Ministerské spekulace s finančními deriváty

Napsal Jiří Witzany

Nedávno médii proběhla zpráva o posunu v trestním řízení týkajícího se toho, jak úředníci ministerstva financí používají při správě státního dluhu komplikované kontrakty nazývané finanční deriváty (viz např. Jana Klímová: ‚Riskantní operace‘ úředníků při správě státních dluhů? Minus miliarda, říká policie, 30.7.2018). Závěr policejního šetření a usnesení soudu je bohužel pro naši polistopadovou éru příznačný: vznikla škoda ve výši minimálně jedné miliardy Kč, příslušné obchody však byly uzavřeny před více než pěti lety a trestný čin je tedy promlčen.

Podstatu této ztráty lze zjednodušeně vysvětlit na příkladu termínového nákupu zlata, tedy nákupu s vypořádáním k určitému budoucímu datu, např. za 1 rok. Trh se zlatem je velmi likvidní a probíhá jak s okamžitým (spotovým) tak s budoucím (termínovým) vypořádáním. Ceny zlata jsou v podstatě jednoznačně určeny (kótovány) trhem a zpravidla se pro spotový trh mírně liší, např. v současnosti je spotová cena jedné unce zlata 1 210 USD, zatímco cena pro roční termínové vypořádání 1 240 USD (viz např. www.cmegroup.com). Operace provedené úředníky MF ČR lze přirovnat k ročnímu termínovému nákupu zlata s cenou 1 440 USD tedy o 200 USD vyšší, než je aktuální cena tržní. Obvyklý chybný argument při uzavírání takovýchto obchodů je, že je očekáván růst ceny zlata a celý obchod tedy nakonec může být ziskový. Jestliže je však současná tržní termínovaná cena o 200 USD nižší, vzniká již při uzavření obchodu pochopitelně ztráta ve výši 200 USD na každou nakupovanou unci.

Je třeba poznamenat, že derivativní operace uzavírané ministerstvem financí se netýkají zlata, ale spíše úrokových sazeb či směnných kurzů, princip oceňování je nicméně stejný. Informace o podivných transakcích MF ČR ke mně doputovala neoficiální cestou před několika lety (ačkoliv by měly být veřejně kontrolovatelné). Společně s mými studenty oboru Finanční inženýrství jsme některé z těchto transakcí ocenili a došli k závěru, který bylo možné předpokládat již při povrchním pohledu – z hlediska potřeb řízení státního dluhu je už samotný typ těchto obchodů zcela nevhodný. Naším závěrem byl odhad ztrát v řádu miliard Kč pro daňové poplatníky, které nastaly již v okamžiku uzavření příslušných transakcí!

Na tento problém jsem se následně pokusil upozornit dopisem tehdejšího ministra financí M. Kalouska, následně J. Fišera a nakonec i A. Babiše, který až po značném váhání zadal interní audit. Ten skutečně potvrdil a detailně popsal ztráty v řádu miliard. Bohužel ke skandálům tohoto typu nedošlo pouze na našem MF, v minulosti jsem upozornil na operace tohoto typu i na Magistrátu hl. m. Prahy za éry Jiřího Paroubka a řadu podobných případů lze bohužel najít i v jiných zemích včetně USA nebo UK. Inu, to se to krásně spekuluje, když se neriskují finance z vlastních kapes!

Problém uvedených transakcí spočívá totiž mimo jiné právě v jejich spekulativním charakteru a komplikované struktuře, což dává značnou informační výhodu příslušné bankovní protistraně. Existuje přitom pochopitelně i značné korupční riziko. Derivativní transakce lze použít, jsou-li správně uzavřeny, jako pojištění, jehož účelem je omezení existujících rizik. Zásadou je ale v každém případě obezřetný, tedy konzervativní přístup, jehož předpokladem je kvalifikovanost a schopnost určit tržní cenu příslušných transakcí. K tomu však úředníci MF ČR nejsou ani kompetentní, ani vybaveni potřebnými daty (ani nemohou být – ostatně proč by měli?), mohli by si však byli bývali sjednat nezávislou poradenskou podporu.

Snad se tedy tito úředníci z tohoto případu poučí pro budoucnost. Je však těžké se smířit s tím, že daňové poplatníky stála tato lekce z finančních derivátů miliardy Kč, aniž někdo nese trestní nebo politickou odpovědnost.

Autor je profesorem financí na FFÚ VŠE a lídrem Evropské koalice pro Prahu ve volbách do Zastupitelstva Hlavního města Prahy.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.