Nezlehčujme neomarxismus

Napsal František Kopečný

Nabízíme příspěvek jednoho ze čtenářů KONZERVATIVNÍCH LISTŮ, který byl – byť to v něm explicitně nezaznívá – napsán coby polemika s textem Michala Janaty Achillova pata Evropy (KONZERVATIVNÍ LISTY, prosinec 2017), v němž je postrádán ten úhel pohledu, který je na následujících řádcích naopak acentován... K tématu také připomínáme text Pavla Bratinky Politické hranice myšlenky nerespektují z téhož čísla KONZERVATIVNÍCH LISTŮ, přičemž panem Bratinkou presentovaný názor byl naposledy podpořen skutečností, že Poslanecká sněmovna ČR, bez jakéhokoli přispění ze strany Evropské unie, odmítla pozměňovací návrh poslance Jakuba Jandy (ODS) k návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2018, podle kterého mohly být odebrány prostředky neziskovým organizacím spojeným s neomarxistickou ideologií a věnovány na skutečně prospěšné účely (v tomto případě sport). Sluší se v této souvislosti připomenout i závěrečnou část textu Jana Kubalčíka Terčem je rodina (KONZERVATIVNÍ LISTY, únor 2016) Redakce

Lídři EU důsledně prosazují neomarxismus. Zdá se mi, že u nás je jejich snaha téměř všeobecně zlehčována. Přeceňujeme dle mého názoru „očkování“, které v nás zanechaly trpké zkušenosti z prožité totality. Obávám se, že důsledná snaha EU a vlezlost neomarxismu získává pomalu půdu i u nás i tomu očkování navzdory. Politická korektnost je patrná třeba u Katolického týdeníku a v programech pro děti ve vysílání rozhlasové stanice Proglas neuslyšíte jako doprovodnou lidovou, národní písničku; žádné kulturní dědictví. Nadarmo pracoval otec Sušil. K multikulturalismu jsou tak vedeny děti už odmalička. Naši politici by měli jasně formulovat své stanovisko k neomarxistickému vedení EU. Není dobré bojovat proti něčemu, ale za něco. Je třeba se zastat zdravého rozumu. Pokud se nepodaří přes veškerou snahu zamezit šíření neomarxismu EU, je třeba vážně uvažovat o našem vystoupení z této nedemokratické instituce; hledat spojence v Polsku, Maďarsku, ale i v Rumunsku, Bulharsku a Pobaltí.

Všeobecný odpor proti imigraci je nutno spojit s unijním prosazováním multikulturalismu. Zásadně je třeba realisticky charakterizovat islám. Jiří Kobza (polanec za SPD Tomia Okamury, pozn. red.), bývalý diplomat, který dlouhé roky působil v islámských zemích a skutečně ví, o čem mluví, vzkazuje: „Pro všechny, vás, humanistické, multikulturní, soucitné, solidární, korektní a různé jiné, pomáhající duše, co se mohou přetrhnout, aby se nějak zavděčily  ‚uprchlíkům‘, vzkazuji s pln u odpovědností: Uvědomte si prosím, že podle Koránu, jste pro každého, i toho nejumírněnějšího muslima, jenom jejich služebníci a cokoliv pro ně uděláte, cokoliv jim dáte, je z jejich strany považováno a chápáno, ne jako pomoc bližnímu, ale považováno za zcela normální povinnost otroka, vůči svému pánu!“ Samozřejmě, že to začnou dávat najevo, až jich tady v Česku bude trochu víc a „zahnízdí se“. Volím tuto citaci pro stručnost a výstižnost.

Mohamedáni nejsou kompatibilní s naší společností. Naším neštěstím a jejich velkou výhodou proti nám je náš způsob života. Očima své víry vidí jen špatné příklady v naší odkřesťanštěné společnosti. Je tedy nereálné počítat v Evropě s jejich konverzí ke křesťanství. Víru lze předat jen příkladem. Proto je na druhé straně tolik konverzí ke křesťanství na Blízkém Východě a vůbec v zemích, kde jsou křesťané masivně pronásledováni – Írán, Pákistán, Čína atd.

Závěrem: Politická korektnost a multikulturalismus nás připraví o svobodu, gender o děti. Stojí za to bojovat o svobodu, šťastnou budoucnost a zdravý rozum.

Autor je chemik-technolog, od roku 1992 se intenzivně věnuje problematice pronásledování křesťanů a pomoci jim v CSI. Název redakční.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.