrobkem? To ho určitě v Moskvě pořád vystavují proto, že „už tam v něj nikdo nevěří“, co? Trošku divný způsob „nevíry“ v někoho, nemyslíte?

Je to nepřítel!

Ne, nikdo v Moskvě nevěří v komunismus! Lenina odmítají pohřbít jen proto, že je to pěkná turistická atrakce. A vůbec, Vladimir Putin přece nosí křížek a tvrdí, že věří v Boha. (No, zrovna rád o tom, pravda, nemluví. My si ale myslíme, že v Boha věří.) Takže než se sešeří, budou z nás všech loutky Kremlu. Všichni bezmocně poskakujeme uchyceni na koncích moskevských provázků. A pán loutek ještě i teď dělá, jako by byl se svými nejtajnějšími kreaturami – se špióny v CIA a v FBI – v rozepři! Ale i tak je loutkoherec pořád nucen ty vodicí nitě skrývat. Daří se mu to oddváděním pozornosti tím, že muže (Trumpa) nazývá loutkou a loutku (Obamu) nazývá mužem. A právě tak mluví o svém příteli jako o nepříteli a o svém nepříteli tvrdí, že je to kamarád.

Kdyby bylo možné, aby si prezident Trump přečetl jeden odstavec z těchto zápisků, přál bych si, aby četl ten předchozí. To by okamžitě pochopil, kdo jsou jeho nepřátelé – v zahraničí i u nás. A zdůrazňuji: nepřítel není nějaký oponent, soupeř nebo konkurent v podnikání. Ne, já říkám – a myslím to vážně: je to nepřítel! A jakmile náš prezident dokáže odlišit přítele od nepřítele, začne mu strategický kompas ukazovat správně na sever a bitva bude napůl vyhrána.

Komentář uveřejněn k 20. únoru 2017. Převzato se souhlasem autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová. Mezititulky redakční.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.