Průvodce americkými komunistickými stranami pro začátečníky – 2. část

Napsal Trevor Loudon

Druhá část tohoto článku se týká amerických komunistických skupin, které se organizují mimo Demokratickou stranu, na rozdíl od jejich demokratům přátelsky nakloněných protějšků, o nichž pojednávala 1. část.

Radikálně levicové strany v Americe se – zeširoka řečeno – dělí na dvě kategorie: na ty, které se organizují v rámci Demokratické strany, a na ty, které se od ní obecně distancují. Posledně jmenované se řídí zapřisáhlými ideologiemi tíhnoucími k pouličnímu násilí a spolupracují – podobně jako jejich demokratům přátelsky nakloněné protějšky – se zahraničními komunistickými režimy a skupinami.

Skalní komunisté sice tvoří malý zlomek obyvatelstva, ale mají překvapivě silný vliv. Přední média jim ovšem nevěnují patřičnou pozornosti. Když například Revoluční komunistická strana pálila vlajky, skončilo to rozhodnutím Nejvyššího soudu, které platí a jehož důsledky můžeme pozorovat dodnes (po incidentu v roce 1984 rozhodl soud, že je to povoleno – pozn. red.).

V listu New York Times uveřejnila předsunutá skupina Revoluční komunistické strany (RCP), nazývaná  „Pryč s fašismem“, celostránkový inzerát, který podepsali někdejší terorista z organizace Weather Underground (její název je odvozen od slova počasí, podle písně, kde se zpívá „Nepotřebujete meteorologa, abyste věděli, odkud vítr fouká“ – pozn. překl.), komunista a přítel bývalého prezidenta Baracka Obamy Bill Ayers, profesor teologie a člen strany Demokratičtí socialisté Ameriky (DSA) Cornel West a militantní protiizraelský aktivista Marc Lamont Hill – a to jich za všechny jmenujeme jen pár.

Skalní Světová strana marxistických dělníků (MWWP) byla v pozadí hnutí za zbourání soch z doby konfederace, které se postaralo o palcové titulky. Socialistická organizace cesty svobody (FRSO-FB)/ Braňte se! bojovala za to, aby v USA mohl zůstat teroristický vrah Rasmea Odeh.

Komunisté všech stranických barev se sešli v missourském Fergusonu na tryzně konané na paněť zastřelení Michaela Browna. Byli v pozadí protestů proti plynovodu v Severní Dakotě (viz první část článku). Koncem roku 2018 masově dorazili k hranicím na podporu karavany migrantů z Hondurasu. V srpnu 2017 se sešli v Charlottesvillu na protest proti údajné manifestaci bělošské nadřazenosti konané pod názvem „Sjednoťte pravici“. V letech 2016 a 2017 stáli v pozadí mnoha násilných protestů proti Trumpovi.

Komunisté nacházejí cestu k palcovým titulkům pravidelně, ale přesto Američané věří, že se pádem Berlínské zdi v roce 1989 komunisté jaksi vypařili.

Tato dvoudílná série umožňuje získat přehled o organizacích působících ve Spojených státech, a doufám, že zaseje do mysli čtenářů semínko porozumění, že tyto podvratné organizace existují a že jejich záměrem je Americe uškodit.

Socialistická strana USA (SPUSA)

Na počátku dvacátého století byla SPUSA (Socialist Party USA) největší marxistickou skupinou na americké levici. Měla sto tisíc členů, kteří se pyšnili mnoha zvolenými předními představiteli, hlavně na Středozápadě. Ve dvacátých letech z ní mnoho členů odešlo do Komunistické strany USA (CPUSA) a z těch, kteří zbyli, přešli mnozí v sedmdesátých letech do Organizačního výboru demokratických socialistů (DSOC).

Dnešní SPUSA se v některých oblastech překrývá se stranou Zelených (Green Party), v tenneském Memphisu se Socialistickou organizací cesty svobody (FRSO) a v celostátním měřítku s Demokratickými socialisty Ameriky (DSA).

V Memphisu SPUSA ovládá „Středojižní středisko míru a spravedlnosti“ (Mid-South Peace and Justice Center) a spolupracuje s některými místními demokraty, například s demokratickým poslancem Kongresu za Tennessee Stevem Cohenem.

SPUSA má pravděpodobně dohromady necelých tisíc členů, má však zastoupení téměř v každém státě USA.

Tato strana je krajně militantní, a v některých oblastech má vliv na místní záležitosti, v konečném součtu americké levice však hraje okrajovou úlohu.

Socialistická dělnická strana (SWP)

V sedmdesátých letech byla SWP (Socialist Workers Party) vůdčí silou v hnutí proti válce ve Vietnamu. Její noviny “Bojovník” (The Militant) se v americké levici hodně četly. Vznikla ve dvacátých letech jako trockistická skupina, která se oddělila od CPUSA, a po mnoho let byla druhou největší komunistickou stranou v zemi. Dnes je jen stínem svého někdejšího já.

V osmdesátých letech se SWP rozešla s trockismem a nyní soustředí svou mezinárodní činnost na Kubu a na starou přední prosovětskou Světovou federaci demokratické mládeže (WFDY). Má drobné sesterské skupiny v Kanadě, na Islandě, ve Spojeném království, na Novém Zélandě a v Austrálii.

Ve Spojených státech nyní SWP představuje jen o něco málo víc než marxistický kult. Její taktikou je verbovat bystré mladé vysokoškolské studenty a pak je po desítky let zaměstnávat v balírnách masa v Iowě nebo v Nebrasce, aby se sblížili s „dělnickou třídou“. Toto cvičení v mrhání talentů praktikuje od sedmdesátých let – s pramalými výsledky.

Zkouší to ale pořád.

Kdysi dynamická SWP si po celých Státech udržuje možná tak pět set členů.

Socialistická strana svobody (FSP)

FSP (Freedom Socialist Party) vznikla v roce 1966 odštěpením z SWP v Seattlu. Je bojovně feministická, „protirasistická“ a prokubánská. Má dnes pobočky v Los Angeles, New Yorku, San Francisku, Seattlu a v australském Melbourne. Celkem má pravděpodobně necelé dvě stovky členů.

FSP se vehementně angažuje v „obhajobě potratových klinik“, obvykle prostřednictvím své předsunuté skupiny Radikální ženy.

Strana světa dělníků (WWP)

WWP (Workers World Party) je nejskalnější z významných marxistických organizací v USA. Založili ji v roce 1959 pročínští odštěpenci z SWP. Její noviny nesou záhlaví: „Dělníci a utlačovaní lidé světa, spojte se!“

Do své revoluční filozofie začleňují prvky převzaté od Stalina, Maa a Trockého.

WWP je komunistická strana jak se sluší a patří, velice aktivní v pouličních protestech a často se sklonem k násilí. Když v Severní Karolíně nebo v Louisianě uvidíte pokácené sochy Konfederace – pak je to WWP.

WWP má těsné vztahy s Ruskem, Severní Koreou a Kubou. Tito lidé jsou jednou z nejnebezpečnějších komunistických stran v zemi.

WWP má 400-600 členů v asi třiceti pobočkách, hlavně v New Yorku, Bostonu, Chicagu a na západním pobřeží.

WWP bojuje prostřednictvím vlastních kandidátů, avšak pobočka v severokarolínském Durhamu spolupracuje s demokraty.

V roce 2018 se velmi silná detroitská pobočka WWP od této organizace odštěpila a vytvořila novou skupinu, Ligu komunistických dělníků (Communist Workers League).

Strana pro socialismus a osvobození (PSL)

PSL (Party for Socialism and Liberation) vznikla původně v roce 2006 jako důsledek rozkolu ve WWP, ačkoli jejich „politická linie“ je téměř totožná. V roce 2004 odešla z WWP její sanfranciská pobočka a také několik dalších členů. PSL poté zřídila dvě celoamerické pobočky – ve Washingtonu a v San Francisku – a více než dvacet menších poboček po celých Spojených státech od floridské Sarasoty po Západní Virginii a oregonský Portland.

PSL je dynamickou a rostoucí stranou, trpí však ve vysoké míře vyhořením týmu odborníků. Její sílu tvoří pravděpodobně 500 až 800 členů.

Má velice blízko k Rusku, Íránu, Severní Koreji, Kubě a dokonce k vládnoucí Komunistické straně Nepálu. Vůdce PSL Brian Becker pravidelně vystupuje na ruském propagandistickém televizním kanálu Russia Today (RT) a má vlastní program na ruském kanálu Sputnik.

Tito lidé jsou komunisty jak se sluší a patří.

Becker a PSL mají vazby na několik muslimských skupin, k nimž patří Islámslý národ (The Nation of Islam) a prohamásovská Muslimská americká společnost (Muslim American Society). PSL ovládá celonárodní protiamerickou vojenskou organizaci Koalice ODPOVĚDI (ANSWER Coalition).

Socialistická organizace cesty svobody – Braňte se! (FRSO-FB)

FRSO-FB (Freedom Road Socialist Organization – Fight Back!) se v roce 1998 odštěpila od Socialistické organizace cesty svobody (Freedom Road Socialist Organization), avšak ponechala si stejný název. FRSO-FB je soustředěna v Chicagu, Minneapolisu a Wisconsinu, do jisté míry je silná v New Yorku, Severní Karolíně, na severu Floridy, na východě Texasu, v Arizoně, Utahu a Kalifornii. Má pravděpodobně kolem pěti set členů, k nimž je případně třeba připočíst její mladé křídlo Studenti pro demokratickou společnost (SDS).

FRSO-FB je tvrdě maoistická. Podporuje Čínu a tři organizace označované oficiálně jako teroristické: Komunistickou stranu Filipín (The Communist Party of the Philippines), gerilové Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a Lidovou frontu pro osvobození Palestiny (FLP). Kvůli těmto vazbám podnikla FBI v září 2010 razii v bytech některých členů FRSO-FB a předvolala je ve snaze získat důkazy o hmotné podpoře teroristických skupin. Nikoho však neobvinila.

FRSO-FB úzce spolupracuje s WWP. Obě strany si společně vytvořily vazby na některé proputinovské živly v Rusku. FRSO-FB má rovněž těsné vazby na Venezuelu.

Solidarita

Ústředím Solidarity je michiganský Detroit. Je to feministická, zelená a socialistická strana. Vznikla původně v roce 1986 z odpadlých členů SWP a připojila se ke Čtvrté internacionále, světové alianci trockistických stran. Má pouze okolo dvou set členů. Nejvíce se prezentuje v New Yorku a v Kalifornii.

Soudruzi ze Solidarity podporují zejména Stranu zelených a poněkud se překrývají se Socialistickou organizací cesty svobody (FRSO – nikoli se skupinou Braňte se!) a s DSA.

Liga revolucionářů za novou Ameriku (LRNA)

LRNA (League of Revolutionaries for a New Amerca) vznikla postupnou proměnou ze staré Komunistické strany práce (CLP), maoistického seskupení, které v roce 1958 vytvořili pročínští odštěpenci z Komunistické strany USA (CPUSA).

CLP tvořili zpočátku převážně černoši a Portorikánci. V dnešní LRNA je hodně „barevných lidí“. S počtem členů dělá LRNA hrozné tajnosti. Pravděpodobně je jich kolem tří set.

Strana dříve vydávala noviny People’s Tribune, nyní je jejím oficiálním periodikem Rally, Comrades!. Z osob, které se k ní připojily, je nyní asi nejznámější konvertita z WWP Caleb Maupin. Bývá pravidelným hostem na ruském televizním kanálu RT a je dopisovatelem íránské PressTV.

Mezinárodní socialistická organizace (ISO)

ISO (International Socialist Organization), založená v roce 1977, je nyní největší trockistickou organizací v Americe. Léta kráčela bok po boku s britskou Stranou socialistických dělníků (British Socialist Workers Party), nyní se však sblížila s několika zahraničními trockistickými seskupeními v Kanadě, Austrálii a Evropě. Má 1500 až 2000 členů a najdeme ji ve většině velkých měst severní a západní Ameriky a v Texasu.

Je velice aktivní na univerzitách a v protiválečném hnutí. Spolupracuje se Stranou zelených a působí i přímo v ní. Mnoho vůdců ISO figurovalo a figuruje na volební kandidátce Zelených, zvláště v Kalifornii.

ISO vydává internetový deník a tištěný měsíčník Socialist Worker. Šíří i revui International Socialist Review a tituly z nakladatelství Haymarket Books. Vydavatelem všech těchto tiskovin je neziskové Středisko pro hospodářský výzkum a změnu ve společnosti.

Každoročně pořádá ISO v Chicagu hojně navštěvovanou konferenci „Socialismus“.

Socialistická alternativa (SA)

SA (Socialist Alternative) je politicky solidární s Výborem pro dělnickou internacionálu (The Committee for a Workers’ International), celosvětovou trockistickou aliancí, která působí ve více než třiceti zemích. SA je po ISO druhým největším trockistickým seskupením v Americe. Má pravděpodobně šest až osm set členů, kteří působí ve většině států USA.

SA poprvé vystoupila v roce 1986 pod názvem „Bojovník práce“ (Labor Militant). Inspirovala se příkladem britské socialistické skupiny Militantní tendence (Militant Tendency), jejíž snahou bylo proniknout mezi britské labouristy. SA hájí volební opozici vůči Demokratické straně a soustředěně vysílá do boje své vlastní kandidáty. Po mnoha volebních kampaních, při nichž SA často figurovala na kandidátce strany Zelených, bylo zatím jejím největším úspěchem zvolení jejich soudruha Kshamy Sawanta do městské rady v Seattlu v roce 2013.

Strana komunistů USA (PCUSA)

PCUSA (Party of Communists, USA) se odštěpila z CPUSA v roce 2014. Důvodem bylo hlavně přesvědčení, že se vytrácí rozlišitelnost jejich strany od demokratů. Tato skálopevně stalinistická strana sice zřejmě nemá ani dvě stě členů, přesto ale sama sebe pokládá za pravou vůdkyni amerického komunismu a podává si ruce s dalšími „mainstreamovými“ komunistickými stranami v Mexiku, na Kubě, v Evropě, v Rusku a v Kanadě.

Nejsilnější je v Los Angeles a v New Yorku, kde má jistý vliv v Dopravních odborech (Transit Workers Union). PCUSA vydává časopis Ideological Fightback! a vystupuje jako přední skupina v organizaci „Američtí přátelé sovětského lidu“ (U.S. Friends of the Soviet People).

Revoluční komunistická strana (Revcom)

Revcom (Revolutionary Communist Party) je nejkultovnější stranou americké levice. Tito lidé uctívají svého velkého vůdce Boba Avakiana a visí na každém jeho slově.

Revcom má kořeny v maoistickém studentském hnutí z doby vietnamské války v šedesátých a sedmdesátých letech. Má aktivní pobočky nejméně v patnácti centrech, které se většinou soustřeďují kolem jejich Revolučních knihkupectví. Kdysi se Revoluční komunistická strana pyšnila několikatisícovým členstvem, nyní má možná takových pět až osm stovek členů, soustředěných hlavně v Chicagu a v oblasti sanfranciského a sanpabloského zálivu.

Revcom podporuje pouze nejextrémnější zahraniční maoisty, například nechvalně proslulou peruánskou guerillu Světlá stezka (Sendero Luminoso).

Vůdcové Revcomu věří, že „volby nejsou arénou, kde se rozhoduje o budoucím směřování společnosti“, a neúčastní se jich.

Vydávají internetový a tištěný týdeník Revolution, který je zároveň časopisem i novinami. Jejich předsunutou skupinou je protestní skupina „Pryč s fašismem“ po vzoru Antify.

Typické pro Revcom je pálení amerických vlajek. Uvidíte-li protestující lidi v černých tričkách, kteří obětují vlajku Spojených států (Old Glory) se škodolibou radostí plamenům, jsou to skoro určité příslušníci Revcomu.

Podstata komunistických organizací

Zapamatujme si, že skupiny levičáků se často překrývají, proměňují a štěpí. Podobně jako jejich principy, jsou tyto skupiny v neustálém pohybu, což přidává jejich zkoumání na komplexitě. Tím, co se však nemění, je cíl všech těchto organizací: globální komunismus, jehož nastolení, jak věří, je možné dosáhnout pouze prostřednictvím revoluce.

Předmětem hlavní debaty, která mezi levicovými skupinami probíhá, je téma, jak nejlépe dosáhnout „Revoluce“. Vede nejlepší cesta skrze neustálý chaos násilných protestů, jak radil Leon Trocký? Nebo je efektivnější „pochod institucemi“, jak nařídil Antonil Gramsci? Nebo případně taktika rasového štvaní, která obrací člověka proti člověku, jak upřednostňoval Mao?

Bez ohledu na odpověď, jak dosáhnout revoluce, je jasné, že největší překážkou, která jim stojí v cestě, jsou Spojené státy americké. Tito aktivisté věří, že pokud by USA podlehly komunismu, měli by nový světový řád přímo pod kontrolou.

Převzato z theepochtimes.com. Komentář publikován 22. ledna 2019. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila PhDr. Ivana Kultová.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.