Šaráda pokračuje

Napsal Jan Kubalčík

Tato slova zaznívají v jedné výrazné scéně jednoho proslulého normalizačního propagandistického seriálu (lze přitom jen doporučit jisté kreativní využití této scény...). Kontext je výrazně odlišný, ale úzce vzato to sedí. Musím se totiž znovu vrátit ke svým dvěma textům „Terčem je rodina“ (KONZERVATIVNÍ LISTY, únor 2016) a „Pohrdání skutečně znásilněnými“ (KONZERVATIVNÍ LISTY, listopad 2016), protože stále narůstá kvantita stále stejně (ne)kvalitních sdělení... protože prostě šaráda pokračuje – a těžko se člověk brání pokušení myslet si, že je to jasná převýchovná kampaň: ty chlapy je zkrátka potřeba pořádně skřípnout a jednou z nejlepších cest, jak to provést, je vštípit jim nejprve permanentní pocit morální podřadnosti (podobný stud, jaký máme správně cítit všichni, kteří jsme se narodili jako bílí... navíc v bohatších zemích... atd.).

Přesvědčit společnost, že muž je vlastně synonymum pro agresivní násilnické hovado... a přesvědčit hlavně muže, že je tomu tak, to je velice dobrý způsob – právě ti eticky citlivější pánové se budou preventivně kát, a ty, kteří to odmítnou, zmasírovaná společnost odsoudí. Nechci se přitom pouštět do spekulací, jaký vliv může taková kampaň mít na skutečné násilníky, resp. zda může snížit pravděpodobnost, že člověk s příslušnými sklony potlačí své násilné choutky – to bych rád přenechal odborníkům (a myslím tím rozhodně spíše psychology než absolventy gender studies...). Nepopírám význam prevence, jen bych se velmi divil, kdyby se nepodařilo, při troše snahy, nalézt takový způsob, který by se zároveň nesnažil stigmatizovat prakticky celou dospělou mužskou populaci. Tohle budí dojem, že o tu stigmatizaci jde především.

Nicméně, na argumentaci uvedené ve zmíněných textech nemusím měnit ani slovo – nezaznamenal jsem nic, co by k tomu mělo vést. Ale k těm výzkumům, které jsem citoval ve druhém textu, tedy přibyl další materiál! Tentokrát v něm má prsty česká koalice mezinárodní sítě Social Watch a jedná se o výroční zprávu o rovnosti pohlaví. Českou koalici Social Watch nyní tvoří sedm organizací: Ekumenická akademie, Fórum 50 %, Educon, Nesehnutí, Alternativa Zdola, Eurosolar a Adeptts. Čerpám také z textu „Ženy jsou více ohroženy chudobou. Přes milion jich zažilo domácí násilí“ (iDnes.cz, 7. března 2017). Jedno z hlavních sdělení uvedených i v tomto článku – alarmující sdělení, jak jinak – pak zní takto: „Výzkumy ukázaly, že v životě mělo s domácím násilím zkušenost 28 procent žen nad 18 let. Při přepočítání na počet obyvatel to představuje 1,2 milionu žen, zdůraznil autorský tým.“ Jak jsem již napsal dříve, jsem dalek toho bagatelizovat skutečné domácí násilí nebo dokonce znásilnění a pardonovat reálné násilníky. Jsem však přesvědčen, že tímto přeháněním se opravdovým obětem dělá medvědí služba – tím, co je takto bagatelizováno, je totiž jejich utrpení. Nechci se však opakovat, a proto už jen doplním hlavní důvod mé skepse stran věrohodnosti presentovaných údajů: definice... tedy přesněji pochybné definice, kdy (no a už se opakuji, omlouvám se...) některé feministické autorky považují za znásilnění i situaci, kdy žena „kopuluje proto, aby byl doma klid“. Ono když se k takovému průzkumu přistoupí s náležitou předpojatostí, může to vypadat, jako když sir Humphrey názorně předvádí Bernardovi, jak snadno lze získat podporu pro i proti záměru obnovit presenční vojenskou službu... (Jistě pane premiére, nemýlím-li se epizoda Velký plán).

Uvedná výroční zpráva však má ještě přidanou hodnotu. Citujme opět zmíněný článek: „Koalice Social Watch ve zprávě poukazuje na to, že chudoba hrozí víc neúplným rodinám. V jejich čele stojí většinou ženy. ‚Sólo matky tvoří podle sčítání lidu 87 procent všech sólo rodičů v Česku‘, uvádí zpráva.“ A dále: „V Česku je chudobou ohroženo také mnohem více seniorek než seniorů. Chudoba hrozila pětině žen nad 65 let a devíti procentům stejně starých mužů, uvádí koalice ve zprávě. Ženy totiž mají kvůli svým nižším výdělkům také průměrně zhruba o pětinu nižší penze. Nejhorší je situace těch, které ve stáří zůstaly samy.

Skutečnosti, že v čele chudobou více ohrožených neúplných rodin stojí většinou ženy, lze celkem snadno odpomoct: předcházejme rozvodům, např. umožněním uzavření civilního sňatku bez možnosti rozvodu (mějme na paměti, že příčinou rozvodu často bývá nerozvážně uzavřený sňatek...), nebo možností soudů rozhodnout, který z manželského páru nese za rozvod vinu (se samořejmým důsledkem svěření společných dětí do péče tomu druhému z nich), a když už k rozvodu za stávajících podmínek tedy dojde, nechť soudy ukončí diskriminaci otců a svěřují jim podstatně častěji děti do péče... Dávám to jako námět pro koalici Social Watch – nepochybuji, že má k lobování k disposici mezinárodní know how (vždyť jde o mezinárodní síť!) i slušnou praxi.

Co se chudobou ohroženějších seniorek týká, opravdu nevím, co dělat. Že jeden sám je ohrožen chudobou více než ten, kdo žije v páru, to je prostě fakt – platný shodně pro muže jako pro ženy (viz např. Životní podmínky seniorů v Česku a v Evropě (SILC) – 2015, ČSÚ). No a muži prostě umírají dříve (navíc je četnější případ, kdy je v manželském páru muž tím starším...) a tak ti ženatí muži, kteří přežili své 65. narozeniny, mají s větší pravděpodobností na živu manželku (a tím pádem jsou, coby žijící v páru, méně ohroženi chudobou), než že vdaná žena starší 65 let má na živu manžela. V každé kohortě je zkrátka více vdov než vdovců – to je prostě demografie... Skoro bych se vsadil, že po odfiltrování tohoto vlivu budou sice stále (i z uvedeného důvodu rozdílu ve výši penzí) těmi chudobou ohroženějšími seniorky, ale rozdíl mezi nimi a seniory nebude zdaleka tak výrazný (20 % vs. 9 %). Vždyť princip zásluhovosti se do dnes vyplácených penzí promítá stále tak slabě! Čili ten, kdo pobíral celoživotně násobně větší plat než někdo jiný, má důchod jen o něco vyšší... To vše ukazuje, že dominantní příčina jevu, který se snaží koalice Social Watch nasvítit, bude spočívat v té demografii.

Ostatně, citujme zmíněný materiál ČSÚ (část 3, „Porovnání první a druhé hranice chudoby v roce 2014 v České republice (60 % a 70 % mediánového ekvivalizovaného disponibilního příjmu)“): „Tato situace (život pod hranicí chudoby, pozn. J.K.) se týká především osaměle žijících žen, vdov, důchodkyň. Ženy jsou většinou mladší v partnerském páru než muži, jejich pracovní příjmy bývají nižší a dožívají se vyššího věku než muži. Pokud jim zemře partner nebo jsou rozvedené, jsou často závislé jen na jednom příjmu, v tomto případě to bývá starobní důchod a ten nebývá nijak vysoký. Ani vdovský důchod po manželovi ženě nezůstane v plné výši, ale je významně krácen.“ Není nic originálního na poznámce, že nejlepším důchodovým zabezpečením jsou v konečném důsledku dobře vychované děti. To je prostě fakt (platný navzrody tomu, že náš stát dlouhodobě toleruje situaci, kdy jsou chudobou ohroženy právě rodiny s více dětmi). Dalo by se dále říct, že presentace daného problému jako primárního je variací na (údajně) Churchillovo „Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“. Generace Husákových dětí, která dnes mezi produktivní populací jasně početně dominanuje, prakticky nemůže počítat s žádným důchodem, který by byl vyplácen státem. Už dávno jsem přestal psát, proč tomu tak je, ale není problém najít něco čerstvého. Místo abychom si kladli otázku, jak dospět do stavu, kdy vyplácené důchody umožní jejich příjemcům materiálně bohatší život, budeme bazírovat na tom, aby z toho celkového mála neměl náhodou někdo víc. Když vám dá někdo na výběr mezi tím, že ženy i muži mají průměrný důchod 12 000 Kč, a situací, kdy ženy mají průměrně 13 000 Kč a muži 14 000 Kč (nebo klidně naopak), kterou z obou situací berete? Troufnu si říct, že jde-li vám vážně o věc, pak tu druhou, ale jste-li ideolog... Nicméně, neměl bych nic proti tomu, aby po úmrtí jednoho z manželů, za nějakých stanovených podmínek (např. pokud již oba pobírali starobní důchod), zůstal vdově či vdovci ten vyšší z obou důchodů – nemám tento nápad, přiznávám bez mučení, podložen vůbec žádnými výpočty, ale hádám, že s naším průběžným penzijním systémem, který se aktuálně nachází ve fatálních potížích, by to nic zásadního neudělalo... Jenže ani takové opatření by nezměnilo kritizovanou skutečnost, že většinu seniorů, kteří žijí pod hranicí chudoby, tvoří ženy.

Konečně, máme zde tedy na jedné straně standardní materiál ČSÚ s plnou sadou informací a na straně druhé výroční zprávu o rovnosti pohlaví z dílny české koalice mezinárodní sítě Social Watch, která nám říká totéž, „pouze“ jeden podstatný aspekt (ten demografický) prakticky zamlčuje. Kolik to nás, daňové poplatníky, asi stálo peněz, aby se k nám tato kvalitní informace dostala? Ale co... to genderové balení, to je přece k nezaplacení...

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.