Obama, nikoli Trump představuje hrozbu oslabení NATO

Napsal Martin Barillas

Pro Obamovu administrativu to tento týden šlo s kopce ohledně její politiky vůči pokračující krizi v Sýrii a v širší oblasti Blízkého východu. O týden dříve, sotva ministr zahraničí John Kerry oznámil dohodu s Ruskem o vojenské a výzvědné spolupráci v boji proti Islámskému státu a Frontě Nusra, členský stát NATO Turecko, z jehož letecké základny Incirlik podnikají USA operace proti ISIS, byl otřesen neúspěšným pokusem o převrat, který málem uvrhl zemi do chaosu. Někdejší ministr obrany Leon Panetta tento týden popsal nynější situaci v Sýrii jako „nejhorší scénář“ pro Ameriku.

To přišlo krátce předtím, než Donald Trump prohlásil, že jako prezident by se snažil o novou formulaci vztahů mezi USA a spojenci v NATO, jako jsou Británie, Kanada, Německo a Francie. V jednom rozhovoru pro New York Times Trump řekl, že USA by nemusely automaticky přijít na pomoc napadené členské zemi NATO, pokud se tato nebude náležitě podílet na nákladech této aliance existující už několik desetiletí. Přitom článek č. 5 Charty NATO zavazuje přijít na pomoc napadené členské zemi; takže kritika Trumpa se strany Republikánů i Demokratů na sebe nenechala čekat.

Mezi těmi, kteří s Trumpem nesouhlasili, byl vůdce senátní většiny Mitch McConnell, který řekl, že „s tím nesouhlasí“. Republikán Adam Kinzinger, zastupující stát Illinois, řekl v debatě republikánského národního konventu, že kvůli Trumpovým poznámkám bude letos na podzim obtížnější ho volit.

Teď máme spojence, mám na mysli své přátele sloužící v parlamentu jinde, například v Estonsku, kteří den co den prožívají obavy z Rusů zvažujících, že toto je ten pravý čas pro novou anexi a novou okupaci země,“ řekl Kinzinger, bývalý pilot Air Force, a dodal, že „takovéto komentáře jsou nejen zavádějící, ale i nebezpečné.

Porovnání výdajů na obranu USA a některých zemí NATO

Výdaje USA na obranu vždycky převyšovaly výdaje jiné země NATO nebo kterékoli jiné. Podle údajů NATO vydaly USA na obranu za rok 2015 odhadem 650 miliard dolarů, což je více než dvojnásobek zbývajících 27 členských zemí dohromady, ačkoli jejich souhrnný HDP byl větší než americký. Navíc USA vydávají na obranu nejvíc v poměru k HDP: 3,62 procent. Podle údajů NATO je zemí na druhé příčce Řecko s 2,36 svého HDP, s počtem obyvatel 11 milionů. Přes stanovený práh (2% HDP ročně, pozn. red.) se dostávají jen Polsko spolu s Británií, Estonskem, Řeckem a USA, jako jediné země z 28 členů aliance (viz graf na obrázku).

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg varoval, že letos celkové obranné výdaje poklesnou o 1,5 procenta. Data naznačují, že z 28 zemí 18 reálně zvyšuje výdaje na obranu. A celkově aliance vydá na obranu za rok 2015 sumu 892 miliardy dolarů, což je pokles ve srovnání s 942 miliardami za rok 2014 a s 968 miliardami za rok 2013.

Nejhorší možný Obamův scénář

Dne 17. července Panetta sdělil televizi CBS, že nejhorším možným scénářem v dané oblasti „je další setrvání Assada u moci a pokračující přítomnost Rusů.“ Panetta navíc řekl, že podle tohoto scénáře by Rusko dál napadalo umírněné síly v Sýrii a že v konečném důsledku by tento chaos nahrával Islámskému státu. Věci se komplikovaly ještě víc, když ruská letadla svrhla bomby na předsunutou angloamerickou základnu podporující protiassadovské síly.

Ruský úder na lokalitu spojovanou se CIA, s rozmístěnými americkými a britskými speciálními silami, je součástí ruské snahy přimět prezidenta Obamu k těsnější spolupráci v syrském vzdušném prostoru. Bez ohledu na nebezpečí pro tyto americké a britské síly a výsledné poškození vzájemných vztahů se Obamova administrativa snaží nalézt kompromis s ruskou vládou. Minulý týden se USA a Rusko dohodly na leteckých úderech proti Frontě Nusra, přidružené k síti Al Káida, a to přes námitky ministerstva obrany a CIA. Rusko zjevně souhlasilo, že zastaví nálety na vzbouřence podporované USA a také že omezí letecké aktivity v Sýrii. USA a Rusko jednají o tom, zda by Rusko muselo žádat o souhlas Američanů k provádění leteckých úderů.

Wall Street Journal tento týden uvedl, že podle Bílého domu by americké vzdušné údery proti Frontě Nusra v oblastech obsazených předtím ruskými silami posloužily jako ochrana spojenců v Sýrii. Ale ministerstvo obrany a CIA tvrdí, že Bílý dům tím Putinovi činí ústupek, místo aby se Rusům postavil čelem.

K ruskému náletu na základnu došlo 16. června. Tamní americké a britské síly údajně udržují nárazníkovou zónu v Jordánsku. Speciální síly vstoupily do Sýrie k ochraně Jordánska – to je spojencem Západu – proti Islámskému státu. Den před náletem 20 z 24 operačních důstojníků zvláštních jednotek Britů odjelo ze základny. Brzy nato letištní hlídka Američanů zachytila ruskou stíhačku mířící k základně, kde svrhla kazetovou bombu (zakázanou konvencemi – pozn.red.). Americká velitelská centrála leteckých operací v Kataru poté kontaktovala ruské letecké velitelství v syrské Latakii s požadavkem, aby základna nebyla napadána. Rusko ale přesto zaútočilo znovu, asi 90 minut po této výzvě. Piloti ruské stíhačky nereagovali na výzvu leteckého řízení američanů na frekvencích dohodnutých oběma stranami s cílem vyhnout se střetům. Následkem těchto útoků zahynuli nejméně čtyři lidé.

Rusko nejdříve přišlo s omluvou, že omylem pokládalo cíl za základnu ovládanou Islámským státem. To Američané odmítli s poznámkou o unikátní sestavě obranných zařízení. Rusko poté tvrdilo, že dostalo pokyn k útoku od Jordánců, což Američané zpochybnili. Později Rusové přišli s vysvětlením, že ten útok byl chybou Američanů, kteří prý poskytli chybné souřadnice základny.

Američtí představitelé vysvětlili, že ministerstvo obrany nikdy nevyžadovalo, aby se Rusové drželi mimo území kolem základny, protože to nebylo nikde v blízkosti frontové linie a ruská letadla nad tou částí syrského území nelétala. Důsledkem zmíněného náletu je, že napětí mezi USA a Ruskem zůstává vysoké. Od toho okamžiku by se na žádost Američanů Rusové měli držet dál od hranic Jordánska.

Analytik Tony Badran z Nadace pro ochranu demokracie napsal v listě New York Post, že k porozumění Obamovu přístupu ohledně Sýrie pomůže vzít v úvahu jeho politiku vůči Íránu a jaderné koncepci této islámské republiky.

Jelikož syrský diktátor Assad je strategickým spojencem Íránu, Obama už před časem rozhodl, že nebude podporovat úsilí o jeho svržení,“ napsal Badran, ačkoli spojenci v regionu se dožadovali podpory proti Íránu.

To si ale Obamu nesprávně přečetli,“ psal dále a uvedl, že spojenci v Evropě a na Blízkém východě s údivem konstatovali, že namísto jejich zájmům Obama dává v Sýrii přednost zájmům Ruska a Íránu.

Roku 2013 Obama řekl, že lituje svého počátečního naléhání ohledně svržení Assada. Spojence opět překvapilo, že trval na podpoře z ruské strany – jednoho z Assadových dvou opěrných pilířů – pro jakoukoli iniciativu. Bardan k tomu napsal: „Administrativa odrážela stížnosti ustálenou mantrou: situaci v Sýrii lze řešit výhradně politicky, nikoli vojensky, i když Rusko a Írán překypují ochotou kvůli Assadovi vsadit právě na vojenské řešení.

Uznáním toho, co nazývá íránskými „právy“ v Sýrii, Obama podepřel íránský most pro teroristickou organizaci Hezbollah v Libanonu. A tak, napsal Badran, Obama spojil americké zájmy v Sýrii se zájmy Íránu a Ruska. Podle Bardana výsledným partnerstvím s Ruskem Obama kryje Assada proti leteckým útokům při jeho užívání chemických zbraní proti civilistům; když prohlašuje, že jeho administrativa má jako prioritu boj proti terorismu (tedy jen proti ISIS a Al Káida), ale ne proti terorismu sponsorovanému z Íránu, a poskytování humanitární pomoci Syřanům. Výsledné povýšení Ruska na úroveň partnera „má katastrofální dohry“, uvádí Badran.

Rusko a jeho nezamrzající přístav

Přímá ruská intervence v Sýrii se loni v září uskutečnila s vědomím, že Obama nebude mít námitky. Prezident Putin tak dosáhl letitého strategického cíle Ruska, tedy mít k dispozici nezamrzající přístav. Latakia na středozemním pobřeží Sýrie se pro Putina stala vojenskou základnou při jižním křídle NATO; umožňuje mu demonstrovat sílu vůči Blízkému východu a Evropě.

Jako odpověď Obama prohloubil vojenskou a výzvědnou spolupráci s Ruskem v Sýrii, a to navzdory námitkám Ministerstva zahraničí, CIA i Pentagonu. Badran napsal: „Prezident tím hájí přítomnost Ruska u vnějších hranic NATO, tedy instituce založené se záměrem čelit ruské rozpínavosti. Co víc, jelikož ruské aktivity v Sýrii probíhají ruku v ruce s íránskými, úspěch ruský je úspěchem íránským. Vyjádřeno jinak, jako má teď Rusko základnu sousedící s Tureckem coby členskou zemí NATO, Írán tím rovněž pojistí svoji přítomnost v Sýrii – na hranicích s Izraelem.

Obama a Kerry dojednali partnerskou shodu mezi USA a Ruskem ohledně zachování Assadova režimu. Podle Badrana se Obamovi kritici mýlí, když ho obviňují z přílišné pasivity. Jak píše, Obama je spíš aktivní v tom, že „utváří syrské bojiště po stránce diplomatické i vojenské. Utváří ho ovšem způsobem, který podrývá a ohrožuje spojence a zájmy USA, což je ten nejhorší možný scénář, který tu po Obamovi zůstane.

 

Spero News editor Martin Barillas je bývalým diplomatem USA, který se také věnoval obhajobě demokracie a jako pozorovatel se účastnil voleb v Latinské Americe. Živí se též jako překladatel na volné noze.

Se souhlasem převzato ze Speroforum.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.