Nepsaná smlouva
- Podrobnosti
- Zveřejněno 5. 3. 2015 0:48
- Napsal Jan Kubalčík
Tou nejdůležitější otázkou, kterou bylo třeba si položit při přijímání pobaltských zemí do NATO, bylo, zda jsou tyto země a jejich obyvatelé součástí Západu. Pokud ano, pak by pro jejich odmítnutí musely být velmi vážné důvody. Pokud ne, musely by být ještě závažnější důvody pro jejich přijetí. Jsou-li tato společenství součástí Západu, váže nás s nimi nepsaná smlouva – a ta Severoatlantická je pak „pouze“ jejím přirozeným potvrzením, její konkretizací a aktualizací, kterou nelze věrohodně, poctivě odmítnout.
Nedaří se mi smířit se s poznámkou Dana Drápala v jeho článku „Na pokraji války“: „Myslím si, že přijímat Pobaltí do NATO byla chyba.“ A to přesto, že vnímám a cením autorovu argumentaci ve prospěch nutnosti bránit pobaltské země (prostřednictvím článku 5 Severoatlantické smlouvy), když už jsme je jednou do NATO přijali. Přesto, že jej (jak jsme si v soukromé korespondenci vyjasnili...) nepodezřívám z toho, že by pobaltí nepřál to nejlepší.
Zkrátka, zejména s ohledem na uvedený první odstavec, nesouhlasím. Nepovažuji přijetí pobaltských zemí do NATO za chybu, ale za krok, kterým jsme jim byli téměř povinováni. Komu jinému přiznat primární podporu, než hraničářům, kteří o to, nota bene, stojí?
A je tady pochopitelně i jiné hledisko. Pokud bychom připustili, že přijetí pobaltských zemí do NATO byl omyl, bylo by se čemu divit, kdybychom začali slýchat totéž z Francie, Británie, USA... o nás samotných? Co bychom odpověděli? Jsme snad stejně či více odhodláni k vlastní obraně než Litevci? Máme na svém území nějak zásadně méně vlivnou pro-ruskou pátou kolonu, než Estonci? Uvědomujeme si lépe než Lotyši, že je proti nám vedena válka (nejen, ale také) na propagandistické úrovni? Čím si my sami zasloužíme členství v NATO víc, než pobaltské státy?