Peníze až na prvním místě

Napsal Redakce

Nelekejte se, my si to nemyslíme. Ale mnoho lidí si to myslí... nebo, možná lépe řečeno, mnoho lidí se podle toho chová – i když v anketách preferují třeba velkou rodinu.

Jsou lidé, které nezajímá téměř nic. Tedy... skoro nic, kromě nějaké bezprostřední zábavy. Někteří lidé se však hlásí k nějakým myšlenkám a jsou tak, v širokém slova smyslu, součástí hnutí usilujícího o prosazení těchto myšlenek. Každý takový člověk, který nežije „z ruky do úst“, pak vystavuje své přesvědčení zkoušce, když se zamyslí, zda má „na svoji věc“ přispět také finančně. Málo platné, ale money talks. Prostě je divné, pokud pan Novák něco podporuje slovy, ale odmítá na to přihodit korunu, přestože si to může dovolit. V tomto smyslu pak není divné, když jsou v určitých situacích preferováni ti, kteří přispěli, před těmi, kteří to odmítli, ač bylo v jejich silách přispět. V krajním případě to může vypadat jako třeba kupování si míst na kandidátkách. A, nedělejme si iluse, někdy to také nic jiného není. Ale je tu také ta výše zmíněná lepší možnost.

Jsou lidé tak upnutí na peníze, že jejich optikou měří téměř vše. Vlastně je velmi snadné „jejich věc“ přibrzdit, zvláště pokud se dokázali přisát na veřejné rozpočty a tomuto stavu přivykli. To je pak, když jim někdo naznačí, že na ty veřejné peníze nemají automatický nárok, zachvacuje úplná hysterie. Tak vzpomeňme v minulém, červnovém čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ pojednanou kauzu skandálních divadelních představení jistého chorvatského autora. Co znělo z úst řady kritiků? Hrajte si to, ale za své – nechtějte na to příspěvky z kapes nás, kteří s tím nesouhlasí. Ať to ve vstupném zaplatí ti, kteří skutečně chtějí takový „kus“ vidět (ostatně: money talks). A co jsme slyšeli „z druhé strany“? Prý cenzura! Jde o podobný amok, který se zmocňuje potratových organizací, když se jim sáhne na „jim určené“ dotace od států či nadnárodních organizací. Mají-li pocit, že by se jim mohl přísun ztenčit, hned poplašně křičí o zákazu potratů. Že si mnozí z nás oprávněně myslí, že potrat je vražda, to je jedna věc. Ale od přirozeného požadavku, abychom nebyli nuceni platit to, s čím bytostně nesouhlasíme, ke skutečnému zakazování, je opravdu velmi daleko.

Spojené státy v nedávné době úspěšně zablokovaly schválení „Minimálního počátečního balíčku služeb pro sexuální a reprodukční zdraví“ (MISP), který je iniciativou agentur OSN a potratových organizací, jež zajišťují přístup k potratům při humanitárních katastrofách. Přijetí MISP by zaručovalo, že potrat by měl být považován za základní humanitární nutnost, připravilo by půdu pro humanitární právo na potrat a zajistilo, že potratové organizace budou získávat finanční podporu prostřednictvím výdajů na humanitární účely. Tolik základní informace čerpaná z RC Monitor („USA na půdě OSN komplikují podporu potratů prováděných z humanitárních důvodů“, C-Fam). Promítněte si, prosím, tu absurditu. Dojde k přírodní katastrofě, např. rozsáhlým záplavám a/nebo zemětřesení. Postiženy jsou tisíce či dokonce desetitisíce lidí. K disposici je nějaká omezená pomoc – a možnosti pomoci nejsou nikdy neomezené! Nedostává se pitné vody, potravin, základní lékařské péče. A my část dostupných kapacit vyčleníme, čili ubereme pitné vody, potravin, dek, léků bránících vypuknutí nějaké pěkné epidemie, a to jen proto, abychom zajistili, že navzdory živelné pohromě bude i nadále dostupný potrat a ani náhodou se nenarodí nějaké dítě, které by bylo za běžných okolností patrně usmrceno. Pokud by měl tento princip začít platit, nabyl by pojem „humanitární pomoc“ skutečně radikálně nového významu. George Orwell by nad tím smutně potřásl hlavou. Kromě toho, zrovna občané České republiky jsou finančně velice štědří, když jde o to pomoci někomu ve skutečné nouzi. Patří jim za to velké, velké díky. Nebyla by škoda podvazovat tuto štědrost? Přinejmenším u křesťanů přece jasně klesne ochota přispět finančně na humanitární účely, pokud by bylo zjevné, že část těchto prostředků bude využita k potratům... chceme přece přispívat hlavně na to, s čím bytostně souhlasíme: money talks...

Jan Hamáček se v pořadu Interview ČT24 nechal 6. srpna slyšet, že by dokonce „... stál o to, aby byla rozvojová pomoc započítávána do prostředků na obranu“. Asi není sporu o tom, že při úvahách o rozsahu a zacílení rozvojové pomoci je více než užitečné brát v potaz bezpečnostní hledisko a nahlížet celou záležitost nejen, ale také z hlediska prevence jistého typu rizik. Asi jako když stát vynakládá prostředky na dětský a mládežnický sport a přitom také zohledňuje nepopiratelný fakt, že sportovní aktivity tlumí některé sociálně-patologické jevy, včetně toho, že (poněkud zjednodušeně řečeno) působí preventivně proti kriminalitě. Vyvodil by snad z toho pan současný ministr vnitra, že tyto prostředky mohou či dokonce mají být – kvůli zmíněné souvislosti – zahrnuty do výdajů na Policii České republiky? Spíše ne. A podle stejné logiky nemohou být výdaje na rozvojovou pomoc započítávány do výdajů na obranu. Od německé politické representace je to až dětinský, každopádně velmi nedůstojný pokus o trik, jak vyzrát na ty otravné Američany. Od naší politické representace, tedy v tomto případě konkrétně od pana Hamáčka, je navýsost hloupé se k něčemu takovému přidávat. Je triviální to připomínat, ale jak se ti otravní Američané asi mohou dívat na ty, kteří stále spoléhají na jejich vojenskou kapacitu, sami ke společné obraně přispět nesporně mohou, a to významně, ale nedělají to? Vždyť money talks...

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.