Darovat a dar odmítnout

Podrobnosti

Zveřejněno 24. 1. 2014 5:49

Napsal Jan Kubalčík

Bod 1.9.7 Koaliční dohody uzavřené mezi ČSSD, ANO a KDU-ČSL obsahuje tyto závazky: „Zpřísníme systém financování politických stran zavedením výdajového limitu pro volební kampaně a uzákoněním limitu pro dary od fyzických a právnických osob. Strany musejí být závislé na voličích, ne na komerčních sponzorech. Veškeré příjmy a výdaje volebních kampaní musí jít přes transparentní účty.“ V Úvodníku „Povolební guláš“ (KONZERVATIVNÍ LISTY 12/2013) se k tomu mmj. uvádí: „Nicméně přišel čas i chválit. Realisaci záměru ‘Strany musejí být závislé na voličích, ne na komerčních sponzorech.’ vnímáme jako veskrze žádoucí. Dokonce víme o návrhu Konzervativní strany, který jde přesně tímto směrem.“ Roman Joch pak ve svém textu „Koaliční smlouva jako Nelson Mandela“ (ibid.) na totéž téma pod mezititulkem „Výdajové limity politických stran na kampaně; uzákonění limitu na dary stranám od fyzických, právnických osob“ píše: „To je zřejmě protiústavní. Možná se u Ústavního soudu podaří zastropování výdajů stran a kandidátů na volby ‘uhrát’. Každý slušný Ústavní soud hodný toho jména ale musí zrušit jako protiústavní omezení práva osoby darovat kterékoli jiné osobě peněžní dar ze svého legálního vlastnictví v jakékoli výši dle svého svobodného uvážení. Pokud něco legitimně vlastním, jak mi může stát zakázat to komukoli legálně darovat? Maximum, co stát může udělat, je dar zdanit. Ale zakázat darovat ze svého? To ve vládní koalici nikdo není schopný uvažovat ústavně?“

Myslím, že se Roman Joch tentokrát výjimečně mýlí. Zkrátka proto, že u daru jsou vždy dva: ten kdo obdarovává a ten, kdo dar přijímá. Nikdo nemá šanci něco darovat tomu, kdo dar odmítne přijmout. Má mít nesporně právo – možnost dar v jakékoli výši ze svého legálně nabytého majetku komukoli nabídnout, ale to je vše. Stát dnes politické strany přeci omezuje nejrůznějším způsobem, aniž se hovoří o protiústavnosti takových omezení – např. nesmějí samy podnikat, nebo nesmějí přijmout dar ze zahraničí. Proč by se k tomu nemohl přidat zákaz přijímat i nějaké další nabídnuté dary? Ostatně, pouhý limit na dary osobně nevnímám jako dostatečný – lze jej příliš snadno obejít prostě rozdělením jedné velké částky do dostatečného počtu částek menších, které se do limitu vejdou... Minimálně je třeba zcela zakázat jakékoli dary (či zdarma poskytované služby...) politickým stranám od takových subjektů, které spoluvlastní stát, nebo pobírají jakékoli dotace či realizují jakoukoli zakázku financovanou z veřejných prostředků (s nějakým vhodným ošetřením pro případy, že firma sice aktuálně žádnou takovou zakázku nemá, ale v příštím období mít bude...). I to se dá jistě obcházet, ale od čeho bychom měli daňová přiznání, finanční úřady a v posledku policii, viďte? Nicméně, aby se takové obcházení maximálně zkomplikovalo, lze jistě i přitvrdit a zkrátka zakázat jakékoli dary politickým stranám. Vždyť jmenované instituce jsou už tak docela přetížené...

Ty finanční prostředky, které dnes směřují politickým stranám ze státního rozpočtu je navíc třeba omezit (zachovat v plné výši jen ty, které se týkají výkonu volených funkcí, aby např. nemohla být jakkoli ochromena činnost poslanců, senátorů, atp.) a ponechat je v rukou občanů, kteří by mohli rozhodnout o tom, které politické straně (plnící řádně své povinnosti – zejména včasným každoročním předložením výroční finanční zprávy, resp. auditovaného účetnictví Poslanecké sněmovně) svůj díl adresují. Své rozhodnutí by občan mohl jednou ročně v dané lhůtě změnit formou oznámení příslušnému finančnímu úřadu, pokud by tak neučinil, platilo by nadále jeho dosavadní rozhodnutí. Občan by měl mít možnost si také tyto prostředky prostě ponechat. Dodejme, že takové opatření by šlo provést s prakticky nulovým dopadem na státní rozpočet.

Ano, jsem si vědom, že řada politických stran by po realisaci výše uvedeného asi ve výsledku hospodařila s podstatně nižšími rozpočty než dnes – ale řekněte, k čemu je pro občany dobré, aby byly na předvolební kampaně vynakládány desítky, někdy až stovky milionů Kč? Než o souboj v gigantičnosti investovaných částek a v kreativitě draze najatých PR agentur by snad mělo spíše jít o střet programů a v nich obsažených ideí, ne?