Obsah

Proč Trump, když je tak hrozný?

Napsal Roman Joch

Donald Trump by měl být pro mnohé konzervativce a republikány nepřijatelný. Vykazuje známky nevyzrálé osobnosti a nestabilního chování, je dětinsky sebestředný, egomaniak a lhář. Mnohé tweety mu objektivně škodí u voličů, které potřebuje získat – umírněných republikánů žijících na předměstích velkých měst.

Přesto většina republikánů bude Trumpa stejně volit. A to nejen kvůli tomu, že se ekonomice daří a hospodářský růst i nezaměstnanost jsou kolem přijatelných tří procent – byť eskalace obchodní války s Čínou může americkou ekonomiku přivést do recese – nebo nejen kvůli jeho z konzervativního hlediska vynikajícím nominacím soudců, ale především proto, jaká je strana druhá. Mezi demokraty si prostě není z čeho vybírat.

Za Trumpova prezidentství Demokratická strana prošla předtím nemyslitelnou radikalizací. Někdejší prezident Bill Clinton by v dnešní Demokratické straně nominaci nezískal a straníci by ho označili za reakcionáře (podporoval přísné zákony vůči zločincům, jež vedly k jejich dlouholetým trestům vězení, reformoval a výrazně omezil sociální systém, byl pro mezinárodní svobodný obchod, za manželství považoval svazek pouze muže a ženy atd.). Dokonce i Barack Obama by byl dnes zařazen napravo od jejího středu. Je pozoruhodné, jak se progresivisté v Demokratické straně k Obamovi nehlásí a považují ho za selhání.

Pro republikánské konzervativce a jejich podporu Trumpa v roce 2020 jsou klíčové dva momenty. Prvním byl atentát na reputaci a snaha o osobní destrukci soudce Kavanaugha během jeho nominačního slyšení na soudce Nejvyššího soudu na podzim 2018, kdy se demokraté v Senátu vykašlali na princip fair play i presumpci neviny a šlo jim jen o pošpinění soudce za každou cenu, aby kvůli svým názorům nakonec neprošel. Tato taktika nakonec nevyšla, některé umírněné republikánské senátorky (a jednoho senátora demokratického) dokonce posunula na stranu Kavanaugha, ale dojem, který celý schvalovací proces na republikány udělal, postupně přecházel od šoku, nevíry a naštvanosti až ke zlobě v podobě mravního rozhořčení. A to je ten nejsilnější mobilizační faktor.

Progresivní levice

Druhým faktorem, proč republikáni jako celek budou Trumpa v roce 2020 podporovat, je demokratická skvadra, která byla v roce 2018 zvolena do Sněmovny reprezentantů. Jsou to zástupci jejich radikálně levicového, „progresivního“ křídla, tedy kongresmanky jako Alexandria Ocasio-Cortezová, Ilhan Omarová nebo Rashida Tlaibová.

Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová byla ještě před deseti lety představitelkou levého křídla demokratů, v dnešní straně je však tou umírněnou, která má problém s radikálkami na křídle levém. Tak moc se posunuly Demokratická strana a americká levice.

Jaké postoje tedy zastává progresivismus a s ním čím dále tím více i Demokratická strana?

Za prvé je to otevřený socialismus. Sice jde o demokratický socialismus „skandinávského“ typu, ale přesto socialismus. Zrušení půjček všech vysokoškolských studentů, za které zaplatí stát, a vysokoškolské vzdělání zdarma pro všechny. Zdravotní péče plně hrazená státem, se soukromým pojištěním se už nepočítá. Státní podpora všem, kdo pracovat nemohou nebo nechtějí. A „Zelený nový úděl“ neboli nákladná a ambiciózní rekonstrukce americké ekonomiky podle environmentalistických návodů – aniž by kdokoli uvedl, z čeho by ji financovali.

Za druhé jde o potratový extremismus. Ve strachu a očekávání, že nová konzervativní většina Nejvyššího soudu zruší rozhodnutí Roe versus Wade z roku 1973, které v ústavě „nalezlo“ právo na potrat (jakkoli by jeho zrušení neznamenalo zákaz potratů, ale to, že by se pravomoc rozhodovat o jejich legálnosti vrátila členským státům Unie, takže některé z nich by měly potratovou legislativu jako Polsko, jiné jako Nizozemsko), se progresivní levice zatvrdila. Nyní hájí právo na potrat coby základní lidské právo až do momentu narození, někteří dokonce i po narození, kdyby novorozenec pokus o potrat přežil – tudíž infanticidu. Už žádné lavírující postoje ve stylu, že potrat je sice politováníhodný, ale měl by být legální, už žádná zásada Billa Clintona, že potraty mají být „bezpečné, legální a zřídkavé“. Demokraté v současnosti tvrdí, že na potratu není vůbec nic problematického a patří až do momentu narození mezi základní ženská práva.

Všechno proti demokratům

Za třetí demokraté hájí politiku otevřených hranic. Pod vlivem svého „progresivního“ křídla a v reakci na vlajkovou loď Trumpovy politiky, čímž je odpor vůči ilegální imigraci, se Demokratická strana stala stranou otevřených hranic. Progresivisté považují kontroly na hranicích za nelegitimní samy o sobě a skutečnost, že ti, kdo se náhodou narodili jako američtí občané, mají mít právo z amerického občanství vyloučit cizince, je podle nich mravně neobhajitelná. Zkrátka tvrdí, že kdokoli ze světa má mít právo přijet do Spojených států, legálně v nich žít a brzy získat občanství a volit. Jinými slovy, tato pozice úplně relativizuje hodnotu občanství.

A konečně za čtvrté je u nich problematická tolerance antisemitismu. Kongresmanky Ocasio-Cortezová a Tlaibová jsou socialistky, kongresmanky Omarová a Tlaibová jsou antisemitky – anebo minimálně zastávají a veřejně vyjadřují antisemitské názory, od kterých se demokratická strana jako celek nikdy nedistancovala.

V situaci takovéto radikalizace americké levice a Demokratické strany jako celku potom většina republikánů musí mít dojem, že nemůžou jinak než podporovat Trumpa. Myslí si, že druhá strana je tak příšerná a zlá, že i Trump je ve srovnání s ní dost dobrý, ba výborný, protože proti ní bojuje. A to ne v bílých rukavičkách, ale s boxerem v ruce. Mají dojem, že situace je až tak špatná, že by proti demokratům nevolili jen Trumpa, nýbrž klidně i orangutana, kdyby nominaci za Republikánskou stranu získal.

Změní ale Trump republikány a americký konzervatismus? To je zásadní otázka, kterou si dnes klade každý, kdo se o budoucnost americké „GOP“ (Grand Old Party – přezdívka Republikánské strany) a pravice zajímá. Trump je totiž, alespoň dle dosavadních standardů, velmi netypický republikán a ještě netypičtější konzervativec.

Na tuto otázku existují tři odpovědi, z nichž dvě jsou krajní. Jedna z nich říká, že Trump je jenom odchylka, která na Republikánskou stranu žádný dopad mít nebude. Po něm se, slovy jednoho republikánského aktivisty, zase „vrátí k Lincolnovi a Reaganovi a všichni se budou tvářit, že se žádný Trump nekonal“. Obě hlavní strany v USA jsou široké názorové a zájmové koalice, nikoli úzké ideologické skupiny jako v Evropě, a jejich hlavním zájmem je vyhrát. Když má strana zvoleného prezidenta, všichni ho podporují a obhajují – a tudíž má velkou moc měnit a určovat její charakter. Poté, co je nahrazen prezidentem ze strany druhé, strana se ocitne v opozici a po čase bude mít opět svého prezidenta, který určí její nový charakter. Jinými slovy, Republikánská strana bude trumpistická, dokud Trump bude v úřadu. V momentě, kdy prezidentem být přestane, republikáni přestanou být trumpističtí.

Před Trumpem a po něm

Je na tom velká míra pravdy a pohled do historie minimálně posledních sta let to potvrzuje. Proti tomu však stojí názor opačný, který tvrdí, že s Trumpem se americká politika změnila nenávratně. Nejde přitom ani tak o názory jako o styl politiky: ten se stal vulgárnější, více populistický a dryáčnický.

V tomto stylu prezidentství je Donald Trump prý stejně transformační prezident, jako byli např. populista Andrew Jackson (1829–1837), jemuž je stylem nejpodobnější, či Franklin D. Roosevelt (1933–45), tvůrce „imperiálního prezidentství“, které se stalo nejdůležitější ze všech tří složek americké státní moci. Před Rooseveltem to byl Kongres.

Názor třetí je někde uprostřed: z Trumpa něco zůstane, něco jeho nástupci zavrhnou a americká politika se opět částečně vrátí do starých kolejí.

Pokud jde o Republikánskou stranu jako vehikulum, jež má dorazit do stanice jménem „moc v zemi“, může být pravda někde uprostřed mezi odpovědí první a třetí.

Jiná otázka je, jaký bude dopad Trumpa na americký konzervatismus. To už je komplikovanější problém. Protrumpovští konzervativci (je dobré upozornit, že ne všichni konzervativci jsou protrumpovští!) tvrdí, že po Trumpovi se americký konzervatismus stane konzervatismem národním až nacionalistickým.

Trump je totiž podle nich reakcí na tzv. politiku identity a intersekcionality americké progresivní levice, která ve své politice vnímá člověka primárně prizmatem třídy, rasy, pohlaví, sexuální orientace a nyní i genderu. Nevnímá člověka jako osobu či jednotlivce, nýbrž jako člena kolektivní skupiny. A některé skupiny (historicky méně privilegované či přímo potlačované) jsou vnímány jako morálně hodnotnější, správnější a názorově pravdivější než ty, jež je historicky utlačovaly a utiskovaly.

Trumpostrůjci

Plyne z toho, že černý muž i bílá žena mají morální primát před bílým mužem a černá žena přede všemi. Ale kdo má mít větší primát: černý homosexuální muž, nebo černá heterosexuální žena? Toť otázka, jakou levice řeší. Každopádně platí princip intersekcionality: k čím většímu počtu historicky utlačovaných menšin patříte, tím více jste „ctnostnější“ a tím větší váhu má (mít) váš názor. Jste-li bílý heterosexuální muž, nejlépe uděláte, když budete mlčet. A když vyslovíte názor jiný než příslušník kterékoli z těch rasových, sexuálních či „genderových“ menšin, mluví z vás jen vaše privilegia a snaha je zachovat.

Reakcí na tuto politiku americké levice je Trump, tedy jistá forma nacionalismu. Přesněji patriotismu, protože americký nacionalismus je občanský, nikoli etnický. Progresivní levice nechápe, že to ona může za příchod Trumpa, že je jejím výtvorem.

Změní tedy Trump americký konzervatismus? Určitě ho částečně modifikuje. Přidá k němu větší důraz na americkou národní jednotu a odpor vůči ilegální imigraci. Restriktivnější imigrační politika a větší odpor k imigraci zřejmě i po Trumpovi zůstanou součástí amerického konzervatismu, ať už Trump bude prezidentem období jedno, nebo dvě.

LN, 21.9.2019. Se souhlasem autora převzato z internetového deníku Neviditelný pes.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.